Power of darkness | Harry Potter [CZ]

32. Kapitola

,, Ach jistě...Flos Vota...neboli květina přání. Rád bych vám pomohl, ale je to jen pohádka, kterou zná každé malé dítě.'' podotkl knihovník.

,, Neříkejte!'' promluvil jsem nebezpečně, což trochu knihovníka znejistilo. ,, Zeptám se ještě jednou. Kde ji najdu!''

,, Ale...no...'' nemohl se vymáčknout.

,, V knížce se píší určitá místa, kde může růst a poněkud se nazývají stejně, jako místa ve světě kouzelníků. Takže... '' vyndal jsem papír, na kterých jsem měl napsaný všechna místa a předložil jej.

,, To...to sice ano, ale nikdy tam nikdo tuhle rostlinu nenašel. Je to jen pohádka pane...'' zopakoval mi znovu.

,, Dobrá tedy...neměl jsem to v plánu, ale musím to udělat...Nejste ochotný mi pomoci.'' zlomyslně jsem se pousmál a vytáhl nenápadně hůlku. Vyslovil jsem slova, která ho navždy umlčela. ,, Měl jste mi pomoct!'' promluvil jsem pro sebe a poté z knihovny odešel. Opravdu si musím zařizovat všechno sám?

Pomocí svých přemisťovacích schopností jsem se dostal na první stanoviště, kde měla vzácná květina růst. Avšak jak jsem to tam prohledával, nemohl jsem žádnou takovou najít. Zkusil jsem tedy ostatní místa, která vypadala nadějněji. Rostli tam květiny podobné barvy a tak jsem neváhal a i přesto, že jsem v hloubi duše věděl, že to ona není, jsem ji utrhl.

A poté mi zbylo poslední místo. Přemístil jsem se do hlubokého temného lesa, který mi připadal strašně povědomý a samozřejmě, že to mělo svůj důvod. Byl to totiž Zapovězený les v Bradavicích. Ty stromy a ta mlha všude kolem... Jistě, že je to Zapovězený les plný jednorožců s velmi vzácnou krví. Ale teď jsem zde byl pro jinou ještě vzácnější věc.

A jako zázrakem ta nejvzácnější věc, kterou jsem v téhle chvíli potřeboval zářila u nohou jednoho jednorožce. Byla to modro fialová květina, která nebyla přehlédnutelná.

Už jsem napřahoval hůlkou, abych skolil toho koně s jedním rohem, avšak jakýsi hlas mě zastavil a ovšem, že to byl hlas, který jsem nenáviděl. ,, Ach Tome! Nebuď pošetilý!'' protočil jsem panenkama a otočil se za hlasem, avšak Brumbál tam nestál. Co to? ,, Ty to nezvládneš Tome! Nezachráníš jí a ty to víš...Zemře! A už se nikdy nevrátí!'' zvučel mi pořád v hlavě Brumbálův hlas. A teprve teď mi to došlo. Jistě to dělá ta květina...snaží se chránit jako kdyby byla živá...Jenže Pána zla nepřemůže!

Rozběhl jsem se a tím jsem vyplašil jednorožce. Hlasy nabíraly na intenzitě, ale já byl mnohem intenzivnější. Utrhl jsem květinu, která najednou přestala svítit. Bylo to tak správně nebo jsem udělal chybu?

To se teprve zjistí! Přemístil jsem se proto zpátky...zpátky k ní...