Snow, please?! (Harry Styles - Cz)

39. díl

„Páni," vydechla jsem překvapením, když jsem dorazila na pláž, kde se koná párty. Všude byli lidé, kteří tančili a vlnili se do rytmu hudby. Někteří se osvěžovali ve vodě a někteří jen postávali, nebo seděli a bavili se. Všichni ale měli kelímky v ruce.

„Jsme rád, že sis to rozmyslela," vyrušil mě povědomý hlas.

„Jo," vydechla jsem a jemně se usmála na Louise.

„Zatančíme si?" pokrčil nos a ukázal za sebe na pomyslný parket.

„Netančím, ale díky," vyplázla jsem na něj jazyk.

„Tančit umí každý. Někdo sice hůř, ale dá se to," široce se usmál.

Zasmála jsem se a pokroutila hlavou.

„No tak fajn, dojdu ti pro pití," ukázala na mě prstem a hodil po mě přísný obličej.

„Dobře, děkuji," usmála jsem se.

Louis odešel, tak jsem se šla projít po pláži a prozkoumat každý koutek této akce. Lidi se tu parádně bavili, takže nevidím důvod, proč bych nemohla taky. Moc nepiju, takže v pohodě. A navíc jdu zítra do práce, nemůžu si dovolit tady být dlouho.

„Díky," ještě jednou jsem poděkovala, když mi strčil kelímek do ruky. Přičichla jsem si k tomu. Vonělo to jako vodka s džusem.

„Nechci tě otrávit," podíval se na mě pobaveně Loui.

„Haha," ironicky jsem se zasmála a ušklíbla se. Nevím proč, ale Louisova společnost mi nevadí. Normálně bych měla problém s kluky mluvit, ale Harry ve mně něco prolomil. Jsem za to neskutečně vděčná. Protože vím, že když se ztrapním před jakýmkoliv klukem, nebude to vadit, protože mám Harryho. Pokrčila jsem rameny nad svým přemýšlením a napila se vodky. Ušklíbla jsem se, je to strašně silné.

„Ty mě chceš opít," ukázala jsem se smíchem na Louise. Ten se zasmál a nevinně zvedl ruce do obraného gesta, jakože o ničem neví.

„Takže...co že ses rozhodla nakonec přijít?" prolomil ticho Loui.

„No, chtěla jsem jít prozkoumat Floridu, ale jelikož nemám průvodce, tak jsem šla sem," pokrčila jsem ramena.

„Ou, aha. Jak dlouho se tady zdržíš?" nadzvedl obočí a napil se ze svého kelímku.

Taky jsem se napila a pak odpověděla. „Do neděle. Takže ještě zítřek a pozítří jedu domů," usmála jsem se při představě na Harryho. Už mi chybí. A to jsem od něj jen jeden den!

„Proč se tak tváříš?" směje se Lou.

„Jak?" taky jsem se zasmála.

„Nevím, tak nějak zasněně. Čeká tě snad princ doma, nebo?" pořád se směje.

Nic neříkám. Jen na něj koukám. Louis to zpozoroval, tak se přestal smát a kouká na mě. „Já se trefil?" cuká mu koutek. Kývnu hlavou, jakože má pravdu. „Fíha." Vydechne, ale nic jiného neřekne.

_

„Musím na hotel," říkám Louisovi, když jsem se zdržela až moc dlouho. Je půl 1 ráno! Úplně jsem se ztratila v čase. Sakra! Ráno jdu do práce.

„Ještě neee!" křičí na mě Lou přes hlasitou hudbu. Je opilý. Hodně.

„Ahoj," rozloučím se s ním a odcházím.

„Zítra si tě najdu," ještě slyším, jak na mě křičí. To už ale nereaguji a odcházím. Cestou vytáhnu mobil z kabelky a podívám se na displej. 4 zmeškané hovory a 5 nepřečtených zpráv? A kruci. Všechny jsou od Harryho. Rychle přelítnu zprávy očima.

„Jsi v pořádku? Proč nezvedáš telefon?"

„Em? Zvedni ten mobil!"

„Emily, tohle není vtipné."

„Přiletím za tebou jestli se mi okamžitě neozveš!"

„Fajn, letím!"

A sakra!!! Rychle vyťukám Harryho číslo. Je mi jedno že je půl 1 ráno, potřebuji ho slyšet. Myslím, že by nepřiletěl, ale u něho člověk nikdy neví. Po 3 pípnutí to konečně zvedne.

„Harry!" vykřiknu radostí, ale pak se zase rychle ztiším.

„Emily! Volal jsem ti nejmíň dvacetkrát! Kde si sakra byla?" zněl naštvaně, hodně naštvaně.

„Promiň, byla jsem na jedné oslavě," řekla jsem to trochu jemněji, protože party se mi ani v nejmenším nepodobá.

„Oslavě? Děláš si prdel?" už křičel.

„Promiň," vydechla jsem smutně.

„Dobře, tohle už nikdy nedělej! Víš, jak sem se kurva bál?!" už se trochu uklidnil, ale pořád šlo z jeho hlasu slyšet, že je naštvaný. A to nemluvím o tom, že používal více sprostých slov, než kdy v životě řekl.

„Dobře, jsem ráda, že tě mám," usmála jsem se.

„Miluju tě, tohle nesmíš dělat. Málem jsem si fakt zabookoval letenku!" uchechtl se.

Taky jsem se zasmála a pokroutila hlavou. „No, dneska vstávám do práce, tak půjdu spát. Miluju tě, dobrou,"

„Krásné sny princezno," rozloučil se semnou. Uculila jsem se nad jeho přezdívkou a zavěsila.

_

Na recepci mi p. Styles nechal zase vzkaz, takže do práce vstávám na 7, super. V 8 máme jednání, kde nesmím chybět obhajovat naši firmu.

_

„Dobré ráno, pane," pozdravila jsem šéfa, když jsem dorazila do přepychové restaurace, kde se schůzka konala. Ráno pro mě byl vážně boj. Spala jsem asi 4 hodiny, takže jsem se musela ráno hodně činit, abych vypadala aspoň trochu reprezentativně.

„Dobré ráno Emily," usmál se na mě. Úsměv jsem mu s námahou opětovala.

Objednala jsem si kávu a čekala na ostatní, než dorazí. Postupně se všichni začli scházet. Se všemi jsem se přivítala a seznámila. Jsou to milí lidé, snad naši firmu sponzorovat budou.

_

„Takže dohodnuto!" potřásli si s námi rukou, když odcházeli.

„Těšíme se na vaši spolupráci," řekla sem ještě a pak odešli.

Jooo! Máme to. Řekla bych, že jsem byla dost přesvědčivá.

„Výborně Emily. Za to budete mít určitě vyšší hodnocení, než doposud," řekl pan Slyles a uznalecky pokýval hlavou.

„Děkuji, pane," usmála jsem se a vzala svou kabelku.

_

„Zítra nám letí letadlo v 9 hodin dopoledne, takže nás můj řidič vyzvedne přesně v 7 hodin. Příjemný zbytek pobytu," popřeje mi u výtahu a rozejde se do svého apartmá.

Cestou do toho svého jsem zavolala Harrymu, abych mu řekla, v kolik letíme a v kolik dorazím domů. Řekl, že mě vyzvedne na letišti přesně v 14:20, kdy máme přílet.

Zbytek dne jsem se ještě opalovala na pláži a užívala posledního sluníčka na dlouhou dobu.

_

Ráno jsem vstala kupodivu rychle. Neuvěřitelně se těším na Harryho. Snad cesta uteče rychle.

_

Konečně sedím v letadle a čekám na přistání. Na Harryho!