Já a můj egoista[OPRAVA]

Laura a Zaki 1/3

Laura

,,Jsem doma" zamračím se na matku, co se mračila taky. ,,Běž do pokoje" ukáže na schody. Protočím oči a vyběhnu schody a skočím do svý postele. Co si furt myslí, že bude všechno podle ní? Pípne mi mobil a psalo mi neznámý číslo. Zamračím se a rozkliknu to.

Čau to jsem já Zaki

Zavřu mobil a rychle si otevřu okno. Potřebuju dýchat a už jen od něho zpráva je na zabití.

Po pár minutách u okna jsem si sedla na okno a pomocí mé tyrkysové zelené magie si vzala mobil.

Zamračím se na zprávu a nevěděla zda odpovědět ale i jeho rodiče to vědí. Dám si mobil ke srdci.

Zase mi ho seberou?

Zavrtím hlavou a podívám se na mobil.

Jsi v pořádku?

Jediný text, co jsem viděla od něho. Ale jestli je spíš on v pořádku, páč mi to psal přesně, když šel do auta.

To bych se měla ptát tebe. Viděl jsi mě snad?

Zamračím se jak až moc se stará než o sebe.

Už nenapsal..

***

,,Lauro?". ,,Jo?". ,,Nedáváš vůbec pozor" zamračí se Lucy. ,,Jen jsem přemýšlela" usměju se. Podívám se po učitelce, co říkala že je konec hodiny.

,,No a co on?". ,,Netuším. Nepíše" zamračím se na mobil. Dost se bojím, co se stane.

,,Ty sis vybrala dobře, no" povzdychne si a jen se usměju bolestně. ,,Nikdy jsi mi o něm neřekla a to jsem tě našla jako druhá" zamračí se. ,,No jo. Nějak jsem nad tím nemyslela".

,,Pojď na střechu". Přikývnu a dojdeme tam. Uvidíme Anny tam a Lucy za ní přiskočí. Nadskočila jak moc se lekla.

,,Co tu děláš?" řekne Lucy na Anny. ,,Já? Přemýšlím", ,,a nad čem?" optám se. ,,Ee to nemůžu říct. Jsou to moje osobní myšlenky". ,,Tobiáš ale to ví" řekne Lucy. ,,Uhm, ani ne" ukáže křížek. ,, Tajnosti?" řekne Lucy vážně. ,,Nemusíš se bát nějak. Někdy ho prostě seberu a začnu myslet". ,,Víš ale že to není dobrý nápad. Až to zjistí budete se zase hádat, páč ty budeš chtít jít za svým" ukáže Lucy na Anny. ,,A dej mi jeden příklad nad čím myslíš" dá si ruce do boku ,,nebo mu to řeknu" ušklíbne se.

,,Budeš jí vyhrožovat?" optám se a přijdu k nim. ,,Jo Lucy, budeš? Tohle si nedělají kamarádky" našpulí pusu. ,,Říkej". ,,No, ehm, třeba? Nech mě myslet" řekne a začne se dívat do nebe a její nálada se ztratí. ,,Třeba" ukáže na nebe. ,,Ach jo Anny. Chtěl to, tak to má mít. Nevíme proč to udělal ale máš aspoň Simona a Mai" řekne Lucy. ,,Nad Davidem nepřemýšlej. Má svoje plány" řeknu a oni se na mě podívají. ,,Neřešte to" zamračím se. ,,Ty to víš?" řekne překvapivě Anny. ,,Vím ale neřeknu".

,,Tvoje osobní myšlenky jsou zase depresivní" řekne Lucy. ,,Ne tahle byla, ale myslím i nad něčem jiném". ,,Lauro, řekni rovnou že to zjistí". ,,Ehm, já nevím" řeknu a začnu nervózně si mačkat pravou ruku.

,,Ale myslím třeba i nad magií. Víš jestli by šla vylepšit, nějak". ,,Nad tímhle zrovna myslet nemá cenu Anny" povzdychne si Lucy. ,,Jsou to jen pitomý myšlenky, proto si je nechávám". ,,Pak ty pitomý myšlenky budou v tvé hlavě neustále kolovat". ,,Ale pokud to chceš vědět. Musíš na to přijít sama jako když chceš aby tvoje magie byla klidná". ,,Myslíš to s tím rybníkem?". ,,Jaký rybník? Každý trénuje jinak, víš?". ,,Ahaa".

,,Půjdeme? Bude zvonit" řekne Anny. ,,Tady potížistka si hraje na správnou holčičku" zasměje se Lucy a já s ní. ,,Hej!" zamračí se.

***

(Doma u Laury)

Otevřu dveře od pokojíčku a lehnu si na postel. Dneska to bylo depresivní.

S povzdychnem si sednu na stůl a chvíli si četla o prastaré magii, a pak vyšla schody do jídelny. Matka mě celou dobu, co jsem jedla propalovala očima.

,,Nevyjde ti to s ním" řekne a odejde od stolu. Odejdu když se vzdalovaly podpatky.

Přiběhnu rychle do knihovny a začala si číst hodně daleko od dveří.

,,Co tu děláš?" řekne hlas Zakiho. Podívám se pomalu za sebe a byl to fakt on.

,,Kde jsi byl?! Umíš odpovídat?" zamračím se ale měla jsem strašnou chuť ho obejmout.

,,Neumíš trochu vypnout svojí čarodějnickou-" nedořekne protože ho obejmu. ,,Jsem ráda že jsi v pořádku" řeknu a chtělo se mi i brečet.

,,Nic se nestalo" řekne mi utěšující slova a začne mě hladit po zádech. ,,Proč jsi teda neodepisoval" zamračím se i když to neviděl. ,,To teď nemusíš řešit". Přestane mě objímat a pustím ho ale hned si mě dal do polibku a zašel za regál.

,,Uhm..." zamračím se a ten se odtáhl. ,,Co se děje?". ,,Vážně chceš aby se zase na to přišlo" praštím ho do ramene. ,,Nepřijdou. Slibuju" řekne a na to si mě zase dal do polibku.

,,Lauro!" zakřičí matka. Zaki zmizel ale popadaly pár černých vraních pírku. Vezmu je a rychle je zastrčím do mé rozečtené knihy o věštění.

Dojde jsem a podívá se kolem. ,,Učíš se?" zamračí se a založí si ruce. ,,Jo. Vadí ti to?" řeknu a ta mi hned jednu dala.

,,Nebuď drzá! Učení je ti k ničemu, když sotva víš co se děje" odejde na podpatku a už jsem ani nedokázala se tu rozbrečet protože už tolikrát jsem nad tím brečela že to prostě nejde.

Jsem tu s tím že jsem naspala hodinu, páč se něco stalo a nevím zda to vyjde, takže mě tělo nenechá a je to i ve snech a pěkně nepříjemný. Možná kvůli tomu budu dost zaneprázdněna.