Kook princess

SÁZKA

V klidu jsem spala, když v tom jsem uslyšela nějaké bouchnutí. Oči jsem nechala zavřené. Unavená jsem si přiložila ruku na čelo, jako když rodiče zjišťují, jestli jejich dítě nemá teplotu.

„To jsi ty, Sáro?" zeptala jsem se ospale. Nikdo neodpověděl. Místo toho se ozvalo další a mnohem hlasitější bouchnutí. Ne bouchnutí, to byla rána. „Bože." Leknutím a zároveň frustrací jsem otevřela oči a vyzvedla se na lokty.

„Ou... Ty nejsi Sára." Spatřila jsem hnědovlasého chlapce, který byl ověšen věcmi potřebným k potápění.

„Správně. Jo..." odpověděl. „Promiň." Otráveně jsem lehla zpátky na pohovku: „Co to děláš?"

„Aaa, jenom vracím potápěčskou výstroj," odvětil klidně. Podívala jsem se na něj a najednou mi došlo, že mám vyhrnutý tričko a tím pádem odhalený celý břicho. Rychle jsem si to tričko stáhla a posadila se.

„Co ty děláš?" zeptal se. „Tady?"

Rozhlédla jsem se kolem. Byla jsem na lodi. Jak jsem se sem dostala? Očima jsem se vrátila zpět k tomu chlapci. „No," začala jsem, „já byla na párty. Ne na týhle lodi, jasně, ale..." Opět jsem se rozhlédla okolo. Nechápala jsem, jak jsem se tu mohla ocitnout. „No, nějak jsem skončila tady."

„Jasně," přikývl chlapec nevěřícně.

„Kdo vlastně jsi? Měla bych křičet o pomoc? Nebo?" zeptala jsem se. Věděla jsem, že tu ten kluk neměl co dělat. Navíc v pět hodin ráno. To se do tý lodi vloupal, nebo co? A jak se vůbec dostal k těm věcem na potápění?

„Ne. Ne. Jen nekřič," prosil mě. „Jsem John B," představil se. Jak jsem se na něj tak dívala, připomněl mi jednoho toho kluka z tý pláže. Byl to ten, který se pral s Topperem.

„Ty jsi ten kluk z pláže, že jo?" nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

„Jo," potvrdil. „Vlastně jsem ti chtěl poděkovat. Za záchranu."

„Já myslím, že tvůj blonďatý kamarád to zvládnul dobře i sám," odsekla jsem. John B si povzdechl: „Hale, já nevěděl, že to JJ udělá."

„Jasně. A teď chci důvod, proč se plížíš do týhle lodi v 5 ráno s bombami, které jsou, jak předpokládám, prázdné. A já si nemyslím, že ti je Ward dal." John si pro sebe něco zašeptal. Neslyšela jsem, co to bylo. Snad si na mě ještě nenadával. Podle mě ty kyslíkový bomby prostě ukrad. Proč jinak by se sem plížil v pět ráno místo toho, aby je vrátil odpoledne.

„Na pár hodin jsem si je půjčil. Dobře? A pak je netknutý a neporušený přinesl zpátky."

„Bez kyslíku," konstatovala jsem.

„Hele, prosím, neříkej mu to. Dobře? Vyhodí mě," prosil. Takže on navíc ještě pro Sáry tátu pracoval. Zajímavý. Nevěděla jsem, co dělat. Co by se mohlo stát, kdybych o tom nikomu neřekla? Nic. Že jsem o tom věděla, nikdo nezjistí.

Na to, že by měl být nebezpečný, John ale ani trochu nevypadal. A to to byl plebs. Nejspíš teda asi trochu krad, ale pokud se to nemělo opakovat, tak... Vypadal, že by se mu mohlo dát věřit. A tak pro jednou. Pokud ty bomby nehodlal krást víckrát, tak by to problém být nemusel. Fajn.

„Klid, nic mu neřeknu," rozhodla jsem se. „Tvoje tajemství je se mnou v bezpečí, Johne." John se na mě děkovně a zároveň úlevně pousmál. „Fajn, teď už můžeš jít," řekla jsem mu.

„Jo, jasně. Jen to tu odložím." Položil všechny ty kyslíkové bomby na zem a chtěl odejít. Neudělal však ani dva kroky, když se na mě znovu otočil: „Jo, jak že se jmenuješ?" Podrbal se nervózně na hlavě. Zasmála jsem se: „Gwen. A teď už jdi."

