Lady Thálie McKenzie Tashnunnson

17

‚'Slečno? Je vám dobře?'' Zeptal se mladík, o kterého jsem se opírala.
Téměř neviditelně jsem pokývala hlavou, bylo mou povinností abych vypadala důvěryhodně. Ale pravda byla jiná, potřebovala jsem si lehnout a celý svět se mi slíval do jednoho.
‚'Jste celá bledá, Thálie!''
‚'Jaydene!'' Vykřikla jsem s neskrývanou radostí v mém hlase. Objala jsem ho, po dlouhé době osoba, kterou jsem dokázala poznat.
‚'Jak je na tom Gabriella? Jak se má tetička? Co se s nimi stalo?''
Chrlila jsem na něj horu otázek.
‚'Gabriella se ztratila z našeho dohledu, zbyl nám po ní pouze vzkaz, kde stálo, že nám nechce přidělávat potíže, tetička se má také k útěku, na její hlavu je vypsána vysoká odměna. Prosím, Thálie, odpusťte mi, že jsem vás neuchránil před těmi strážnými.'' Jeho pohled mi naznačoval, že ho to skutečně trápí.
‚'Doufám, že budou obě v pořádku a budu jim moci poděkovat, i tobě děkuji a odpuštěno ti bylo okamžitě, Jaydene, máš dobré srdce a to žádný z tvých činů nezmění, dobře?''
Přikývl a na tváři se mu objevil letmý úsměv.
Vyzvedl mě do náruče.
‚'Je mi dobře, dokážu ujít kus cesty.'' Protestovala jsem.
‚'Nemíním riskovat vašeho rozzlobeného muže, že jsme vás nechali celou cestu jít po svých.''
Uznala jsem, že má pravdu. Nad starostlivým výrazem Arthura jsem se musela pousmát.
‚'Můžeme?'' Optal se baculatý muž, který i to okamžitě namířil do čela všech mužů s vytaseným mečem.
‚'Georgge, William a Cauncey půjdou za vámi, Thálie, pokud by se něco dělo , oni budou první, kdo vás upozorní a ti poslední kdo vytasí meč, pokud to nepůjde po dobrém.'' Rozkázal.
‚'Já jdu v čele a budu to řešit výhradně po zlém, protože cháska všude kolem mi sebrala všechno. Spolu semnou půjde James a Ryan, nemáte se čeho bát, co jsme slíbili to splníme a dovedeme vás do bezpečí, jste cennější než jste si myslela, váš život se rovná zlatu.''
Pokračoval a já ho pozorně poslouchala.
‚'Jaydene, měla bych jít po svých a ty bys zrovínka teď měl ve svých rukou svírat meč.'' Zašeptala jsem , tak aby to slyšel jen on.
‚'Tvrdohlavá Thálie.'' Pousmál se.
‚'Poslouchala jste právě pronesená slova? Váš život je cennější než si myslíte, a já vás udržím naživu ať se stane cokoliv.''
Zavřela jsem oči, a připomínala jsem si, kolik lidí už zahynulo kvůli mému bezpečí.

Procházeli jsme dlouhou chodbou, kterou jsem znala jako cestu k tetičce, snažili jsme se jít rychle ale zároveň neslyšitelně a neupírat na sebe pozornost.
Podle povídání jsem pochopila, že část tohohle křídla by měla být naprosto volná, protože se strážní soustřeďují na severní část.
Po celé délce chodby se ozývaly jen naše kroky, ztěžklé a rozvážné.
Ani jeden z mužů se neodvážil promluvit, hrobové ticho vládlo všemi.
Zastavili jsme se na rohu, před námi se objevily dva další směry.
Jeden vedl do jídelní síně na severní stranu a druhý na jižní, kam jsme měli původně namířeno.

‚'Tucet z nás všech se musí vydat druhým směrem.'' Rozkázal muž, který nás celou dobu vedl.
‚'To nebylo v plánu, do bezpečí se musíme dostat všichni.'' Ozvala jsem se rozzlobeně.
‚'Ne madam, to nikdo neřekl, tucet mužů musím nyní vyslat napospas jejich vlastnímu osudu jen proto, abychom měli volnou cestu o delší chvíli.''
Zdržela jsem se slova.
‚'Alexander, Scott, Henry, Jason, Paul, Ethan, Steven..''
Začal vyjmenovávat jména nazpaměť, ale já přestala poslouchat, protože všechny tyhle chlapce, právě připravoval na přímou smrt. Hnal je proti všem, perfektně vycvičeným strážníkům. A jestli ke svému bezpečí měli takový přístup, nebylo možné, aby můj manžel přežil.
O mužích bylo rozhodnuto. Skupinka obsahující tucet mladých, ale silných mužů se rozešla opačným směrem oproti nám. Ruce položené na zbraních, rozděleni do zvláštního útvaru nakračovali do osvícené chodby.
Potichu jsem prosila boha, aby ušetřil jejich nevinné životy, aby se po tomhle všem mohli vrátit zpět ke svým rodinám a žít spokojeně až do přirozeně dané smrti.

