46. díl (13+)

1.9K 60 2
                                    


Opravdu se ode mě Harry celé dva dny nehnul. Obskakoval mě, jako princeznu, vynechal všechny tréninky, jen aby mohl být semnou a „hlídat" mě. Je dokonalý.

Dneska už se chystám do práce a Harry na trénink. Konečně.

„Víš, přemýšlel jsem o snowshow," řekl při snídani Harry.

Povzdechla jsem si a položila svůj toast zpátky na talíř. Věděla jsem, že tohle téma dřív nebo později přijde. „Jo?" podívala sem se na něj a pokynula, aby začal mluvit.

„Vím, že o tom nebudeš chtít slyšet, ale slib mi, že o tom budeš alespoň přemýšlet."

„Dobře," kývla jsem hlavou.

„Snowshow je pro tebe příliš nebezpečná a ty to víš. Jen si to nechceš přiznat, protože si tvrdohlavá. Myslím si, že by ses měla odhlásit. Není to dobrý nápad," řekl na jeden nádech.

„Věděla jsem to," trochu jsem se usmála. „Věděla jsem, že tohle řekneš."

„Protože sama víš, jak nebezpečné to pro tebe je!" zamračil se na mě.

„Jo, ale stejně si myslím, že za zkoušku nic nedám," stála jsem si za svým a Harry se na mě pořád mračil. Nevypadal nadšeně. Vůbec.

„Možná zdraví?" řekl až moc ironicky. Tentokrát jsem se zamračila já.

„Ne Harry. Pro mě to nebezpeční není, to pro tebe! Tvoje starostlivost tě přemohla. Tohle už dávno není o mě, ale o tobě. Bojíš se o mě tak moc, že nechceš, abych jela, protože se můžu zranit? Tohle je hloupost. Vážím si tvé starostlivosti, to ano, ale takhle to nemůže být pořád dokola! Celý život je o riskování. Snowboarding je o riskování a ty to moc dobře víš! Ano, třeba to nezvládnu, ale myslím, že jsem dostatečně chytrá na to, že když uvidím něco, co nezvládnu, tak se do toho pouštět prostě nebudu. Nejsem blbá, Harry," dořekla jsem. Nečekala jsem na jeho reakci. Vypadal zaskočeně, takže nevěděl, co má říct. Zvedla jsem se od stolu, oblékla si kabát, boty a vzala kabelku.

„Přijdu ve 3, čau," zabouchla jsem za sebou dveře a vyšla na metro do práce.

Tohle byla další hádka? Proč se poslední dobou jenom hádáme? Co tohle znamená? Nejsme schopni se k sobě chovat normálně? Chápu, že se o mě bojí, ale nejsem dítě. Trochu to přehání. Vím, že to bude zase dobré, ale na druhou stranu jsem si jistá, že přijde další a pak další hádka... nechci se s ním hádat, jenom protože ho miluju. Neumím si představit, že bych bez něj byla, ale tohle... Vím, že vztah je o překonávání překážek, ale my jich máme poslední dobou čím dál více. A obávám se, že přijde jednou den, kdy už nestačíme oba tuhle malou, či velkou věc přeskočit a udobřit se. Bojím se toho víc, než si dokážu připustit.

_

Celý den byl na nic. Práce se mi sesypala, za ty dva dny, co jsem tam nebyla. Bylo toho strašně moc, takže jsem neměla ani pauzu na oběd. Jsem unavená, hladová a to mě čeká ještě cesta domů metrem. Nezavolám Harrymu, aby pro mě přijel, protože nechci, aby to vypadalo, že jsem slaboch. Jsem slaboch, vím to, ale ne až tak velký.

_

Konečně jsem zamkla svou kancelář a vyšla na chodník před budovu. Šálu jsem si přitiskla více ke krku, protože mě ovál chlad. Ruce jsem si strčila do kapes. Chtěla jsem se dát do kroku, ale v půli pohybu jsem zamrzla na místě a koukala před sebe. Přibližoval se ke mně Harry s velkou kyticí růží s malým úsměvem na tváři. Musela jsem se usmát.

Snow, please?! (Harry Styles - Cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat