I will never forget you |Tom Holland| CZ

Kapitola jedenáctá

Po obědě mi holky řekly, že na mě počkají před školou, protože jsem ještě musela do skříňky. Než jsem ji stačila zavřít, někdo se opřel o skříňku vedle té mé. „Ahoj." Ten mi tady ještě chyběl. „Co chceš Jacku? Nemám chuť s tebou mluvit."

„Jen jsem se ti přišel omluvit. Za to, co jsem dneska udělal. Nikdy bych ani jednu z těch věcích nedokázal, jenom jsem byl naštvaný a hrál si na frajírka. Tohle se nemělo vůbec stát Mio, moc mě to mrzí a slibuju že už nikdy nic takového neudělám." Znělo to celkem důvěryhodně, ale neodpustím mu tak rychle.

„Jacku, to co jsi mi dneska chtěl udělat bylo odporné. Ani nevím, proč jsi mi to vlastně chtěl udělat. Přijímám tvojí omluvu, ale na chvíli se od tebe budu držet dál." Jenom přikývl.

„Byl jsem na tebe naštvaný protože jsi dobrá v basketu a vždycky nás porazíš." To si snad dělá legraci ne? „A to si mi to nemohl normálně říct? Jacku, díky za omluvu, ale jestli ti vadí tohle, řeknu ti na to jenom jedno. TRÉNUJ."

Zavřela jsem skříňku a odešla.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Tom's pov

„Jaký kytky mám koupit učitelce? Nestačily by zhnilé kytky ze zahrady?"
Kupování kytek pro učitelky je oprus. Nenávidím to. „Můžeš to zkusit, ale ta naše čarodějnice by ti byla ještě schopná změnit známku na místě." V tom má Harry pravdu.

Když jsme přišli ke skříňkám, byla tam Mia s ortézou na ruce. „Kluci já vím že nám Mia řekla že to nemáme dělat, ale nemůžeme ho prostě zabít?" Jack byl vedle ní a něco jí říkal. Když odešla, zašeptal jsem klukům, že jdeme za ním a dotáhneme ho za školu.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Ježiš kde jsi byla tak dlouho?" Holky na mě naštvaně koukaly, protože už se chtějí dozvědět všechno, co se mi teď děje. „Jojo pardon všechno vám to řek-
Vyrušil mě něčí křik. Otočila jsem se a viděla jsem kluky jak násilím táhnou Jacka za budovu školy.

„Měly bychom něco udělat nebo?" Lexi se na mě vyděšeně podívala. Já neváhala a rozběhla se za nimi. Bylo mi totiž jasné co mají v plánu. Když jsem tam doběhla, Jack měl obličej celý od krve. Ne, nevím jak to stihli. Tom mu ještě dál jednu pěstí a hodil ho o stěnu. „Ještě jednou si na ní něco dovolíš tak ti podříznu krk ty hajzle!" Byli tady Tom, Sam, Harry a Lewis.

„Panebože kluci co jste mu udělali?!" Vykřikla jsem a běžela k bezmocnému Jackovi, který ležel na zemi. „Jacku? Jacku!" Nevěděla jsem co mám dělat. Začal kašlat a pomalu vstával. „Co jsem vám říkala, problémy se násilím neřeší! A ještě k tomu se mi Jack omluvil."

Když vstal, z batohu jsem vytáhla malou lékárničku, kterou nosím ji všude. „Ty to nechápeš Mio! On tohle potřeboval, protože tentokrát zašel moc daleko. Já prostě nedovolím aby se ti něco sta-"

Tom si uvědomil co chtěl říct, ale nechtěl si to přiznat. Vyšetřila jsem Jackovi rány a zalepila jsem je. „Díky." Holky stály opodál a dívaly se s otevřenou pusou. „Za tohle zaplatíte. Hlavně ty, Thomasi."

