Knihomolky vetřelec {Ch.L}

14.

Anette

Ráno jsem se probudila ale Charles už vedle mě nebyl. Na stolku jsem od něho našla vzkaz že si šel zaběhat.
Tak jsem si udělala ranní hygienu a hledala něco na sebe. Jelikož je závod a já budu na okruhu od začátku až do konce v garážích Ferrari a bude na mě až moc očí, jak přítomných lidí tak i kamer.
Jemně jsem se namalovala a místo brýlí použila čočky.

Charles se vrátil a hned zaplul do sprchy. 
Zatím tu jsem jen v jeho tričku.
Když vyšel přešel ke mně.
„Dobré ráno Principessa" sklonil se ke mně. Byl jen v ručníku a když mě ze zadu objal, začalo mi být teplo.
Stoupla jsem si k němu čelem a spojila naše rty.
„Sluší ti to " usmál se
„

Ráda bych řekla to samé ale stojíš tu jen v ručníku" zasmála jsem se.
„Neřikej že takhle mi to nesluší?" Prošel se po pokoji jako na módním molu.
„Zlato já vím že jsi i takový model ale myslím že takhle asi nemůžeš na okruh" dala jsem mu ruce na boky
„Nedráždi mě "
„Já tě nedráždím" snažím se udělat nevinný pohled.
„Dráždíš hada bosou nohou Anette " řekl a raději přešel ke svému zavazadlu. Vytáhl nové tričko od Ferrari se svým číslem.
„A červené kalhoty?" Zeptám se
„Mě sleduješ jak se převlékám?" Zasměje se a hodí po mně pohledem. Zasměju se a i když vím že je otočený přetáhnu si jeho tričko přes hlavu. Slyším jak ztěžka polknul.

Už dříve jsem našla v jeho věcech starší Ferrari tričko. Přetáhla si ho přes hlavu.
„Ty ses mi hrabala ve věcech?" Usmál se.
„No jasný" usmála jsem se na zpět
„Ale sluší ti, žádná z mých předchozích známosti nenosily moje věci a už vůbec ne někam do společnosti" řekl přešel ke mně a hladil mě na bocích.
„Já vím, vždy tak krásné, namalované upravené, hubené " řekla jsem. Otočil si mojí hlavu tak aby jsme si viděli do tváře.
„Ty jsi nejkrásnější a jsem rád že tě mám" políbil mě.
Pak jsme se dochystali a vyrazili na okruh.
„Na tyhle auta bych si zvykla" řekla jsem a vyvolala tak výbuch smíchu z Charlesovo strany.
…
Stojím v garážích u televize a jsem napnutá jako struna. Je to něco úžasného být tady ve středu dění. Cítím z Charlese že je docela nervózní ale i přes to rozdává úsměvy. Na druhou stranu Carlos je dnes samý vtípek a legrácka.
…
Závod byl úžasný. Carlos si první příčku udržel po celý závod. Charles trošku víc o proti němu bojoval.  V půlce závodu jsem měla dva telefonáty jeden od táty s mámou, řekla bych že je to přešlo po tom co jásali že mě viděli v televizi. A ptali se na Charlese.
A druhý telefonát byl od Lea že prý fandí a kdy přijede Charles k nám. Ale kvůli tomu telefonátu jsem neviděla že Charlese předjel Lando Norris a Lewis Hamilton. Smůlu měl George Russell, který v posledním kole najel do bariéry.

Charles dojel čtvrtý a Carlos první. Celé garáže praskají pod náporem slávy. Já jsem si počkala na Charlese. Věděla jsem že na sebe bude naštvaný jako v Monze naposledy. Procházel garážemi. Byl ještě víc přitažlivý když měl vlasy do všech stran a na tvářích otlačeniny od helmy. Jakmile si mě všiml že jako jediná jsem tam zůstala sedět přišel ke mně. Dřepl si přede mě a svojí hlavu složil do mého klína.
„Vím že si na sebe přísný ale úplně zbytečně, jsi ten nejlepší. Stačí si více věřit a říkat si to že jsi nejlepší. A bramborová medaile je taky pěkná a body do týmu jsi taky přivezl." Hladila jsem ho ve vlasech.
„Všude v novinách je jak je Carlos lepší než já"
„Kašli na noviny já jsem třeba v novinách Leclercova neznámá " chytla jsem jeho tvář do dlaní. Usmál se... po zbytek už byl v pohodě a radoval se za výhru jeho stáje.