I will never forget you |Tom Holland| CZ

Kapitola desátá

Varování- kapitola obsahuje pár sprostých slov, zmínku o znásilnění, násilí a velmi citlivý obsah.

Z nějakého důvodu zůstanu stát na místě a čekám na něho. Mohla jsem prostě odejít, já vím. Přišel zpátky celkem rychle, jako kdyby nechtěl, abych mu utekla. Bez jediného slova jsme šli do školy. Byli jsme u sebe tak blízko, že se naše prsty jemně dotkly. Oba jsme se sebou cukli. To trapné ticho mezi námi by se dalo krájet.

Moje modlitby se vyslyšely a za chvíli každý mířil ke své skříňce. U té mojí čekala Kate, Lexi a Ella. Moje tři úžasné nejlepší kamarádky, které se mě zrovna chystají zabít. „POCEM!" Zařvaly a vrhly se na mě. Začala jsem se strašně smát protože mi drtily kosti. „Strašně si nám chyběla", zašeptala Ella. „Promiň že jsme my dvě za tebou nebyly, ale kdykoli jsme se Kate zeptaly kde jsi, rozbrečela se a utekla."

Kate jí okamžitě praštila do ramene a Lexi na ní vyplázla jazyk. „Už jsem tady a žiju, takže v klidu. Necháte mě jít do skříňky?" „NE". Ozvalo se hromadně. Já ty holky miluju ale už fakt nemůžu dýchat-

Nakonec mě pustily a celou cestu do třídy jsme si povídaly. Domluvily jsme se že dneska odpoledne půjdeme ke mně a připravíme se na zítra. Dneska už se neučíme, takže dneska je volný den.

Máme jenom tři hodiny a každý může jít do jaké učebny chce. V každé je totiž jiný program. Já si vybrala tělocvik. Program je totiž basketbal, který miluju. Hraju ho od malička každý pátek ve škole. Nechci se mu věnovat profesionálně, ale baví mě ho hrát.

Byli tam samí kluci a já, jak jinak, tam byla jediná holka. „Ale ale, tak Mia zase sama?" Otočila jsem se a viděla trenéra. „Ano pane trenére, jako vždycky." Trenér je takový ten srandista, ale ke mně se vždycky choval hezky. „Nevadí, aspoň jim to natřeš." Jen jsem se usmála a šla jsem k mému týmu. Je tady Lewis, Sam, já a Tom.

V tom druhém je Jack, kterého ze srdce nenávidím, Alex, Ethan a Tyler. Takoví ti frajírci, kteří to ani neumí hrát. Jack se každou snaží dostat do postele, včetně mě. Je to nechutné a už jsem mu jednou rozbila nos. Kate se líbí, je pravda že jen vzhledově. Ale už celkem delší dobu je zaminovaná do Sama. Ano, Sama HOLLANDA.

S kluky jsem se pozdravila a postavila se do řady mezi Toma a Lewise. „Moc ti to sluší." Vzhlédla jsem a Lewis se na mě usmíval. Úsměv jsem mu oplatila. „Děkuju." Lewis je moc milý kluk. Je hezký, chytrý a slušný. Jsme kamarádi, nic víc, ale je vážně fajn.

„Tak fajn, jsem rád že jste si všichni vybrali tělocvik. Dneska se nejdříve rozcvičíme, takže si každý vezme míč a bude trénovat driblování a házení. Potom začneme hrát, zkusíme to na body. A jelikož se tam vždycky skoro pozabíjíte, pro míče si budete chodit první. Dámy mají přednost Mio."
Aspoň jsem si mohla vzít můj oblíbený míč. „Děkuji."

Po chvíli jsme začali driblovat. Rozhodla jsem se, že si přijdu celé kolečko. Když jsem se podívala na Toma, vypadal naštvaně. Jako fakt hodně naštvaně. Když jsem na chvíli nevnímala, najednou se objevil vedle mě. Na chvíli jsme ani jeden z nás nic neříkali.

„Máš ho ráda?" Řekl najednou. Zastavila jsem se. „Koho?"
Taky se zastavil. „Lewise." Takže Tommy nám žárlí jo? „Ano, mám ho ráda. Je to můj dobrý kamarád."
„Jenom kamarád?" Teď jsem byla naštvaná já. „Proč tě to zajímá? I kdyby nebyl, nic ti do toho není." Přestala jsem driblovat a odešla za ostatními.

Začali jsme hrát a okamžitě jsme vedli. Když už to vypadalo že dá Jack jejich první koš, rychle jsem mu vzala míč a přes celé hřiště ho trefila do druhého koše. Bylo to moc daleko, ale i tak jsem to dala. „Dobře ty Mio!" Kluci z mého týmu začali pískat. „To se mi líbilo, jen tak dál." Pochválil mě trenér. „Tak děcka, dáme si poslední hru, zapomeňte na body, které máte dosud. Kdo dá koš, vyhrává."

Hráli jsme vážně dlouho, ale nakonec dal Tom koš a vyhráli jsme. Oslavovali jsme to hodně dlouho a potom jsme šli do šaten. Byla jsem sama v jedné velké šatně, nebo to bylo aspoň to, co jsem si myslela. Vytáhla jsem si batoh a než jsem ho stihla vybalit, někdo mě chytil za zápěstí, otočil mě a silou mě přitiskl ke stěně.

