Knihomolky vetřelec {Ch.L}

52.

Anette

Přes ty dva dny "volna" byla docela nuda. Jen jsme navštívili Charlesovo matku a pak jen byli doma, teda hlavně já. Charles měl docela dost tréninků, hovorů a kdo ví čeho dalšího. A pak když večer vždy s někým telefonuje a slyším ho nadávat jak nějakýho dělníka nemám z toho dobrý pocit. Ale raději se moc nezajímám vždy se snažím když jsme spolu aby na práci zapomněl. Vždy po večeři a večer máme pro sebe. Začal číst mojí knihu a společně doupravujeme detaily které se mu nelíbí. Taky jsme přidali kapitolu s jeho pohledem na konec místo epilogu. A já jí poslala do vedení a čekám teď na schválení změn.

A než jsme se nadáli byla středa a náš přesun do Saúdské Arábie. Už na cestě se k nám donesla zpráva že se Carlos necítí dobře ale že nastoupí a bude jezdit.

Čekala jsem vše ale když jsem Carlose uviděla měla jsem pocit že přede mnou stojí duch, smrt, cokoliv jen ne Carlos.

Opět jsem si na tyto tři dny připravila skvělé kousky oblečení hezky sladěné.
…

Tréninky. Vůbec mi nedochází změna času. Až když nadšeně píšu rodičům a posílám fotky tak mi dochází časový posun... Protože přes den no spíš hned po ránu když teda je to možný a Charles neprdí buď v posilovně nebo někde s týmem procházíme se po městě. Uznávám Saúdská Arábie není místo kam jsem někdy chtěla ale je tu hezky. Mamka se rozplývá nad fotkami kde jsme s Charlesem spolu a podobně no prostě klasika.

První trénink skončil pro Charlese na pátém místě. A ten druhý na čtvrtém. A aby se neřeklo místo kšiltovky mu "hlídám" sluneční brýle. Nevím dělá si ze mě asi osobní věšák a nebo trezor. Nestěžuju si to ne jen by mě zajímalo co mi dá příště.

Carlos se mi vůbec nelíbí. Je tak strašné tvrdohlavý až to bolí.

Ráno k nám dolehla zpráva že bude muset podstoupit operaci slepého střeva. Říkám si jaké štěstí měl. Mohlo se cokoliv stát a on už by tu s námi nebyl. Takže místo něj nastoupí Ollie Bearman. Chvíli se mluvilo i o Arthurovi. Docela by mě bavila naháňka Leclercovic bratrů. 

Třetí trénink i s nováčkem ve Ferrari proběhl dobře. Charles 3 a Ollie 10 což bych řekla že je pěkný výsledek a oba by byli na bodech i v závodu.

Kvalifikace dopadla úplně stejně jako minulý víkend. První Max a hned za ním Charl. No uvidíme jak mu to pojede tentokrát. Snad už žádné problémy nebudou.

Závod. Celý den do světel se snažím udržet v psychické pohodě Charlese a tím držím i sebe. Ale jakmile zmizí a já jen stojím a sleduju jak připravují mechanici vše potřebné začne se ve mně vše svírat. Pak přijde už Perceval. Jo je to zábava mu tak říkat... Přejde ke mně a vynutí si svým štěněčím pohledem pusu, s radostí mu polibek oplatím.
Jakmile ale nasedne do vozu jsem sevřená jak v korzetu.
Stojí na startovním poli. Červená světla se rozsvěcejí a zhasínají a jakmile zhasnou mé srdce vynechává úder. A takhle v tomhle stavu zůstávám po celou dobu závodu.
Dnešním velkým překvapením byl Carlos který si to sem nakráčel přímo z nemocnice. Nemohla jsem tomu uvěřit. Už vypadal lépe ale neměl by se takto namáhat.

První letošní stupně vítězů pro Charlese. Třetí místo. Jsem na něj strašně pyšná. Až mám slzy v očích. Jen co vylezl z formule šel k houfu červené kde jsem taky se všemi se plácl a mě objal.
Po předání cen a odehrání hymny jak vítězného jezdce tak týmu a prolití šampaňského se pak mohlo jít zase slavit. To bude dlouhá noc.
…

Do postele jsme se dostali nad půl čtvrtou ráno. A to Charles v mírně veselé náladě a až moc nadržené náladě.