Power of darkness | Harry Potter [CZ]

31. Kapitola

Nikdy v životě jsem na pohádky nevěřil. Proč bych měl věřit i teď? Jsem Pán Zla, Lord Voldemort, nejmocnější černokněžník na světě, ale přesto...přesto moje schopnosti nedokážou uzdravit to jediné poupě, které mě drží na hranici mezi sériovým vrahem a zlovolným čarodějem.

Hledal jsem v knihách kouzel, v knihách o všech bylinách a ničeho se nedohledal. Nagini viděla, že se moje kontrola začíná přibližovat k destrukční fázi. Začala hledat se mnou...

Cítil jsem její myšlenky a všechny směřovali jen k jedné knížce. K pohádce o kouzelné květině, která podle této fiktivní knížky měla splnit jakékoliv přání, pokud její výluh vypijete.

Nagini mi říkala, abych se nevzdával šance. Donutila mě si jí přečíst. Samozřejmě, že začátek byl nudný a opravdu nezajímavý, ale postupem času se mi kolečka v hlavě začaly dávat dohromady. Čirou náhodou se v knížce objevovali velmi povědomé názvy míst, které v kouzelnickém světě existují. Je snad možné, že je to pravdivé?

Musel jsem to samozřejmě ověřit. I přesto, že jsem na to ze začátku nevěřil, jsem se nevzdal. Nagni si rejpla ovšem...

,, A ty si nevěřil! Kdybych ti to neřekla, tak by si byl bezbranný!'' podotkla ve chvíli, kdy jsem měl dobrou náladu. Ne že by mi j přímo zkazila, ale dost mě do urazilo...

V knize se psalo několik míst, které jsou těžko dostupné i pro kouzelníky natož pro mudly. Jenže mě v tu chvíli nezastavilo nic!

-------------------------------

Stál jsem před knihovnou jedné vesnice a po chvíli vstoupil. Byla liduprázdná a velmi tichá na můj vkus. Ale přeci jen se jeden kouzelník našel. Přistoupil jsem k němu blíže a změřil si ho pohledem. Starší muž, pravděpodobně mudrc...

V této chvíli jsem nevypadal nějak vstřícně a mile. Měl jsem na sobě svůj černý plášť a na hlavě jsem měl přehozenou kapuci, jelikož kdyby někdo poznal, že jsem to já - Lord Voldemort - nikdo by mi samozřejmě nechtěl pomoci a tak bych je musel ovlivňovat a to stojí moc času. Pod pláštěm jsem skrýval pohádku o kouzelné květině.

,, Zdravím...'' pozdravil jsem muže, který si mě též prohlížel. Nejspíš se snažil vydedukovat, jaký jsem typ člověka. Bohužel se nemohl nikdy strefit... Já jsem totiž ještě horší než to, co si pomyslí. ,, Potřebuji najít tuhle rostlinu!'' a předložil jsem mu knihu s obrázkem květiny...