Knihomolky vetřelec {Ch.L}

11.

Charles

Celý den byl skvělý. Anette je úžasná dívka. Mrzí mě že nemá sebevědomí, přitom je tak úžasná a dostává mě do situací, které nejsou příjemné teda jak se to vezme. Ale na druhou stranu se mi líbí jí vidět jak se červená kdykoliv jí řeknu nějaký kompliment.

A teď leží vedle mě a poklidně oddechuje. Připadám si jak nějaký úchyl pořád k ní čichám abych cítil její vanilkový sprchový gel. Když jsem si stoprocentně jistý že se jen tak nevzbudí přitáhnu si jí do náruče a taky zavřu oči.

...

Ráno jsem se probudil sám. Zmateně se vymrštím do sedu. Ale jakmile uslyším šramot z kuchyně přejde mě strach. Vstanu a raději na sebe natáhnu tepláky a jdu za zvukem.
Najdu jí jak se vlní v kuchyni, zapřu se o futra a sleduju jí. Je nádherná. Dokázal bych si představit kdyby to tak bylo napořád.
O

dkašlu si. Nadskočí jako kamzík. Začnu se smát.
„Ty jsi pako co kdyby mi to spadlo a bylo by po snídani..."
„Vím že by se to nestalo protože jsi šikovná. Jen doufám že už to je protože to tu tak krásně voní a mám hlad" usměju se a přejdu k ní blíž. Obejmu ji a dám pusu do vlasů.
„Je to hotový můžeš to nandat já si jdu vzít něco na sebe abych tu nebyla v pyžamu." Usměje se a zmizí z kuchyně.
Usměju se a nandám snídani na talíře.
Vrátí se v Černém uplém tričku a v roztrhaných džínách. Spadla mi brada. Jí sluší snad vše. Dáme se do jídla.
„Tak co dneska podnikneme? " zeptá se...
„To uvidíš ale jen máš plavky?"
„Mám.. " je vidět že jí to vrtá hlavou.
„Tak po obědě se budou hodit" kývne hlavou a oba se vrátíme k jídlu.

Mě pak čeká menší pracovní hovor...
Ale pak už se můžu zase plně věnovat Anette.

K obědu jsme dojedli ještě špagety a pak už jsme mohli vyrazit na menší výlet.

„To mi chceš vážně říct že jsme na tvojí vlastní jachtě?!" Ptá se a u toho jí pomáhám na palubu.
„Tak neukradl jsem jí že jo" usmál jsem se.
„Jedeme se koupat " zakříčím a vyplujeme z přístavu. Odpovědí mi je její smích. Stojí a sleduje oblohu, vodu. A já tak trošku víc sleduju jí než abych se věnoval řízení. Zastavíme kousek dál,s výhledem na město. Stojí už v plavkách a v košili přes ně.
„Nestyď se " přijdu k ní.
„Nestydím..."
„Skočíme spolu " navrhnu. Kývne
„3...2...1..." skočíme chvilku blbneme ve vodě, cákáme po sobě a tak plaveme. Pak když nám je už zima vylezeme z vody ven. Osušíme se a jen tak ležíme a sledujeme slunce a mraky.
„Pojedeš se mnou tedy o víkendu?"
„Já ti nevím"
„Prosím prosím smutně koukám "
„Jak smutně koukáš?"
„Dobře tedy " odpoví mi a já mám sto chutí jí objemout a nepustit. Chovám se jak malý kluk ale nemůžu si pomoct.

Leží na zádech a opaluje se. Ležím vedle ní na pravém boku a sleduju její tělo. Odvážím se a levou rukou jí přejíždím po těle, od lýtka přes boky bříško až ke tváři. Když se zastavím u její tváře vidím že mě sleduje. Nahnu se nad ní a vtisknu jí polibek na rty. Přitáhne si mě k sobě blíž a polibek prohloubí. Přetočíme se tak že já ležím na zádech a Nett je nademnou.
K mojí smůle, asi, si poposedla na mém klíně a to dělat úplně neměla protože už takhle jsem se musel ovládat když jsem jí uviděl v plavkách a teď ještě tohle... ale uniknutí vzdychu z mých úst jsem nezabránil.
„Promiň"
„Ne neomlouvej se" zastrčím jí pramínek vlasů za ucho. Usmála se a prstem přejížděla po mé hrudi a břichu, obkreslovala moje svaly.
„Chci aby si byla moje..." polknu.
„Tvoje?"
„Moje dívka " vydechnu. Chvilku mi kouká jen do očí asi hledá něco víc ale vím že tam může vidět jak moc upřímně to myslím.