Power of darkness | Harry Potter [CZ]

18. Kapitola

18. Kapitola

- Tom -

Další den, když už se stmívalo, jsem stál před dveřmi Katherininy věznice. Vyvolal jsem kouzlo, které mi zesílilo sluch. Slyšel jsem ji, jak přechází z jednoho místa na druhé. Slyšel jsem její srdce, jak hlasitě tluče. Popravdě i moje nebylo v klidu. Stále jsem netušil, co udělám, když řekne ne. Ovlivním ji, aby mě poslouchala? Ovlivním ji, aby se ke mě lísala? Nedokázal bych jí zabít...ale ...ale proč? Ostatní jednoduše zabiju, tak proč ne i ji?

Nadechl jsem se a otevřel dveře. Katherine se prudce otočila a vyděsila se. Nečekala mě nejspíš tak brzo. Nastavil jsem neutrální výraz, který i přesto vypadal chladný a zlomyslný a ještě doladil svůj hlas...

,, Doufám, že jsi se rozhodla...'' Zvolal jsem pomalu.

,, Já...'' Zamrkala. ,, ano, rozhodla.'' Mnula si klouby na rukou, což u ní jasně znamenalo, že se bála. A když se bála, věděl jsem přesně, co mi řekne. Proč by se jinak bála, kdyby mi řekla: Ano, přidávám se k tobě.

,, A?'' Pobídl jsem ji, i přesto, že jsem to dopředu věděl.

,, Ne!''

,, Ne?'' doufal jsem, že přeci jen nakonec vysloví to tří písmenné slovo. ANO. Avšak zavrtěla hlavou.

,, Ano...říkám ne!'' začala pomalu couvat. Bála se toho, co ji teď udělám.

Zarazila se o stěnu. Já se k ní pomalu začal blížit a když jsem byl i ní, zapomněl jsem na všechno. Myslel jsem jen na ni.

,, Pověz...'' načal jsem. ,, Cítíš k někomu něco, jako lásku?'' moje slova ji zarazila. Očividně nad tím nikdy nepřemýšlela.

,, Možná...'' odpověděla opatrně.

,, Láska ale jen ničí! Proč tedy člověk nedokáže lásce vzdorovat?''

,,Protože láska je silnější než zlost, kterou v sobě máš.''

,, Tady nejde o to jestli jsem zlý či nikoliv.'' její tvář byla od té mé jen pár centimetrů. Oba jsme si hluboce dívali do očí.

,, Ale ano... jde...''

,, A jak se dokážu lásky zbavit?''

,, To nelze...Láska bude vždy ve tvém srdci.''

,, Já nemám srdce.'' odpověděl jsem ji a ona se lehce usmála. ¨Její úsměv mě pohladil na tváři.

,, Co tedy teď se mnou provedeš?'' optala se zvědavě, nikoliv se strachem.

,, A měl bych ti snad něco udělat. Je to tvoje volba, že ses takhle rozhodla. Můžeš jít...'' pověděl jsem, i když mě to tížilo. Nejraději bych byl býval, kdyby byla se mnou.

,, Cože?'' nevěřila vlastním uším. ,, Mohu...mohu jen tak odejít?''

,, Jistě...'' trochu pootevřela ústa dokořán a jakoby se zarazila.

,, Co když ale nechci odejít?'' povytáhl jsem obočí. Nic víc mi neřekla. Měl jsem si to domyslet sám a taky jsem si to domyslel.

Pousmál jsem se. ,, Nechcete provést slečno Morgensonová po našem pětihvězdičkovém hotelu?''

,, Ale jistě...'' Lehce se usmála, ale stále jsem v tom úsměvu viděl záchvěv strachu.