Já a můj egoista[OPRAVA]

k Lauře

,,Už jste přijeli" usměje se na nás Laura v zelených šatech. Slyšela jsem že to takhle musí nosit většinu času.

Jejich hrad vypadal jak z pohádky a i celý svět. Na nebi jdou někdy vidět ostrůvky, co se vznáší a samostatně stromy vypadaly jak živí ale i tak to neměl obličej a to jsem se dost divila. Jejich barva stromů měla tmavě tyrkysovou barvu a jejich květy, když začíná být jaro, tak má bílé květy, ale když spadne tak jsou černý.

,,Tak pojďte dál" usměje se Laura a vyšli jsme do obrovský chodby s několika schodů nahoru.

,,Vyznat se tu, tak to je jak bludiště" řeknu a Laura se zasměje. ,,Když v tom žiješ tak už víš" usměje se znova.

,,Ukážu vám pokoj" ukáže na schody a vyjdeme hned, který jsme měli před sebou.

,,A co zavazadla-" podívám se ale už tam nebyli.

,,Tohle je jiný svět. Čarodějky se řídí svojí magií" řekne mi Tobiáš a já přikývla.

Vyjdeme schody a docela se divila že jsou další patra. ,,Jsou zakázány?" ukážu nahoru. Podívá se po mně Laura a zavrtí hlavou ,,u nás ne" řekne a vstoupí do menší chodby a ukáže dveře na levo. ,,Tam máš pokoj Anny a ona jste oddělený ale jste vedle sebe hned a vy dva tam na pravo" ukáže hned na druhou stranu ale každý měl jiný pokoj.

,,No, snad to vyjde dobře" řekne Lucy a Laura se jenom usmála.

,,V tobě se ďábel vyznat. Nemožný s tebou už fakt. Skrýváš za svým úsměvem něco co mi ani nevíme" zamračí se Lucy a šlehaly jí ohýnky v očí, a pak se otočila na svůj pokoj a odešla do něho. Denis jen pískl a rychle došel do svého.

,,Lucy má pravdu a vůbec se mi to nelíbí" řekne Tobiáš a vezme mě za ruku a Laura se podívala na naše spojené ruce smutně.

,,Ty něco o tom víš?" podívá se na mě Tobiáš a já vykulila oči. ,,Nevím" mávnu rukou. ,,Poslední dobou se ti dostat do hlavy je jak skládanka" zamračí se. Podívám se na Lauru a ta mávne rukou ať se nebojím.

,,Jo, aha. Emm asi je na tebe toho hodně co?" zasměju se a ten nadzvedl obočí. ,,Cože?".

,,Nemožný" řekne Laura. Podíváme se na ní. ,,Teď jsi změnila budoucnost" řekne a já nervózně se podívala na Tobiáše. ,,To jde?" usměju se překvapeně a byla dost ráda za to že Tobiáš přestal dávat pozor na mojí odpověď.

,,Asi si vybalím už" řeknu a rychle vyskočím do pokoje. Vypadalo to tu obyčejně jak pro hosty. Hned vedle mě byla velká skříň po její pravici balkón a po další pravici byla manželská postel s zeleným povlečením. Po další pravici byl stůl.

Eee koupelna?

Rychle si hodím křížek do mé taštičky na líčení. A Tobiáš už vcházel.

,,Už je to moc, co se furt usmívá takhle" sedne si na postel.

,,Tušil jsem že nás oddělí ta čarodějnice" zamračí se. Dám ruce mu na tvář. ,,To nevadí. Tobě asi jo ale jsme na sebe závislí. Neříkám, že je to dobře, ale i my si musíme dát pauzu". ,,Pauzu? Budeme spolu celý život". ,,Už teď mě to bolí" řeknu a ten se zamračil. ,,Až se rozpadne svět? To radši umřu" zamračím se a ten mi dá ruce pryč a založí si ruce. ,,Fajn a já budu řešit něco co se ti nebude líbit" zamračí se a rychle sebere taštičku na líčení.

Vytřeštím oči ,,ne Tobiáši to nesmíš". ,,Hm?" chytne křížek, a pak ho zahodil, když ho spálil.

,,Jau! Proč-" uvědomí si to. ,,Teď vysvětluj" založí si ruce. ,,Já někdy chci taky myslet bez tvé schopnosti" zamračím se. ,,Bacha na ten křížek. Dal mi ho táta". ,,Jo tak on tě ještě podporuje".