Knihomolky vetřelec {Ch.L}

34.

Anette

Bolí mě hlava. Jak jsem se sem dostala. Co jsem to sakra dělala. A co to je za odporný zvuk! Zvednu hlavu v místnosti jsem sama ale zvoní mi telefon. Charles? Co ten chce... a proč mi místo mého skvělého vyzvánění hraje Justin Bieber?
„Ano?"
„Dobré odpoledne zlato?"
„Cožee"
„No je půl druhé"
„Ne ne ne ne" odhodím telefon a jdu balit. Charles se tlemí a něco povídá, miluju telefony na hlas. Do toho do pokoje vběhne Katka. A tak aspoň trochu se mi uleví že tu nejsem sama. Běháme po pokoji a balíme si věci. Charles je teď poslední co řeším nakonec mu to stejně položím. 
…
Doma padnu do své postele jako kdybych bojovala za vlast. Ale ani teď mi mobil s příšerným zvoněním nedal odpočinek.
„Ahoj zlato"
„Ahoj promiň promiň za vše co jsem ti psala"
„V pohodě přiznám se docela mě to tvoje psaní nadchlo že jsem musel pod studenou sprchu" zasmál se a já s ním i když červená jak rajče. Naše zprávy jsem si četla při cestě domů a chtěla vyskočit z auta za jízdy.
„A co ty jaký jsi měl na dnešek plány?"
„Upřímně v celku žádné... mám teď pár dní pauzičku ale stejně jsem cvičil a pak se nudil"
„Copak to jde aby se takový slavný sportovec nudil?"
„Když tu nemám svojí Principessa tak bohužel i sportovec se nudí" mi-lu-ju to/ho!

Mluvíme spolu skoro dvě hodiny s tím že hodinu čistě jen volání a pak jsme si dali videohovor. Málem jsem odpadla když jsem ho uviděla v mikině a se šátkem ve vlasech. A tak jsem ho sama začala zlobit a škádlit. Dala jsem se do vybalování a pak i do převlékání přičemž jeho těžké polknutí bylo slyšet i na hovoru věděla jsem že se mi to daří.

Po hovoru jsem šla hledat Katku. A začaly jsme řešit vše co se stalo od naší"osudové" noci.

Jsem strašně ráda že má moje nejlepší kamarádka aspoň něco jako vztah. Pak nám volala Sára. Povídaly jsme si dlouho do noci u toho vypily asi dvě lahve vína a pak šly spát. Teda já šla už v pyžamku po horké sprše jsem ulehla napsala Charlesi dobrou noc. Ale! Ale Katka si řekla že si udělá soukromý koncert s Taylor Swift ve sprše!  V půl druhé ráno!
...

Asi nemá cenu komentovat můj ranní vzhled. Navíc musíme dneska do školy odevzdat seminární práce. Já na literaturu a dějiny a Katka na psychologii.

Korektor nekorektoval... a vše se dneska kazilo a to nejen počasí.

Doma jsem měla hodinku pro sebe a tak po tom co jsem se musela osušit jsem si uvařila kafe. Schoulela jsem se do rohu postele s dekou a plyšákem. Přála bych si teď být v jeho náruči, cítit jeho vůni, poslouchat jeho hlas.

Vím že ten nápad byl můj ale je to tak lepší. Myslím si že jsme na to šli rychle. Ale stejně mi to nedalo. Vzala jsem do ruky telefon.

Me: Tak jako duha potřebuje déšť i slunce, tak jako život potřebuje štěstí a smůlu, tak jako je noc a den, tak já potřebuju tebe a jen tebe