Já a můj egoista[OPRAVA]

lyžák - převtělení 2/2

Dali mi láhvi s krví. Bože já se už zabiju. Hehe minule jsem to uchutnala a vyzvrátila jsem celý obsah žaludku.

Otevřu špunt. Chutnalo to jako kdyby jsi jedl Bedli akorát v jiným smyslu pro upíra to je. Pro mě to je jak železo.

Nějak jsem to vypila. Nedivím se proč jsem oběť pro Tobiáše. Jemu to doopravdy chutná? Asi ani ne.

Dám sklenici na talíř co mi dali a dojdu si lehnout a rychle i usnula.

,,Hej Anny vstávej". ,,Nemluv nech mě spát" řeknu a přikryju si ještě víc. Podívám se na Tobiáše. ,,Co chceš" zamručím. ,,Nebyla jsi náhodou ve společné místnosti". ,,Ne usnula jsem" zamračím se ,,ale já tam nebyl taky. Usnul jsem taky. Hej proč jseš tak vždycky unavená" bouchne mě. ,,To si nepamatuješ že jsi mi říkal na začátku co jsme se znali jdi spát?". ,,Ne? Možná jo. Jooo" uvědomí si to. ,, Teď běž spát. Nezajímáš mě" zamračím se a zavřu oči. ,,Jseš zlá", ,,to říká ten pravej". ,,Co tím chceš říct". ,,Jo tak ty nevíš ještě" usměju se falešně. ,,Nech mě být! Chci spát". ,,To já taky!".

Otevřel dveře učitel ,,víte kolik je hodin?". ,,Víme" řekne Tobiáš. ,,Půlnoc a vy tu řvete", ,,no, ale my jsme nebyli tam a spali, co jste si říkali?". ,,Kvůli tomu budíš všechny?". Přikývne. ,,Ach jo jen že po snídani se jde lyžovat". ,,Nic o nás jste neříkal", ,,ne" zavře dveře. ,,Stačí ti to? Jdeme spát" řeknu a zavřu oči ale vůbec se mi nechtělo. To tyvole já ho zabiju. Co mám jako dělat?

,,Tobiáši" pošeptám a dojdu k jeho posteli. Začnu ho šťouchat. ,,Co chceš! Chci spát". ,,Mně se ale nechce spát" fňuknu. ,,To máš blbý protože já chci spát!". ,, Já ale ne!". ,,Jseš otravná Anny". ,,To říká ten pravej, co furt otravuje můj spánek" řeknu mu a ten se zamračil.

,, Nemám křivý oči. To takhle vypadáš?" začnu ho škádlit. ,,ANNY! Chceš mě srát?" uvědomí si že to nepůjde. Ušklíbnu se ,,a teď nic nezmůžeš" zasměju se. ,,Jen si počkej! Až najdu ty hajzli a já budu zase sám sebou. Já už nechci být tebou!".

Někdo pomalu otevíral dveře. Uviděli jsme tam snad všechny ze třídy.

,,To jsme asi posrali" pošeptá Tobiáš. ,,To asi ano" pošeptám mu zpět.

Všichni se začnou smát až na Klér co se mračila.

,,Co se jim ještě přihodí" zasmějou se. ,,Bože nestačilo rodiče ani ostatní ale teď to vědí ještě oni" řekne Tobiáš.

Lucy se procpe přes ně. ,,No to jak jste tady řvali slyšel každý. Vidíte? Když pořád na sebe štěkáte tak to dopadne teď jak to dopadlo".

,,To ona začala mě provokovat". ,, Jako by jsi to nedělal jenom ty, když jseš nadrže-" zacpe mi pusu. ,,Můžeš přestat!". ,,Ne nemůžu" ušklíbnu se a sundám mu jeho ruku. ,,Vždyť je tu každej!". ,,A koho to zajímá" řeknu a ten se zamračil. ,,Anny dopadneš špatně" řekne výhružně. ,,Jasně" protočím oči.

Juj tolik věcí najednou. Jestli se dostanu zpátky tak to bude můj konec! Jo ale baví mě ho štvát.

,,Jdu spát " řeknu a lehnu si do postele. ,,Teď, když jsi mě vzbudila". ,,Ha? Ty jsi mě taky probudil tak hubu drž!".

,,Všichni spát!" řekne učitelka a všichni se rozešli do pokojů.

,,Jdu spát a ty nemluv jenak dostaneš". ,,Jasně.." lehne si a usne hned.

Usnula jsem až když jsem uviděla nějakého chlapa v okně.

Otevřu rychle oči. ,, Jak JSEM mohla usnout, když jsem někoho viděla" řeknu si sobě. ,,Co to meleš" řekne Tobiáš.

