Kook princess

ŠLECHTIČNA

Na přesný důvod té rvačky jsem se Rafa s Topperem raději neptala. Stejně už jsem ho znala. Bylo to pořád to stejný.

Golf byl nakonec i zábava. Když jsem se teda rozhodla opomenout to, čeho jsem před tím byla svědkem.
      Kluci mi vysvětlili pravidla a dali jsme se do toho. Jako malá jsem s bratrem hrála max tak kriket. Golf byl ale úplně něco jiného. Byl zábavnější. S klukama to byla sranda.

Když jsem si stoupla a zaujmula postoj k správnému odpalu míčku, ukázalo se, že jsem vlastně stála úplně blbě.

🐚•3. osoba•🐚

Topper se díval, jak Rafe pomáhal Gwen zaujmout správný postoj.

„Tuhle nohu si trochu posuň dopředu," poklepal jí Rafe na stehno její pravé nohy. Stál za ní a ještě jí poupravil úchop hole.

„Přesně takhle," řekl. Gwen se na něj usmála. „Teď si musíš uvědomit, kam chceš, aby ti míček letěl," naklonil se k ní a ukázal směrem k jamce. „Zkusíme to společně?" zeptal se. Gwen přikývla. Rafe ji zezadu objal a uchopil hůl přesně v místě, kde ji držela i Gwen, takže už se dotýkali snad celými těly. Jakmile Gwen obklopily Rafovy paže, maličko se zachvěla. Rafe si toho naštěstí nevšiml. Možná, že už k ní byl až moc blízko. Byla z něj nervózní.
Na druhou stranu Rafe si užíval, jak dobře se to vyvíjelo. Když společně s Gwen uhodili do míčku, a zatímco Gwen sledovala, kam až se dostane, Rafe se otočil na Toppera a věnoval mu vítězoslavný úšklebek. Topper protočil očima. „Ještě nemáš vyhráno," zašeptal.

🐚•3. osoba•🐚

Po golfu jsem šla za Wardem do přístavu. Něco ode mě potřeboval. Opravdu mě zajímalo, co to mohlo být.

Na cestu jsem si vzala křupky, o které jsem se plánovala rozdělit se Sárou, s kterou jsem se pak měla sejít. V přístavu jsem se minula s Johnem. Prošel okolo mě a ani se na mě nepodíval. Otočila jsem se za ním a zavolala: „Á, čauky. John B, je to tak?" Zastavil se a podíval se na mě. Nevypadal zrovna vesele. „To je všechno? Žádná odpověď nebo ahoj?" zeptala jsem se. Přešel ke mně blíž a otázal se: „Tvoje tajemství je se mnou v bezpečí?" Chvíli mi trvalo, než mi došlo, o čem mluvil: „O jakém tajemství to - ou, tohle tajemství." Usmála jsem se.

„Právě jsem kvůli tobě dostal padáka!" vyjel na mě. Nepobírala jsem, proč byl tak rozzuřenej. Moje chyba to nebyla. „A já vím, že si to nedokážeš představit, ale někteří lidé potřebují práci, aby se mohli vůbec najíst." Vyrazil mi křupky z rukou a už byl zase na cestě pryč. To už jsem to nevydržela a vyjela jsem na něj taky: „Co to sakra?!" John B vystartoval a přiblížil se ke mně tak blízko, že jsem od něj musela couvnout. Jinak by mě možná i srazil. Ukázal na mě ukazováčkem: „Jsi přesně taková, jak jsem si myslel, Gwen! Jako ostatní šlechta." Věnoval mi poslední nenávistný pohled a odešel. Tentokrát už jsem nic namítat nehodlala. Nemělo to cenu. Pokud se takhle plebs chovali běžně, tak jsem se pak nedivila, proč je šlechta neměla ráda a nevycházela jim vstříc. Proč taky? Když si toho pak nevážili.

Sebrala jsem svoje křupky ze země a zamířila na loď k Wardovi. Při tom jsem si ještě stihla na Johna zanadávat: „Blbec."

