Já a můj egoista[OPRAVA]

jak to všechno skončilo

Podívám se po Mii. Proč je Mia skleslá?

,, Tvůj otec už byl oblíbený od patnácti. Jeho rodina je hodně podnikavá. Tvůj otec, potom musel převzat všechny firmy už ve svých osmnácti let. Tvá matka, když ho potkala netušila, že je to mocný démon. Démoni a andělé mají dohodu, takže se mohli v klidu pohybovat po městě a i tam žít" povzdychne si ,, teď jdeme na příběh".

Odpočinul jsem si na lavičce v parku. Bylo jaro, takže už rozkvétaly stromy.

,, Dobrý den mohu si k vám přisednout protože všude jsou obsazený s dětmi". Podívám se po ženě, co měla krásné dlouhé vlasy do blond s modrýma očima. ,, Můžete" přikývnu. ,, Děkuji" usměje se a přisedne si. Bože ty andělský ženy...

Podívala se po mě. ,, Víte teď mám pauzu od práce, takže potřebuju usednout". Tahle žena je ukecaná ale tentokrát mi to nevadilo.

,,Mohu vám říct něco o sobě. Mám pauzu na dvě hodiny".

Přikývl jsem a poslouchal jak měla celý život nudný. Potom musela odejít. Povzdechl jsem si a šel už do práce.

Další dny už jsem ženu jménem Tracy neviděl. A když jsem chtěl znova jí potkat v parku tak jsem jí nezahlédl.

Došel jsem si po dvou hodinách sedění znova na ní jestli jí zahlédnu pro kafe. Došel jsem do menšího podniku a nevěřil jsem, že jsem jí viděl jak dává jedný černovlasý ženě kafe.

Je to jak osud...

Nasadil jsem si neutrální výraz a šel k ní si koupit jedno kafe, když mě spatřila tak se jí vytratil úsměv a nasadila překvapený obličej. ,,Jedno kafe" řekl jsem ale Tracy se nějak nepohnula. Po minutě znova začala reagovat a jedno kafe mi udělala. Nevím proč ale řekl jsem si tady. Možná zase zapomenu na práci. Byl jsem tady až do uzavření. Podíval jsem se po ní co přišla. ,, Nevím vaše jméno". Podívám se na zem, a potom zase na ní ,,Michael" vezmu si z tašky papíry. ,,Budu zavírat. Nechcete mi povědět zase něco vy o sobě" usměje se znova. ,, Mně je to fuk". Tracy dala ceduli zavřeno a sedla si ke mně. ,,Asi nesledujute televizi nebo politiku" Podívám se po ní. ,,Ne nesleduju. Toto je moje kavárna a vždycky mám na spěch a doma už jen si lehnu". ,, Každý se mě bojí". ,, Proč" pokrčí rameny. ,,Jsem mocnej démon" ušklíbnu se na její výraz.

,,Aha a já myslela, že jste člověk co nenávidí svůj život" zasměje se. Zamračím se a ta hned přestala. ,,Jsem druhý nejbezpečnější démon". ,,Ach vážně hehe".

,,Budu muset jít. Ještě mě čekají papíry a naštvaná asistentka" protočím oči. Dám jí na stůl vizitku ,, můžete mě navštívit" usměju se a to nedělám.

,,Tvoje matka tam přišla se podívat, tam ale potom u dveří tvého otce odešla. Řekla si že je strašně obyčejná holka. Udivovala že se dokázala popovídat s jedním nejmocnějším démonovi. Řekla si to teprve až uviděla tu obrovskou budovu. Čekala na lavičce, jestli si ji všimne. Jistě že si jí všiml ale jeho asistentka byla přísná a nenechala ho odejít jen tak od práce".

Utekl jsem tý babě. Tentokrát ona vyčkávala na lavičce. Podívala se po mně. ,,Hee trvalo vám to šest hodin" zamračí se. ,, Mě jen tak nepustí tak jsem musel utéct, když odešla. To většinou dělám hodně krát" ušklíbnu se. Sednu si vedle ní. ,, Řekla jsem si když jsem byla už ve dveří, že to nemá cenu".

,,Povídali si dost dlouho. Po týdnu začali spolu chodit. Všem se to líbilo protože byl hodnější, milejší a upovídaný. Všechno ale skončilo, když jsem nastoupila já. Líbilo se mi jak jí má rád, a tak jsem ho pouštěla dost často".

,,Nelíbí se mi tvoje asistentka ty s ní spíš?"

,,Nenáviděla mě a myslela si že jí podvádí se mnou. Pořád jí říkal, že to není pravda. "

Došel jsem do kavárny po uzavírání a myslel si že tam furt bude. Držel jsem rudé růže. Z okýnka jsem ale viděl jak se baví s někým jiným. Netušil jsem, ale že ho políbí. Upustil jsek růže a odešel.

,,Jsem tady" usměje se na mě. ,,Mio můžeš na moment odejít" podívám se po Mii. Ta to pochopila a odešla. ,, Děje se něco?". ,,Ano a hodně" třísknu do stolu a podívám se po ní. ,,Ty mě podvádíš?!" zakřičím na ní. ,,Ano stejně jako ty!". ,, Já ale s Miou nechodím. Pochopíš to už?".

,,V ten den se pohádali a řekl tvý matce děvko a ta odešla. Byla jsem před dveřmi. Dala mi nesnesitelný pohled a odešla. Všechno se zhroutilo, když jsem přišla. Kdybych nepřišla tak by se to nemuselo stát a mohla si žít klidný život".

,,Mio nemysli na to. Máma je mrcha to se musí nechat. A teď mi řekni něco" podívám se po ní s úšklebkem. ,, Máš ráda tátu". ,,Co? Ne-ne jasně že ne!" řekne rudá. ,, Vážně. Moc to tak nevypadá". ,, Věř mi ale že jsem začínala pociťovat tyhle pocity, až když jsem musela jezdit k němu a né do tý budovy. Připadalo mi že je mi strašně blízko. Neměla jsem ho ráda, když byl s tvojí matkou to ne!" ukáže na mě.

,, Už jsi vzhůru" řekne táta. ,,Wahh" vykřikne Mia s rudou tváří.

,,Co se děje" řekne na Miu. ,, Přišel jsi v nevhodnou chvíli, když mi říkala Mia něco tajného". ,,Co-co to říkáš to-to není pravda" řekne rozkloktaně. ,,A co tak tajného" podívá se po ní dost blízko. Protočím oči aspoň už vím proč si to začala uvědomovat. No nic musím zahnat tuto konverzaci.

,, Máma je děvka. Správně" řeknu si. ,,Ach tahle debata" praští se táta do čela.

,, Nechceš někam zajít, abys nebyla furt zalezlá v pokoji" řekne a hned se otočí zády. Mia se začne potichu smát. Je stejnej jak Tobiáš. Bože.
,, Klidně" usměju se. Podívá se na mě a usměje se taky.

Jee další kapitolka zde. Jee hele a ještě nespím. Další dvě už mám napsaný ale vydám až zítra- teda dneska ale až přijdu ze školy. Asi bych měla jít spát už ale jsem líná. Toto už mám delší dobu  napsané naštěstí:))

Shit jsem usnula kvůli máme že už šla do práce a teď mě strašně třeští hlava. Asi moje nespavost nemá cenu dělat protože stejně, i když jdu spát v sedm chci spát!