,,Ále ty ses vzbudil" řekne Lucy co už se chystala na něho vylít kýbl.

Tobiáš zakřičel, když uviděl kýbl, jasně že v mém hlasu. ,,Opováž se Lucy". Lucy se usmála a hodila to na něho. Přikryju se víc. ,,Studená ti pomůže se osvěžit a i probudit".

,,Co jsi Anny říkala?" nadzvedne obočí. ,,Děláš si prdel?" zakřičí na Lucy. ,,Hihi" zasměje se.

,, Když jsem šla spát uviděla jsem někoho v okně" odpovím Lucy. ,,No ty vole a ty usneš s jediným vodítkem, co můžeme mít" řekne Lucy. ,,Já už skoro spala a já se snažila usnout!" zamračím se na ní.

,,No už je to jedno. Nemá to teď cenu řešit" řekne Tobiáš. Lucy si dala ruce v bok a zhrbila se aby mu viděla do tváře ,,joo? Takže tě asi baví být v Anny těle" ušklíbne se a postaví se zpátky. Tobiáš čuměl do blba, a potom zbystřil ,,proč jsi usnula tak v důležité chvíli!" okřikne mě i Tobiáš. ,,Jo dávejte mi to za vinu".

,,No jak řekl už předtím Tobiáš, že to nemá cenu řešit" objeví se tu Zuzka.

,,Správně" usměju se. ,,Ale i tak jak jsi mohla usnout tak v důležité chvíli?". ,,Nevim" protočím oči.

,,No tak nevim. Jà jdu se projít" řeknu a dojdu na kopec. Bylo mi tu hezky. Moje jediný místo, kde můžu být sama a myslet aniž by mi někdo chodit do hlavy.

,,Anny".

Podívám se na Tobiáše co přišel.

,,Co tu dělá-" začnu padat na zem a mlželo se mi před očima. Všimla jsem si že i Tobiáš se skácel na zem.

,,Ju a je vzhůru". Podívám se po Mai. ,,Počkej" podívám se na sebe a byla opět svojí podobě. Vypísknu nadšením.

Moje vzpomínky na včerejšek jsou trochu zamlžený. Pouze mi je jasný jak jsem se probudila a všichni se nám vysmáli a i to jak jsme šli za učitelů.

,,Moc si toho nepamatuji" chytnu se za hlavu protože mě začala bolet.

,, Přinesu ti prášek" řekne a už odchází z dveří. Povzdychnu si a sednu si. Podívám se po pokoji a nikdo tu člověče ani nebyl.

Co se přesně stalo? Proč jsem v posteli? Mám to fakt rozmazaný a nemůžu si vzpomenout, to mě štve! Zývnu a dám si ruku před pusu.

,, Už jsi vzhůru". Podívám se po Tobiášovi. Zrovna si sušil vlasy protože je má mokré, asi se sprchoval

,,Jo jsem a skoro nic si nepamatuju. Jak se to stalo?" zamračím se. ,,Nevim. Já si pamatuju všechno".

,,Hele a co jsi potřeboval na tom kopci?" nadzvednu obočí. ,,Chodíš tam často, i když nemáme chodit ven?".

Vypláznu jazyk a udělám na něho prapodivnej zvuk. ,,Není to jedno?" zamračím se. Podívám se na něho a ten byl překvapený až zmatený.

,,Co to teď jako bylo" zasměje se. Zamračím se a hodím po něm polštář. ,,Co ti jebe" zamračí se se mnou. ,,Hele můžeš mě někdy nechat být? Není jedno co dělám? To ti tak vadí že mi nenecháš ani trochu pokoj?". ,,Jsem tvůj přítel?" zkříží si ruce na hrudi. ,,Noa? Já se ti taky pořád neseru do něčeho". Sednu si a položím nohy na zem. Tobiáš mlčel a stál tam.

,,Tak já nevím jaký to je" pošeptá. ,,Já to chápu ale dávej mi i to soukromí". ,,Jak když jsme tady v jedný chatě, kde sotva vejdeme". Mlčela jsem a zamračila se. ,,Tak aspoň doma". ,,Doma?" nadzvedne obočí ,,a to jak když máme společný pokoj". ,, Mám přeci tamten-", ,,ten už je pryč". Otevřu pusu ,, cože, vždyť jsem tam byla a byl tam. Mám tam oblečení a proč se aspoň nezeptáte?". ,,Ehm proč? Šatna se hold zvětší" protočí oči a odejde.

Já se velice omlouvám ale nemám čas a v práci na půl hoďky napíšu aspoň trošku. Hold jsem člověk co hodně spí. Už se řeší že něco mám.