Jakmile odešel, všimla jsem si krvavých rukou Toma. Vzala jsem čistící ubrousek a chytla mu ruku. „Teď to bude trochu štípat." Zalepila jsem mu to náplastí. Byla jsem na něho naštvaná, ale co jsem měla dělat. „Je ještě někdo zraněný?" Všichni ho očividně mlátili, ale nejvíc z nich si to odnesl Tom.

„Kluci, vážně si vážím toho, že mě chcete chránit, ale říkala jsem vám, ať to neděláte." Všichni se na mě jenom dívali. „Jdeme holky." Už jsem jen slyšela jejich tiché kroky a šeptání.

Dorazily jsme ke mně domů, připravily jídlo a šly jsme ke mně do pokoje. Holky se posadily na postel a já k oknu. „MLUV." Řekly všechny najednou. Jen jsem si povzdechla a všechno jsem jim řekla. Od té noci před nemocnicí až po dnešku.

Když jsem skončila, Kate OKAMŽITĚ změnila názor na Jacka. „Já si tu pálku vezmu na něho!!" Musely jsme jí uklidňovat, že už za to zaplatil celkem dost. „Po tomhle všem, jsi aspoň trochu v pořádku?" Zeptala se Ella. „Je to asi zvláštní říct, ale ano, jsem v pořádku."

Když jsem se podívala na Lexi, vypadala, že nad něčím přemýšlí. „Počkat, jak si říkala o té noci před nemocnicí, tak ty nevíš, jestli to byl sen? A ještě že jsi byla s TOMEM?? Vysvětluj." Jen jsem si povzdechla.

„Den před tím mě po škole malém srazilo auto. Nevím, prostě jsem na chvíli nedávala pozor. Tom to viděl a já mu řekla takovou pitomost a on si začal myslet, že se chci zabít. Odpoledne ke mně přišel aby se ujistil že jsem v pořádku. A potom jsme se objali. Byl to tak krásný pocit. Ten večer jsme si přes okno povídali, jenže mi to všechno připadalo jako sen.
Já bych měla Toma nenávidět, po tom co mi udělal, ale nejde to. Sdílíme spolu celé dětství, vždycky jsme byli spolu. Toma mám pořád ráda, ale nikdy jsme nemluvili o tom, co se stalo tu noc."

Holky se na mě dívaly jak na nějaké stvoření. Ale chápu to, protože ještě před měsícem jsme se nenáviděli úplně. Nebo jsme se spíš ignorovali a dělali si naschvály. Já opravdu nevím, co se to teď děje.

„Mio, my nevíme co se mezi vámi stalo, jenom vy dva, ale všechny se známe od malička a už od té doby jsme viděly jaký máte s Tomem vztah. Byli jste nerozluční a vždycky budete. To pouto co mezi vámi je, jak se na sebe díváte, přece nejsi tak blbá. Sama vidíš, že vy dva patříte k sobě."

Lexi dokončila svůj proslov a já ztratila slova. Má pravdu.
Ve všem co řekla. Jenže to co se stalo mu nedokážu odpustit. Já od něho chci pravdu, ale on mi ji nikdy nechtěl říct. Místo toho mi raději dělal naschvály. Zavřela jsem oči a vzpomínala jsem na chvíle s Tomem, kdy nám bylo čerstvě patnáct. Pár měsíců před tím vším..

„Ne nebudu se s tebou dívat na další horor!" Smála jsem se když Tom na své televizi zapínal Vřískot. „Co, bojíš se princezno?" Co jsem měla dělat? Je to ten nejtvrdohlavější člověk kterého znám. Lehl si na postel, otevřel náruč a já do ní s radostí skočila.

Byla jsem kousek od něho, což se mu moc nelíbilo a tak mi obmotal ruce kolem pasu, přitáhl si mě blíž a dal mi pusu do vlasů. Po chvíli filmu jsem mu svou hlavu zavrtala více do jeho hrudi. „Pořád se nerada díváš na horory?" Vzhlédla jsem. „Ne když se na ně dívám s tebou.

1084 slov