Kook princess

JDE SE NA TO

Kluci nás se Sárou odvezli domů. Už jsem opět zůstávala u Cameronových. Strejda s tetou ráno zase někam odjeli. Takže mě měl na starost znovu Ward. Teta se strejdou se mnou moc nepobývali. Ale byla to moje jediná rodina a já je měla moc ráda. Už jsem měla jen je. Kdyby se jim něco stalo, nevím, co bych dělala.

Konečně se mi podařilo najít Rafa.

„Ahoj," pozdravila jsem ho.

„Kde jsi byla?" ptal se.

„Nebereš zase drogy, že ne?" pozorovala jsem ho, jak si nalajnoval. „Tak jo," přešla jsem k němu a ten zbytek mu sebrala. Tohle muselo přestat. Vstal a natáhl ke mně ruku: „Co děláš? Vrať mi to."

„Ne," odmítla jsem a schovala to za záda. Rafe se mi to snažil vzít: „Vrať mi to." Tak silně mě chytil za zápěstí, až to bolelo.

„Au! Rafe! To bolí!"

„Dej mi to!" vytrhl mi ten pytlík z ruky. Zajímalo mě, kolik toho už měl. Nevypadal dobře. Proč by se k tomu zase vracel?

„Víš, jakej je můj problém?" přecházel sem a tam po pokoji. „Já tě miluju, Gwen," nepřestával přecházet sem a tam. Hrozně mě znervózňoval. „Myslíš si, že jsem blbej, co? Trávíš se mnou většinu času. Ale pak prostě zmizíš a já nevím, kde jsi. Volám ti, ale ty to nikdy nezvedneš." Nejspíš poukazoval na ten včerejšek, kdy jsem zůstala uvízlá s holkama na tý lodi. Pokud volal, tak jsem to ani zvednout nemohla. Neměla jsem telefon a od tý doby jsem ho nedržela v ruce. Chtěla jsem mu to vysvětlit, ale on mě nenechal: „Myslíš si, že to nevim? Vím, že jsi s plebsy. Přiznej to." Nadechla jsem se a chtěla něco říct. Nedostala jsem však šanci. „Vždy, když někam jdeš, říkáš mi to. Ale když se jdeš tahat s plebsy, nikdy mi to neřekneš," přešel ke mně a díval se na mě skoro snad s vražedným pohledem.

„Rafe, děsíš mě."

„Prostě zmizíš a necháš mě se o tebe bát. Víš, jaký to je? Vědět, že s nima pícháš?" zašeptal mi tu poslední větu do ucha a vytahoval mi tričko. To mě chtěl vážně svlíknout a udělat to, za co chtěl Toppera "zabít"? To, kvůli čemu s Topperem nemluvil?

„Rafe, přestaň!" odstrčila jsem ho od sebe. Opravdu mě děsil. Ale to bylo jen proto, že si vzal ty drogy. Byl zdrogovanej a nevěděl, o čem to mluví. Poodešel ode mě.

„Gwen říká ne. To je novinka," poznamenal.

„Rafe, poslouchej mě," šla jsem k němu, ale vzápětí se nejmíň o tři kroky vrátila. Rafe vzal z nočního stolku nůž a namířil ho na mě. To už bylo moc. O to, že by mě s tím vážně chtěl zabít, jsem se nebála. To by neudělal. Ani když byl pod vlivem drog.

„Miluješ mě, Gwen?"

„Jistě, že ano," snažila jsem se odpovědět co s největším klidem. Nechtěla jsem, aby o tom pochyboval.

„Nevěřím ti," obvinil mě. „Nemiluješ!"

„Poslouchej, zlato. Já vím, že jsi rozrušený. Chápu to a omlouvám se, že jsem ti nezvedala telefon..." odmlčela jsem se a nechala ho se maličko uklidnit. „Miluji tě, ano? Jen tebe. Nikoho jiného. Tak proč ten nůž nedáš dolů?" pomalu jsem šla za ním a chtěla jsem mu tu ruku, v které držel nůž, stáhnout dolů. On mě chtěl odstrčit a uhodil mě při tom do obličeje. Couvla jsem zpátky a přiložila si dlaň na tvář. Rafe tam jen stál stále s na mě namířeným nožem. Oba dva jsme na sebe zírali. Věděla jsem, že mě uhodit nechtěl, ale co kdyby mě omylem bodl a ne praštil? Byla jsem v šoku a vyděšená. S těma drogama musel přestat. Nemohla jsem se přece bát o to, co udělá příště. V jeho očích jsem zahlédla alespoň malý kousíček viny. Dal nůž dolů a beze slova odešel.