„Jasně, jo." Odešel a já se znovu uvelebila na pohovce. Myslela jsem si, že ještě usnu, ale moc se mi to nedařilo.

🐚•3. osoba•🐚

Rafe a Kelce byli u Toppera doma v jeho vlastní posilovně. Cvičili tam spolu docela často.

Topper si vzal do ruky lahev s pitím a než ji otevřel, zeptal se: „Tak co říkáte na Gwen?" Už nad ní přemýšlel nějakou dobu. Byla to pro něj zajímavá holka. Rafe nezaujatě odpověděl: „No, ujde." Ve skutečnosti měl ale úplně jiný názor.

„Tak se vsadíme," navrhl Kelce.

„Já ne," zamítl Topper, „miluju Sáru."

„No tak, chlape. Je to jen sázka. Přece se nezamilujem nebo tak něco. Bude to jen nevinná hra," přesvědčoval Toppera Rafe, kterému se Kelcův nápad líbil. „Kašli na Sáru. Bude to sranda. Jenom taková malá hra. Že jo?" obrátil se směrem ke Kelcovi, který s ním souhlasil. Rafe pokračoval: „Jen si s ní trochu pohrajem. Trochu jí zamotáme hlavu. Sára se o tom nedozví." Stále se ho snažil přemluvit.

„No tak, Toppere," přidal se Kelce. Topper si povzdech a nakonec souhlasil: „Fajn. Jdu do toho." Nakonec, proč ne? Proč by se nemohl trochu pobavit. Sára se to ale nesměla dovědět. Gwen byla její kamarádka a kdyby to zjistila, už by s ním nikdy nepromluvila.

„Ta bude moje, kluci," zahlásil Rafe. Byl tak sebevědomý. Věřil si. Vlastně to věděl. Věděl, že to vyhraje. Ten Gwenin nervózní pohled na Topperově párty mu stačil. Byla jeho. Ani se nemusel snažit.

„To se uvidí," řekl sebejistě Kelce. I on si věřil, že by mohl Gwen dostat první.

🐚•3. osoba•🐚

Jakmile mi došlo, že už doopravdy neusnu, vyšla jsem ven z lodi s úmyslem vrátit se ke Cameronovým. Strejda s tetou odjeli na pracovní cestu do zahraničí, a tak jsem musela na nějakou dobu zůstat u nich.

Zamířila jsem do kuchyně, kde byla Sára. „Dobré ráno," pozdravila jsem ji. Vůbec jsem na nic neměla energii.

„Dobré ráno," pozdravila mě významně Sára. „Kde jsi byla?" Podezřele jsem se na ni podívala. Její tón hlasu se mi nelíbil. Mluvila, jako bych dělala Bůh ví co s Bůh ví kým. No, asi jsem neměla právo ji soudit. Byla jsem pryč celou noc. Do teď jsem to opravdu nechápala.

„Nějak jsem skončila na lodi tvýho táty," přiznala jsem se. „Nevím jak, ale jo."

„Jako po tý párty," zeptala se. Zastyděla jsem se. Bylo to fakt trapný. „Očividně. Ale nevím jak." Jak jsem se mohla dostat někam, aniž bych o tom věděla? Vždyť jsem se tolik neopila. Ani mi nebylo blbě. Leda by mě tam někdo přenesl, když jsem spala. To byla jediná možnost. Ale proč by to někdo dělal? Ach jo. Co jsem to zas provedla? „Celou noc jsem byla s tvým bratrem." To je ono! Celou noc jsem byla s Rafem. Šli jsme se projít ven a on mi tu loď ukazoval. No a pak jsem teda musela nějak odpadnout. Jinak si to vysvětlit nedokážu.

„S Rafem?" vykulila Sára oči, div jí nevypadly z důlků. Co na tom bylo tak šokujícího?

„Tak nějak. Je vtipnej," usmála jsem se nad těma srandičkama, kterýma mě Rafe bavil.

„Tak vtipnej, jo?" ušklíbla se na mě Sára. Očividně z toho všeho měla srandu.

„Á, sklapni." Obě jsme se smály.

•••🌊🐚🌊•••

Autor: Další kapitola je venku. Opět doufám, že se vám líbila. Dejte mi vědět komentářem nebo hlasováním.