Lady Thálie McKenzie Tashnunnson

9

‚'Jak to myslíte pane Croufe?''
‚'Prosím, jen Arthur, konec konců, měla jste být mou ženou." Pronesl ten hlas jakoby nic.
‚'Už požaduji dvě odpovědi. Skutečně, dny co pobývám zde - nerozhoduje jestli ve vězení nebo mezi vyššími lidmi - neustále žádám jen odpovědi.'' Řekla jsem zamyšleně.
Pobaveně se zasmál, ale mně do smíchu nebylo, vždyť jsme byli oba ve vězení a čekali na blízkou smrt. Já dokonce věděla, jakou smrtí zemřu.
Uspokojující. Při takových situacích je až hrůzné se umět usmívat.
‚'Nevím, jak se v takové situaci dovedete smát.''
‚'Thálie, říká vám něco optimismus?''
Přikývla jsem na souhlas.
‚'Tak přesně to je důvod mého smíchu. Nesmíte se donekonečna utápět ve smutku, ačkoliv vám jde o život, musíte prokázat své veselí, jedině tak budete působit silně.''

Skutečně mluvil jako sluncem osvícený, dodával mi pocitu, že nejsem ve vězení, ale spokojeně tlachám se svými blízkými. Bylo to příjemné odreagování potom, co jsem zažila.

Sdělil mi, že si o mé statečnosti šeptá celý hrad, nebo alespoň to podzemí, o kterém ví. I když vlastně nevím o čem si šeptají, protože jsem neudělala nic zvláštního, pouze jsem se postavila svému agresivnímu manželovi a řekla svůj názor na tenhle hrad. Dělala jsem to tak celý život a nikdy za tu dobu nebyla žádná kladná odezva, spíše naopak.

Také mi prozradil to, že o mou ruku zažádal on sám, má matka skutečně ze začátku komunikovala s ním samým , ale během těch pár měsíců se stalo tolik věcí, jako například, sesazení jeho maličkosti z trůnu jeho vlastním bratrem, což mě rozhořčilo, sourozenci tu snad byli od toho aby si byli oporou, nebo snad ne?
Život není jen o závisti, proboha.
Bylo mi zle z toho, že si takhle banální věc lidé neuvědomí.

Nicméně, ženou jeho bratra jsem se nikdy stát neměla, ale právě teď jsem měla panovat po jeho boku. Důvod proč si nikdo nevšiml zmizení pravého lorda - až na pár opravdových vyjímek o kterých nevěděl ani jeho zlý bratr - byl ten, že byli stejní, jen s jinými prioritami a každému z tváře sršelo něco jiného. Tedy tak mi to vyprávěl, neměla jsem ještě možnost ho spatřit. A další důvod při kterém se nikdo nedivil jménu Brian byl takový, že byli navzájem pokřtěni svými jmény.

Tedy ten méně zlý se jmenoval Arthur Brian Crouf a muž, který nenáviděl ženy jen proto, že u jeho matka vytvořila silnou nenávist když pošpinila čest jeho otce byl Brian Arthur Crouf.

Také bych měla nesnášet ženy za to, co mi má matka prováděla, ale neviděla jsem žádný hlubší smysl odsuzovat ostatní za to, co provedl jeden jediný člověk nikomu neznámý.
Okolí ji nenávidělo stejně jako já, ale nikdo to nedával najevo.

Taková představa, že bych nyní vládla bok po boku s lordem Arthurem a nebyla v téhle situaci, při zápachu plísně se mi zamlouvala více, než být bok po boku šílenému alkoholikovi .

Ale samozřejmě, okolnosti si nevybíráme, ani nemůžeme lusknout prstem čímž bysme všechno zachránili. Jsme bezmocní, ale jsou tu lidé, kteří nám jen svou přítomností dají tolik odvahy, že samy nedovedeme uvěřit svým vlastním skutkům.
Někteří jedinci mají tu moc, aniž by o tom věděli.

Každý máme nějakou svou osobitou vlastnost o které nevíme nebo se o ni dozvíme později, například já jsem přitahovač problémů a manipulátor.

Když mi bylo šest let, má pusa byla nezastavitelná. Komorným jsem namluvila, že celý můj pokoj je přemnožený krysami, na důvěřivosti tomu dodalo ještě skřípění, které jsem zajistila dveřmi od malé komody.

I dva roky poté tam některé dámy odmítaly chodit.

Pousmála jsem se nad tou vzpomínkou. Chyběla mi ta doba, moc.
Ale měla bych se konečně naučit žít přítomností, jedině tak se můžu naučit být vzdorovitější.
Zocelí to mou mysl i fyzický stav.
Moc bych si přála se znovu střetnou s Margharett, vrátit svůj život do starého zvyku, mít při sobě oporu a podělit se s ní o všechno, co jsem zde zažila.
Neuvědomila jsem si, že se stále usmívám, ale lord Arthur mi to připoměl.