Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

3. díl

Každé ráno to samé. Pokud teda nepočítám občasné návštěvy pana Colina s tím, že jsem nezaplatila nájem. Nachystám se a vyjdu do práce. Ještě, že je to takový kousek, že nemusím nikam dojíždět.

_

„Ještě hodinu a pak můžu na úrampu," uklidňovala jsem se, jelikož mě právě vytočil zákazník s tím, že jeho latté bylo příliš horké. Ale co můžu dělat? Náš zákazník, náš pán, ne?

„Dobrý den, co to bude?" řekla jsem automaticky větu, aniž bych se podívala, kdo si u mě právě něco objednává.

„Oříškové latté a cheeseecake, prosím." Tenhle hlas znám. Vzhlédla jsem od lístku a podívala se do jasně zelených očí.

„Hned to bude," usmála jsem se a začala připravovat jeho objednávku. I Harry je přece zákazník, ne? Musím být slušná.

„S tou jízdou jsem si nedělal srandu," řekl najedno.

„Pardon?" otočila jsem se na něho.

„Byla si to ty, nedělej, že nevíš," řekl dost pobaveně.

„Promiňte, nevím, o čem mluvíte," řekla jsem jen a dál připravovala kávu a krájela dort.

„Proč mi vykáš? Jsem stejně starý jako ty," divil se.

„Náš zákazník, náš pán," řekla jsem pouze větu, na kterou myslím stále dokola.

„A když si váš pán nepřeje, abyste mu vykala?" řekl a trochu se usmál.

Jen jsem pokrčila rameny.

„Ale vážně, nevykej mi, prosím," řekl naprosto s vážným obličejem. „Připadám si pak dost staře," usmál se.

Jenom jsem kývla a podala mu kávu s dortem. „Vaše, vlastně...tvoje objednávka," opravila jsem se hned. „Dobrou chuť."

Kývl hlavou a děkovně se na mě usmál. „Děkuji," převzal si to a šel si sednout ke stolu.

_

„Budeš si přát ještě něco?" došla jsem k jeho stolu. Mám to v popisu práce a bohužel si sedl ke stolu, který mám na starost.

„No...možná pokec?" udělal psí oči?!

„No, možná jindy, pracuji," řekla jsem slušně a otočila se na odchod.

„Noták, myslím to vážně. Rozumíš si se svým prknem, jde to vidět. Jenom potřebuješ trochu vypilovat techniku. Jsi dobrá, můžeš být ještě lepší," řekl a ani to nevyznělo, jako že si dělá srandu.

Otočila jsem se na něho a zkřížila ruce na prsou.

„Vážně," dodal, protože si nejspíš všiml mého ironického úšklebku.

„Nemůžu být lepší. Nemám na to ani čas, ani finance," řekla jsem jen a odešla za pult.

„Nepotřebuješ peníze," řekl rozhodně.

„Jo aha, takže přijde nějaký spešl trenér, všimne si mého velkého nadání a vezme si mě pod své křídla?" řekla jsem s pobaveným úšklebkem. „Zadarmo?" dodala jsem ještě.

„Stačilo by, kdyby se ti jen někdo věnoval. Jsi šikovná. Viděl jsem tě víckrát jak jednou," nepřestával do mě rýt.

 „Dobře Harry, ale není kdo. Okay?" řekla jsem trochu asi více nahlas, protože se na mě pár lidí otočilo, proč ruším jejich klidný pokec se svým společníkem.

„Já bych mohl," řekl klidně.

„Nemám peníze," zavrtěla jsem hlavou.

„Připadám ti, jako někdo, kdo potřebuje peníze?" pobaveně na sebe ukázal.

Protočila jsem očima a šla utřít stoly. On si to možná neuvědomuje, ale každý se nemůže flákat, jako on.

„Tak proč to nezkusíš?" ohradil se a šel za mnou.

„Proč bys to jako dělal? V podstatě jsem tvoje konkurence," zašklebila jsem se.

„Jo, taky fakt," na chvíli se zamyslel. „Sakra," přivřel oči. Zasmála jsem se a šla o stůl dál.

„Ale to by nevadilo. Aspoň bych měl o důvod více, více se snažit," řekl nakonec.

„Promiň, ale nejde to," řekla jsem nakonec. „Ale díky, vážím si tvé nabídky," dořekla jsem svou myšlenku.

„Tak jo, ale kdyby se něco změnilo, má nabídka platí stále," řekl, vzal svou bundu a odešel.

_

Pozn. autorky: Hiii, guys:D:) Konečně je na scéně Harry. Co na to říkáte?:) Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále:) -Jana