„Gwen, posaď se," vyzval mě pan Cameron a ukázal na židličku před sebou. Posadila jsem se. Chtěla jsem se ho zeptat na Johna, ale on mě předběhl: „Gwen, nevíš náhodou něco o těch prázdných kyslíkových bombách na mé lodi?" Tou otázkou mě tak trochu vykolejil. Přemýšlela jsem, jestli mám říct pravdu nebo ne. Johnovi jsem slíbila, že to neřeknu, ale po tom, jak se ke mně právě zachoval, jsem na to měla chuť. Stejně ho Sáry táta už vyhodil. Nevěděla jsem, jestli to bylo kvůli tomuhle, ale po druhý už ho vyhodit nemůže, ne? No, neměla bych to říkat. Přece jen jsem to slíbila. Zároveň jsem ale měla chuť se pomstít. Můj taťka mi ale vždycky říkal, že když něco slíbím, tak bych to měla dodržet. Navíc pomsta nic nevyřeší.

„Ne, nevím. Měla bych?" zeptala jsem se. Rozhodla jsem se slib dodržet. To ovšem neznamenalo, že jsem se smířila s tím, jak na mě John B bezdůvodně křičel.

„Jsi si jistá? Gwen, nemusíš se bát mi cokoliv říct," pokračoval Ward.

„Jsem si jistá. O ničem nevím," zalhala jsem po druhé.

„Dobře, děkuju. Můžeš jít." Vstala jsem a odešla.

🐚•3. osoba•🐚

„Co? Gwen?" otázala se šokovaně Kie, přecházejíc nevěřícně po verandě. Nemohla uvěřit, že Pope skočil na to její předstíraný kamarádství. Proč by mu šlechtična pomáhala? Navíc jen tak sama od sebe. Bylo to směšný.

„Pomohla mi," konstatoval Pope. Popřemýšlel o tom a došel k závěru, že za to, že mu Gwen pomohla, jí opravdu nepoděkoval a mohl k ní být milejší.

„To ale neznamená, že je dobrý člověk," konfrontovala Kie, které Popova naivita začínala lézt na nervy. „Patří ke šlechtě, Pope," dodala. JJ se přidal do debaty: „Přesně tohle jsem mu říkal."

„Dostal jsem kvůli ní vyhazov!" John B se také připojil. Všichni se snažili přesvědčit Popa o nesprávnosti jeho uvažování.

„A obtěžovali jste se ji poznat a mluvit s ní?" bránil se Pope.

„Ty snad jo?" uzemnil ho John B.

„Na tom nezáleží. Je to šlechtična," JJ pokračoval a opět nezapomněl dát najevo Gwenino postavení.

„Pokud si pamatuju, tak si jí za to, že ti zachránila zadnici, úplně nepoděkoval," John B dál mluvil k Popovi. Sám jí ani nepoděkuje a jim by měl něco vyčítat. To tak. Pope se podíval zahanbeně do země.

„Mají pravdu, Pope," Kie se naposledy pokusila přivést Popa k rozumu. „Je šlechtična. Nic dobrého na ní není."

„Chlape, její kluk ti doslova nakopal prdel," informoval Popa JJ. Pope zvedl hlavu a řekl první, co mu přišlo na mysl: „Jak si můžeš bejt tak jistej, že je Rafe její kluk?" Tato otázka však byla v rozporu s tím, nad čím uvažoval, když se sbitý válel na zemi a díval se za odcházející Gwen, která mu pomohla a on jí ani nepoděkoval. Ale takováhle holka přece nemohla chodit s Rafem. To nešlo. Snažil se sám sebe přesvědčit. „Navíc to neznamená, že je jako on," pokračoval. Když už by si tu možnost, že Gwen s Rafem opravdu chodila, měl připustit, tak ji musel obhájit jinak. I přes to, že věděl, že protiklady se mnohdy přitahují.

„Je jako každá jiná šlechta, Pope," John B nevěděl, jak jinak ho přesvědčit. Už se ale snažit nemusel, protože JJ to vyřešil za ně všechny: „Konec diskuze."

🐚•3. osoba•🐚