Kook princess

NAPOSLEDY

Došla jsem k Topperovi. „Ahoj!"

„Gwen, co tady děláš?" ptal se podezřívavě.

„No, bylo toho na mě moc, tak jsem chtěla být na chvíli sama," zalhala jsem.

„Přinesl jsem ti to pití," natáhl ke mně ruku s nějakým koktejlem. Vzala jsem si ho od něj: „Ou, děkuju. Můžeme jít zpátky?" ptala jsem se.

„Jasně," přikývl Topper. Obešla jsem ho a zamířila dovnitř. Topper mě sice následoval, ale nezdálo se, že by mi věřil.

🐚•3. osoba•🐚

„Hale! Hale, chlape! Můžu chodit sám, mám nohy. Nevidíš snad?" rozčiloval se JJ. Ochranka ho táhla jako kdyby byl nějakej kus hadru. „Dobře, opravdu si vážím toho, co jsi tam vzadu udělal, ale nech mě jít samotnýho." Snažil se držet krok s mužem z ochranky, když zahlédl pána, který ho před tím žádal o drink. JJ mu ho samozřejmě nedonesl. „Á, pane Dunleavy, vidím, že máte svoje pití. To je dobře. Děkuju. Kopnu to do sebe," sebral mu jeho drink a na jeden lok to vypil.

„Co to s ním je?" ptal se pan Dunleavy.

„Moc se omlouvám," omlouval se muž z ochranky a táhl JJe pryč.

„Wow! Vážím si tvé diskrétnosti, Daryle. Vše je v pořádku, vážení! Nepanikařte!" předváděl se JJ. „Nechte to na lidech v uniformě! Potlesk pro ně!" zatleskal. „Rose! Vypadáš jak socha svobody. Rád jsem tě zase viděl." Rose se na něj znechuceně podívala. Nikdo nechápal, co to mělo znamenat.

🐚•3. osoba•🐚

S Topperem jsme se vrátili dopředu k parketu, kde bylo docela pozdvižení. Okamžitě jsem věděla proč. Moji pozornost upoutal JJ a muž z ochranky, který ho táhl pryč.

„Pusťte ho!" zavolala jsem. „Co udělal? Nemůžete s ním takhle zacházet." Hlavně, že říkal, že bude v pohodě. Teď jsem ho měla na svědomí. Byl tu přece hlavně kvůli mně.

„Gwen!" okřikl mě strejda.

„Promiňte, madam?" obrátil se ke mně zmateně muž z ochranky.

„Nemůžete ho prostě vykopnout!" Zacházel s JJem dosti hrubě. S nikým by se takhle zacházet nemělo. S každým by se mělo zacházet s respektem.

„Gwen, nech toho!" přidala se ke strejdovi teta. Vůbec se jim to, že jsem JJe bránila, nezamlouvalo. Proč by taky. Byl to přece plebs.

„Hej, hej, zlato, co to děláš?" chytil mě za ruku Rafe a otočil mě k sobě. To mi právě řekl zlato?

„Já nic nedělám," bránila jsem se. JJ tohohle momentu, kdy jsem upoutala pozornost na sebe, využil k útěku. Odstrčil ochranku.

„Povinná chlastací hodinka, Kie. Ty taky, Pope, ano? V Rixonově zálivu. Jdeme. Kie, pojď! Proletáři všech zemí spojte se! Zahoďte své okovy!"

Podívala jsem se na Kie, která chvíli váhala, ale nakonec se rozběhla směrem k JJovi. Její rodiče ji chtěli zastavit, ale nebylo to nic platné. Stejně tak neuspěl Popův táta.

„Vidíš," promluvil ke mně Rafe, „nezaslouží si tvou laskavost. Vzpomeň si, kdo je. Je to kriminálník, plebs. Dobře, princezno?" Poslouchala jsem ho, ale dál pozorovala plebse. Opět jsem si v hlavě říkala, že Rafe měl k těmto názorům důvod. Všechna šlechta měla. Ale něco na jejich způsobu života mě přitahovalo. Byli volní. Neměli nic, a přesto měli všechno.