I will never forget you |Tom Holland| CZ

Kapitola šestá

Mia's pov

Zavolala jsem Kate a všechno jí řekla. A ne, raději se nepodělím o náš rozhovor, protože celou dobu nadávala. Ona je ukázkou toho, co znamená slovo originální. Místo toho aby se jako normální nejlepší kamarádka o mě bála a začla brečet, jsem místo jakéhokoli slova jen slyšela nastartování jejího auta a počas cesty jsem jen poslouchala její nadávání na to, že se mám těšit a že mě zabije. Takhle mě nebolely plíce ani u běhu. Jo pane doktore, jsem úplně v klidu.

Dojedla jsem pizzu, vyhodila krabici do koše a uvědomila jsem si, že za tu dobu už jsem se znova "naučila" mluvit a hýbat se. Už jsem se prostě cítila mnohem líp, jen jsem byla unavená. Jakmile jsem si chtěla zpátky lehnout, dveře se rozrazily tryskovou rychlostí. Ani se nemusím otáčet.

Ve dveřích stála Kate s pytlíkem z mekáče a v druhé ruce - ona si ze mě fakt už dělá prdel. V druhé ruce měla tu pálku, o které mi říkala. „MIO KVŮLI TOBĚ JSEM MÁLEM DOSTALA INFARKT!!!!!", položila všechno na postel a běžela mě obejmout. „Kate, asi mě udusíš." Ona mě ještě víc stiskla. „Však to je můj cíl." Odtáhla se ode mě a nenápadně si setřela slzy. „Nebreč protože já budu taky." Zasmály jsme se.

„Mám otázečku. Potřebuješ teď rozveselit?" „Jo, potřebuju." Šibalsky se usmála a mě to až v ten moment došlo. „A sakra co já zas řekla- Už bylo pozdě. Začala tančit svůj taneček. Takový taneček, který má jenom ona a můžu ho vidět jenom já. Má ho už odmalička a já u něho vždycky chcipam smíchy tbh. A ani tato chvíle nebyla výjimkou. Ze smíchu už mě bolelo břicho ale nešlo přestat.

Později jsme si snědly mekáč, koupila toho vážně hodně na to že jsem před chvílí měla pizzu. No co už. A s tou pálkou mi potom předváděla bojová umění. No, nevím jestli se to tak dá úplně nazvat ale když to tak nazve ona, tak i já. Prý nikdy nikomu nemám říct, že tam malém rozbila lustr.
Řekla jsem jí to, co mi řekl doktor a ona mi na to jen řekla, že jestli nepřijdu na poslední den, udělá mi z něho můj poslední den.

Po chvíli jí volala mamka že už musí jít. Ve dveřích jsme se ještě objaly. „Neboj, budeš v pořádku, já si to prohlídám." Kolem prošel nějaký doktor a ona na něho svůdně mrkla. „Dostaneš tu nejlepší službu a péči." Tentokrát mrkla na mě. Bože, já se z té holky fakt zblázním. Rozloučily jsme se a já si šla zpátky lehnout. Ještě jsem ji pozorovala z okna. Mohla jsem se počůrat smíchy když jsem ji viděla s tou pálkou. Všimla si mě, poslala mi vzdušnou pusu a ukázala mi prostředníček. A já jen zopakovala její gesto.

Šla jsem si dát šlofíka a probrala jsem se až po 3 hodinách. Jo, v tomhle jsem profík. Za dveřmi jsem najednou slyšela hlasy. Poznala jsem mojí mamku a Nikki. Potom doktora a hodně klučičích hlasů. A sakra. Snažila jsem se v nich poznat Toma, a taky se mi to podařilo. „Můžeme ji vidět?", zeptal se. „Záleží na tom, jestli zrovna spí nebo ne." To byl asi doktor. „Půjdu se na ní podívat." Tak to byla moje mamka.

Dveře se otevřely a vešla do pokoje. Pomalu dveře zavřela a přešla ke mně. Předstírala jsem, že jsem se zrovna probudila. „Ahoj zlatíčko, jak se cítíš? Přišli se na tebe podívat i Hollandovi."
Její oči byly červené, stejně jako celá její tvář. „Už je mi mnohem lépe." Usmála jsem se a myslela jsem to vážně. Po hodně dlouhém spánku jsem nabrala energii a cítila jsem se skvěle.

„Panebože ty mluvíš!!" Pevně mě objala. „Můžu jim říct, že už jsi vzhůru?" Jen jsem přikývla. Mamka odešla a zase jsem slyšela plno hlasů. I když je mi lépe, pořád jsem velmi vyčerpaná. Ležím na zádech, přikrytá pod prsa, vlasy mám rozpuštěné a moje oční víčka jsou hodně těžká.

Až teď jsem si všimla, že mám na rukách hadičky připojené do nějakého přístroje nad mou hlavou. Asi tady někdo musel být, když jsem spala. Ale moc mě to neobtěžovalo, stejně jsem ty ruce neměla přikryté, takže jsem s nimi mohla normálně pohybovat, ale i tak jsem musela být opatrná.

Dveře se znovu otevřely s já viděla samé známé tváře. Nejdříve mamku, potom Nikki, pana Hollanda (říkám mu tak a nebo strejdo) a všechny kluky. Tom přišel jako poslední. Hned jak vešel, jeho oči pátraly po těch mých, až se setkaly. Prostrčil se mezi ostatními a sedl si vedle mě. Mezi tím se mi stále díval do očí, a já do těch jeho. Chytil mě za ruku a já se pokusila o chabý úsměv. Měl napuchlé oči a mokrá líčka. On brečel? Kvůli mě..?

O chabý úsměv se pokusil i on, ale marně. Po tváři mu stékaly slzy. Nic neříkal, jen se mi díval do očí. Celou tu dobu. „Prosím neplač", usmála jsem se. On se na mě překvapeně podíval a poté stejným pohledem na mojí mamku. Podívala jsem se po pokoji. Opravdu, byli tady úplně všichni. „Lidi, to jsem tak slavná že jste tady všichni do jednoho?" Slabě jsem se zasmála a ostatní taky.

„Jsme rádi že už ti je lépe", řekl Harry.
„A já jsem ráda, že jste tady, děkuju vám." Všichni se posadili a Sam, Harry a Paddy nacvičovali vystoupení. Tancovali a zpívali. Bože, to byla podívaná. Dneska už mě plíce bolely dost, ale tohle bylo k popukání. Tom mě celou dobu pevně držel za ruku. Kdy a jak se mezi námi stalo, já ani nevím co.. Ale cítím se s ním tak bezpečně. Je to správné?

Když kluci skončili, vyčerpaní si sedli na židli. „Mami?" Řekla jsem do ticha. „Ano zlato?" Podívala se na mě s úsměvem. „Doktor říkal, že jsem jen omdlela, že ano?" Tom mi při téhle otázce stiskl ruku ještě víc. „A-ano, říkal." „Tak proč jsem sakra na pohotovosti?"

983 slov