Power of darkness | Harry Potter [CZ]

48. Kapitola

Všichni studenti z Nebelvíru začali jásat a já jsem se musela také přidat. Po dvou minutách konečně ustal hlasitý potlesk a všichni zamířili zpátky do hradu. Do dalšího úkolu zbývalo několik měsíců, takže měli spoustu času přijít na hádanku, která je ukrytá ve vejci. 

,, Profesorko Morgensonová?'' zastavil mě po cestě k hradu Brumbál.

,, Ano, pane řediteli?'' zeptala jsem se s úsměvem.

,, Brzo začnou Vánoce, to jistě víte. Rozhodli jsme se pro tuto příležitost, která se nám naskytla tento rok, vytvořit Vánoční ples. Byly bychom rádi, kdyby jste nám pomohla s výzdobou a přípravami.'' 

,, Ovšem!'' souhlasila jsem a prohloubila úsměv. ,, Kdy začneme?'' 

,, Chtělo by to co nejdříve. Nejpozději na konci tohoto měsíce. '' jen jsem přikývla a v hlavě si spočítala kolik dní ještě zbývá. Týden do konce listopadu. 

,, Dobrá... určitě si objasníme termín na poradě?''

,, Ach ano, jistě.'' přikývla jsem a znovu se vydala dál do hradu.

                                                                                           ***

Jelikož jsem nastávající den hned první hodinu měla volno, rozhodla jsem se trochu toulat po chodbách. Čirou náhodou ( možná ne čirou) jsem se ocitla u učebny obrany černé magie, kde za chvilkou měl vyučovat Barty čtvrtý ročník. Neodolala jsem a vstoupila. 

,, Pššt! Dělejte, že tu nejsem...'' pověděla jsem ostatním a usedla do poslední lavice. Uslyšela jsem Moodyho klapání dřevěné nohy a na zádech jsem pocítila skleněné oko. Barty vstoupil do učebny.

,, Tak!'' svým tvrdým hlasem mě i ostatní znehybnil. ,, Kdo mi poví tři kletby, které se nepromíjí. No tak!'' pobídl všechny. Trochu mě jeho otázka zarazila. Takové věci se učí až v dalších ročnících.

,, Slečno Morgensonová...nemyslete si, že jsem si vás nevšiml!'' lehce jsem se šibalsky usmála a vstala. 

,, Samozřejmě, že jsem si to nemyslela, pane profesore.'' někteří ve třídě se zasmáli. ,, Ale abych se vrátila k vaší otázce. Jednou ze tří kleteb je -'' v ten moment jsem se zarazila.  Kletba Avada Kedavra. Nevěděla jsem proč, ale připomnělo mi to tu jedinou osobu, na kterou jsem teď nemohla myslet. Toma! Zavrtěla jsem hlavou a dokončila svoji větu. ,, Je to kletba Imperio.'' viděla jsem v Moodyho očích starost. Starost o mě.

Rychle jsem se posadila a už nevnímala to, co Barty o kletbě vyprávěl. Vlastně jsem nevnímala už celou hodinu...

Zazvonilo a všichni se rázem rozprchli. Já jako v transu zůstala sedět na místě. Barty si ke mě přisedl a zeptal se na to, co jsem teď nechtěla slyšet. ,, Jsi v pořádku?'' prudce jsem se na něj podívala a přikývla.

,, Ovšem! Proč bych nebyla...'' moje tělo automaticky vstalo a dralo se k odchodu.

,, Počkej!'' zastavila jsem se, jelikož Barty právě kouzlem zavřel dveře na zámek. Nechtěla jsem se ohlédnout zpátky. Z nějakého neznámého důvodu jsem nechtěla, ale udělala jsem to.

,, Proč?'' trochu mě překvapilo, že přede mnou stál ve svém dlouhém koženém kabátu a se svými rozcuchanými vlasy. Jednoduše řečeno - přede mnou stál ve své plné kráse.

Místo odpovědi mi položil otázku.,, Nemáš náhodou teď volno?'' nezeptal se mě zcela mile, ale snažil se.

,, Ne...mám hodinu.'' pomaličku se začal ke mě přibližovat a to mi rozproudilo krev v žilách.

Zastavil se jen pár centimetrů ode mě a zvolal,, Myslím si, že nebude vadit, když se nedostavíš.'' svým zlověstným pohledem si mě začal pomalu prohlížet od shora dolů.

,, A proč bych se neměla dostavit?'' zeptala jsem se tiše a nenápadně sledovala jeho rty, které se ke mě přibližovali.

,, Myslím, že víš!'' a v tu ránu mě políbil. Chytl mě za pas tak pevně, že jsem se ani nemohla vyvlíknout, kdybych chtěla. Ze stolu shodil všechny věci tak, aby tam nepřekáželi, když mě položil na stůl a dál mě líbal.

Svými nezbednými prsty mi projížděl po celém těle. Myslela jsem, že to zajde dál...K sexu, ale něco se stalo!

BUM!

Bartyho nějaká nadpřirozená síla odhodila na zadní stěnu. Avšak ne moc prudce, takže byl v mžiku na nohou. Vytáhl svoji hůlku a bláznovky se zasmál. ,, Myslel jsem si to!'' pronesl nahlas, ale já nevěděla o čem to mluví. ,, Nikdy by jsi nedovol, aby to zašlo až tak daleko. To můžeš je ty samozřejmě!'' jeho hlas byl čím dál naštvanější.

,, Barty?!''

,, Ticho!'' zařval na mě, ale když si uvědomil, že jsem to já, polkl a dodal už mírnějším hlasem. ,, Promiň...'' schoval svoji hůlku a přešel ke mě. ,, Měla by jsi odejít!''

Seskočila jsem ze stolu a bez řečí odešla. S kým to mluvil a co se vlastně stalo? Kladla jsem si tyhle nevysvětlitelný otázky.

Tak tohle byla trochu delší kapitola, uznávám, ale potřebovala jsem to tady nepsat :D Tak snad se líbilo :)