Knihomolky vetřelec {Ch.L}

3.

Anette

Jak moc jsem se nechala unést? Bože jestli to jak jsem řekla že můj názor na chlapy by změnil maximálně kdyby přímo přede mnou přistál sexy bůh. A někdo si řekl že jo tak jí to splníme! Achh. Ten jeho úsměv. Proč mě Ava musela zavolat v tak blbou dobu? Proč on musel jít. A proč mi zůstal zarýtý v paměti.
V noci kdykoliv jsem chtěla už jít spát, zavřela jsem oči a viděla jeho!
To bude tím že ses konečně rozhlédla po mužích a tvoje touha se probrala!
Už dle jeho přízvuku Angličan nebude...

Následující den jsem měla dvě hodiny ve škole a celou šichtu v kavárně. Mám ráda rána a poledne tady, je tu jen pár lidí a je tu ticho a klid a tak si můžu v klidu číst.
Dokud se od pultu neozvalo odkašlani. Stál tam a s ním ještě jeden.
Hned se jich chopila Hannah.
„Přejete si?" Usměje se a upraví si zástěru.
„Já bych si dal anglický čaj" odpoví jeho přítel.
„A já espresso " odpověděl
Vstala jsem a šla k Hannah abych jí vyměnila stejně jí končí směna... zaplatili a já jim mezitím připravila objednávku.

A vrátila se ke svému čtení.
„Něco není v pořádku?" zeptala jsem se když jsem si ho všimla u pultu.
„Ehm ne všechno v pohodě jen jsem se chtěl ještě jednou omluvit za ten včerejšek" cítím z něj že je nervózní, mám to stejně srdce je někde v místech žaludku a mozek si odletěl na Bahamy.
„To je v pořádku to se tu stává často " prohodím...

Dovnitř vběhne malá holčička Katt. Chodí sem pravidelně.
„Mohla bych poprosit o to linecké kolečko?" Usměje se.
„Jistě, chceš si ho sníst tady nebo si ho vezmeš s sebou?" Jako vždy, pomyslím si.
„S sebou prosím" usmála se a na  pult dala bankovku. Vzala jsem kolečko dala do pytlíku a dala na kraj pultu. Vzala bankovku a patřičně vrátila do poslední mince.  Poděkuje a už si to míří ven.

„Ehm no..." snaží se hledat slova a tal udělám něco co se mi vůbec nepodobá, utrhnu lísteček a napíšu na něj svoje jméno na instagramu, přeci číslo je za mě trošku riskantní.
„Kdyžby si třeba se někdy nudil tal napiš" podala jsem mu lísteček.
„Dobře děkuju " rozsvítí se jako vánoční stromeček. Úsměv mu oplatím. Vrátí se zpět ke svému společníkovi co ho poplácá po rameni. Snad nebudu litovat.

Pak se zvedli a s posledním pohledem odešli.
Pak se zbytek hodin táhnul. Nemohla jsem dočkat půl šesté abych mohla konečně jít.
Doma Leo nebyl... A tak jsem se dala do lehké večeře. Poklidila byt. Dala si horkou sprchu a zasedla ke škole. Udělá jsem vše co je potřeba na zítra a ulehla do postele s knihou v ruce, na kterou nedošlo protože jakmile jsem se přikryla spánek byl silnější.

Následující týden jsem na Instagramu byla pečená vařená. Pořád jsem si ho aktualizovala a sledovala žádosti od ledování. Asi jsem se unáhlila. To byl zase nápad. Už zůstanu věrná jen knižním klukům.

V pátek jsem měla snad 10 hodin... no 5 zbytek dne jsem strávila v knihovně nad pracováním úkolů. Před odchodem z bodovy jsem si zašla do automatu pro kafe. A dala se na cestu domů.
Jako vždy začne pršet ještě knihy nasoukám z ruky do batohu a dál jdu směrem domů. Koukám spíš do země abych se vyhla popřípadným loužím. A co se nestane do někoho napalím. Zvednu oči. On?

Co ten tady dělá? Vypadá stejně zmateně jako já.
„Omlouvám se" pípnu on vypadá že ho vylité kafe vůbec nezajímá.
Najednou z dálky z jeho směru slyším hlasy a dupot bot. Naposledy se na mě podívá a políbí.