Kook princess

CAMERONOVI

Ráno někdo zazvonil na dveře. Šla jsem otevřít. Ve dveřích stála ta blonďatá dívka z párty.

„Ahoj," pozdravila, „ty musíš být Gwen. Já jsem Sára. Bydlím hned vedle." Usmála se na mě.

„Jo, já vím," pousmála jsem se. Po té párty jsem nevěděla, co si o ní a jejím příteli mám myslet. Její přítel se jmenoval Topper. A pokud jsem to pochopila správně, tak Topper byl ten, který tam topil toho kluka.

„Omlouvám se za tu párty včera. Já - Topper - on takový není," snažila se ho obhájit. Pozvala mě k nim. Vypadala mile, a tak jsem s ní šla. Nemohla jsem ji soudit za činny jejího přítele. Vždyť jsem ani nevěděla, co přesně k tý rvačce vedlo. Navíc, každý dělá chyby. I když i tak, někoho topit nebo střílet v pořádku nebylo. Sice tam většina stejně byla opilá, ale snad ne tolik, aby se to takhle zvrtlo.
      Přece ale Topper tak špatný kluk být nemohl. Kdyby byl, Sára by s ním určitě nebyla. I tak bych si na něj ale měla dávat pozor.

„Máte moc hezký dům," řekla jsem, když jsme jím prošli dozadu na zahradu, kde bylo pořád spousta práce po hurikánu. Sára poděkovala a otočila se k muži, který šel naším směrem. Jak jsem brzy pochopila, byl to její otec, Ward Cameron.

„Zdravím, Gwen. Moc rád tě konečně poznávám. Tvůj strýc mi o tobě vyprávěl," usmál se na mě a podal mi ruku. Já ji přijala: „Dobrý den. Opravdu?" Tak strejda mu o mně vyprávěl. To bych nečekala.
      Táta se strejdou moc dobrý vztahy neměli. Na druhou stranu to nebyl důvod, proč by se mnou měl mít strejda nějaký problém. Kdyby měl, tak by si mě s tetou určitě nevzali do své péče. Místo toho by mě nechali napospas sociálce.
Možná, že těch rozepří s tátou i litoval. Nakonec to byl furt jeho bratr.

„Ale jistě. Zpráva o tvém otci ho hodně zasáhla. Stejně tak jako tebe. Je to hrozné. Tvůj strýc je na tebe moc pyšný. Prý to zvládáš lépe než on. Jsi velice silná." Kývla jsem a pousmála se. Snažila jsem se zadržet slzy. Osobně bych neřekla, že jsem to zvládala lépe, ale už to bylo lepší. Přijmula jsem to. Nebylo nic, co by je mohlo přivést zpět. Avšak stále jsem o tom v takové míře mluvit nedokázala.
Pan Cameron mě pohladil po rameni na projev svého soucitu. Vzal si Sáru stranou, aby jí mohl něco říct o samotě. Chvíli jsem tam stála a čekala, když ke mně Sára přiběhla. „Hned budu zpátky," řekla a odběhla. Usmála jsem se na ni, abych ji dala najevo, že chápu.

Mezitím, co jsem na ni čekala, jsem se stihla seznámit s Rose. Sáry nevlastní mamkou. Vypadala mile. Všichni na mě byli milí. Až jsem se divila.
Po chvíli, co Rose odešla, mě někdo zatahal za tričko. Shlédla jsem dolů a uviděla malou holčičku. Usmála jsem se na ni a dřepla si, abychom byli ve stejné výškové úrovni.

„Ahojky," pozdravila jsem ji. Holčička se na mě smutně usmála. Povídala mi něco o loďce a o nějakém plyšáku. Z toho jsem pochopila, že ho nejspíš nechala na tý loďce, která byla u mola.

„Takže jsi ji zapomněla na loďce, ano?" zeptala jsem se. Ona přikývla.

„Dobře. Povíš mi, jak vypadá?"

🐚•3. osoba•🐚

„Kdo je ta zrzka támhle?" ukázal Kelce na Gwen. Topper a Rafe se podívali směrem, kam Kelce ukazoval.

„To je ta holka z tý párty. Co tady dělá?" odpověděl Topper, načež se připojil Rafe: „To je ta nová. Nejspíš ji pozvala Sára."

🐚•3. osoba•🐚

„Má chobot a modrý uši," odpověděla. Vstala jsem a zamířila k loďce. „Dobře, přinesu ti ji." Problém byl, že v té lodi byl zabodnutý dřevěný elektrický stožár. Celá loďka byla zničená a ty dráty byly roztažený úplně všude. Musela jsem se pohybovat pomalu.
      Pochopila jsem, že plyšáka tam holčička musela zapomenout den před hurikánem. A ten loďku pak takhle zničil. Doufala jsem, že to ten plyšák přežil.