„Teď tě tady nikdo nezachrání."
Jeho stisk na mých rukou zesílil. „Jacku? Co tady děláš? Nech mě být!" Jednu ruku mi dal přes pusu. „Máme chvíli, takže můžeme mít sex a nebo tě můžu zmlátit. Co by sis přála princezno?" Rozbrečela jsem se. „Jacku prosím pusť mě, vážně to bolí." Volnou rukou mě chytil pod krkem. „Neboj, tohle je jenom začátek mé pomsty."

V ten moment jsem vybuchla. „Jdi do hajzlu." Zařvala jsem a kopla ho do rozkroku. „Kurva!" Spadl na zem a začal brečet. Takhle jsem ho ještě neviděla. Asi jsem ho kopla hodně silně. Popadla jsem svůj batoh, otřela si slzy a utekla pryč. Utíkala jsem k trenérovi na hřiště, kde si ještě ostatní kluci povídali.

„Pane trenére máme problém." Kluci zpozorněli. „Co se stalo?" Zběsile jsem dýchala a držela jsem se za to zápěstí. „Jack mě v šatně napadl a já ho kopla do rozkroku tak, že se svalil na zem a začal brečet." Všichni se na sebe začali dívat a trenér vypadal, že za chvíli omdlí.

„Panebože vy mě jednou zabijete." Řekl a rozběhl se se mnou do šatny, kluci nám byli v patách. „Trenér tam vešel a já zůstala stát na chodbě. Kluci se kolem mě shromáždili a Tom mě objal. „Jsi v pořádku Mio? Co ti ten hajzl udělal?! Znásilnil tě? Nemáš nějakou ránu?"

On se o mě tak strašně bál. Oči měl rudé a jeho stisk byl ještě pevnější než před tím. „Ne, nic takového mi neudělal. I když znásilnit mě asi chtěl. Řekl mi, že udělá buď to a nebo mě zmlátí. Ale já se nenechala a teď už asi nebude mít děti." Jen jsem se vítězoslavně usmála.

„To je moje holka! Ale toho zmrda chci zmlátit." Nadával Lewis. „Souhlasím, něco si na něj připravíme." Řekl Tom. „Ne kluci nechte ho být, já jsem mu už fyzicky ublížila dost. Nic mi neudělal, ani se mě díky bohu nijak zvláštně nedotýkal, jen mě držel za ruce. A asi mám pohmožděné zápěstí."

„Prosím řekněte mi že ho můžu legálně zabít." Řekl pro změnu Sam. „Moc se ti za něj omlouváme Mio, prostě vždycky byl a vždycky bude takový kterén." Ethan mi dal ruku na rameno. „Ty za to přece nemůžeš. Ale kterén to je."

„Ale máme k tobě respekt, protože podle toho, jak si nám to popisovala, asi už si nikdy neužije." Mrknul na mě Tom. Já se tomu jen zasmála. Ze šatny vyšel trenér. „Všichni se jděte převléct, i ty Mio a potom pojď ke mě do kabinetu."

Co jsem mohla dělat nebo říct? „Dobře." Vzala jsem batoh a šla na holčičí záchod. „Doufám že ho to bude bolet dalších 20 let." Řekla jsem si sama pro sebe. Ale asi ne úplně potichu když kluci začali tleskat.

Převlékla jsem se a šla do kabinetu. Tam už seděl i Jack, který si rozkrok zakrýval rukama. Sedla jsem si na židli bohužel vedle něho a usmála jsem se na něho. „Mio, prosím řekni mi, co se přesně stalo." Ještě že nechal mluvit mě.

„Šla jsem se převléct a než jsem si vůbec vytáhla oblečení z batohu, přišel tam Jack a chtěl mě napadnout. Vzal mě za zápěstí a vyhrožoval mi. Řekl mi, že buď mě znásilní a nebo mě zmlátí. Já jsem se nenechala a kopla ho do rozkroku. Kromě toho se mě nijak zvláštně nedotýkal a nic jiného mi neudělal, protože to bych ho asi zabila, ale teď mě bolí zápěstí z toho, jak mě držel."

Jack byl zticha, takže asi námitky mít nebude. Trenér si všechno zapisoval a potom mi napsal lístek pro školní sestru. „Jdi k sestře ať se ti na to podívá. Kdyby to bylo pohmožděné nebo hůř, přijď za mnou a vyřešíme to i s rodiči. Za to, co jsi udělala Jackovi tě trestat nebudu, protože ses bránila, ale tohle ať už se neopakuje. A tebe Jacku si tu ještě nechám."

Vyšla jsem z kabinetu a šla jsem k sestře. Ta mi řekla, že to nemám ani pohmožděné, jenom na to musím párkrát dát led a už to nebude bolet. Ale i tak mi na to dala ortézu, protože mi to prý zpevní kost a přestane mě to bolet o dost dřív. Mužů si to sundat až za 3 hodiny. Na obědě jsem si sedla s holkama, které na mě koukaly s vyvalenýma očima. „Všechno vám řeknu až u mě doma, ok? Teď mě nechte se aspoň najíst."

1460 slov