Opatrně jsem stoupla na stožár a pokračovala po něm k loďce, která byla zaseklá na bažinatém a trávou zarostlém břehu. 

„Pozor na elektřinu," varovala mě holčička. Já se mezitím zdárně vyhýbala drátům. „Neboj, budu v pořádku," ujistila jsem ji.

🐚•3. osoba•🐚

„Co to dělá?" pozoroval ji Topper.

„Hej, v těch drátech je čtrnáct tisíc voltů!" křičela na Gwen jedna z kamarádek Rose. Gwen se na ni ohlédla a na chvíli ztratila rovnováhu. Jak zavrávorala, předklonila se dopředu a vyjekla. Už myslela, že spadne, ale podařilo se jí získat rovnováhu.
      V tu chvíli se vrátila Sára. „Gwen! Opatrně!" křikla na ní.

„Neboj se, Sáro! Jsem atletka! To zmáknu!"  Gwen postupovala dál.

„Gwen! Jdi odtamtud! Zabije tě elektřina! A mě  tvoje teta!" Rose vyšla ven a hulákala na Gwen. Ta ještě Rose naschvál začala provokovat. Vrtěla si rameny a i si poskočila.

„Děláš si ze mě srandu?!" rozčilovala se Rose. Gwen se smála.

„Gwen, to není vtipný!" křičela na ni Sára. Bála se o ni.

„Ach, až o tom řeknu tvému strýci, Gwen!"

„Jen chce pozornost," konstatoval Rafe bez jakéhokoli zájmu o Gwenino bezpečí.

„Kámo, ona je šílená," řekl Kelce. Asi by nebylo dobrý, kdyby tam spadla.

🐚•3. osoba•🐚

Nahla jsem se nad loď, abych tam viděla pořádně. Vzadu v rohu jsem uviděla toho plyšáka. „Vidím ji!" Holčička se radostně zasmála.

„Gwen!" volali na mě Sára s Rose. Nějak zvlášť jsem je nevnímala a přemýšlela jsem, jak se k plyšovému slonu bezpečně dostat. Zkoumala jsem rozpoložení drátů a pak si něčeho všimla. Ty dráty byly vypojený a zničený, takže bylo jisté, že v nich žádná elektřina nebyla. Elektrický šok mi tudíž dát nemohly.

Najednou mě to napadlo. Předstírala jsem, jakože se přes dráty natahuju pro toho plyšáka a že na něj nemohu dosáhnout. „Ztratila" jsem rovnováhu, vyjekla a spadla do loďky.

„Gwen!" křičela Sára. „Toppere!" Jakoby mi snad Topper mohl pomoct.

„Hej!" volal Topper a běžel k loďce s dalšími dvěma kluky. No, jeden z nich spíš šel, než aby běžel. Vypadal dost znuděně.
      Možná to byl špatný vtip. Asi jsem to dělat neměla. Jak jsem ležela v loďce a čekala až přiběhnou, začala jsem toho trochu litovat. To ze mě ale opadlo, když jsem uviděla jejich výrazy, jakmile jsem otevřela oči a zamávala drátem nad hlavou. Smála jsem se.
      Chlapec tmavé pleti se zasmál. Za to Topper, Sára a Rose vypadali dosti naštvaně.

„Jsou odpojený," nemohla jsem se přestat smát. „Měli byste se vidět. Dostala sem vás!" Vstala jsem a zdvihla plyšáka vítězně nad hlavu.

„Je dobrá." Zaslechla jsem říkat chlapce v kostkované košili. Pravděpodobně to byl Sářin bratr.

Vrátila jsem plyšáka malé slečně a běžela za Sárou, která uraženě mířila k domu.

„Sáro, počkej!" chytila jsem ji za ruku. „Snad nejsi naštvaná." Věnovala mi otrávený pohled: „Víš, že si mohla umřít?! Bála jsem se o tebe."

„Dobře, omlouvám se. Už nic takovýho neudělám," slíbila jsem a šibalsky se na ni usmála.

„To bych prosila. Mimochodem, nechtěla bys jít zítra na párty?" Zase párty? Nevěděla jsem, jestli se mi po té minulé vůbec chtělo. Prý to mělo být u Toppera a bez plebsů. Čímž nejspíš měla být myšlena ta odříznutá část. Furt jsem to ale vůbec nechápala. Nechápala jsem, jak to mezi nima vůbec fungovalo. Vztahy zřejmě moc dobré neměli.

•••🌊🐚🌊•••

Autor: Druhá kapitola je tady. Doufám, že se líbí.