‚'Thálie, pokud by se zde objevili neznámí muži, nezlekněte se, všechno je to plánované, podle rozpisů, by jsme zde měli stanout tváří v tvář pěti mužům, kteří jsou ozbrojeni jen dýkami.'' Seznamoval mne s budoucností Jayden.
Přikývla jsem, ale oči mi držely víčka přitisklá k sobě.

‚'Jaydene, následuj mne prosím, Thálii přenech Morganovi, tohle bude práce pro někoho zkušenějšího.''

‚'Omlouvám se pane, ale Thálii nikomu jinému nesvěřím.'' Prohlásil Jayden rozhodně a vypadalo to, že na svém úsudku nic měnit nehodlá.

‚'Odporuješ mým rozkazům?''

‚'Přidal jsem se k vašemu hnutí, jen kvůli Thálii, protože nevěřím pochybným mužům, Arthurovi jsem odpřisáhnul svou věrnost a její bezpečí dlouhou před tím, než se vůbec dostala na hrad. Znovu vám opakuji, že Thálii nesvěřím do rukou nikomu jinému.''
Jeho prohlášení nejspíše zapůsobilo, ten muž se se stejnou prosbou obrátil na někoho jiného.

‚'Anthony, prosím.''
Blonďatý mladík jen přikývl a přistoupil k němu s vytaseným mečem.
‚'Jaydene, držte se při zdi, prosím.''
Hned na to už naše kroky mířily k okraji vysokého okna, zanedlouho se chodba stočila a už jsme šli beze světel, jen při světle loučí.

Ozvalo se řinčení mečů a křiky. Neušel mi vyděšený výkřik, protože se před námi z ničeho nic objevili cizí muži a ačkoliv jsem o nich tušila, zlekla jsem se.

Vrhli se na nás a začal chladnokrevný boj. Jayden se sice zapřísáhl že mne nespustí z dohledu , ale královští vojáci měli přesilu a nám se muž navíc hodil.
‚'Nikam se nehýbej, zajistím aby se k tobě nikdo nepřiblížil, tohle si vem..'' Podal mi malou dýku která na sobě nesla znak zkřížených hadů.
Přikývla jsem.

Rozešel kousek ode mě, muž vyšší postavy než byl on se po něm vrhl jako sup.
Dala jsem si ruku před pusu a vyděšeně to všechno pozorovala, přála jsem si být jakkoliv přínosná.

Jayden muže bodnul přímo do srdce, skrz na skrz. Moje oči se snažily skrýt zděšení z představy že mne blízký člověk právě připravil někoho dalšího o život, ale uklidňovala mne myšlenka, že to bylo o jeho holý život.

Poslední muž přišel o život rukou nenápadného mladíka, kterého jsem ještě za celé chvíle neslyšela promluvit. Až přespříliš mne překvapilo jaká síla se v něm skrývala.

‚'Můžeme pokračovat?''Zeptal se muž, který celou dobu vše vede a taktéž nevím, kde se to v němbere.
Téměř všichni odkývali jeho otázce až na blonďatého mladíka, Anthonyho, jakjsem si zapamatovala jeho jméno. Byl to ten, kterého vybrali namísto Jaydena.Držel se za ruku, jejíž rukáv se pomalu ale jistě zbarvoval do temně červenébarvy. Jak bylo vidět, nikdo jiný kromě mne si toho nevšiml.
Pomalým krokem jsem k němu přišla, chytla ho za zraněnou část a opatrněvyhrnula rukáv abych to všechno posoudila.Tatínek mne na taková zranění připravoval, ačkoliv jsem vždy oponovala že se mito hodit nebude, tak hodilo, právě teď.Všudypřítomně jsem si odtrhla kousek sukně.‚'Prosím? Lok alkoholu.''Žadonila jsem na muže, kteří nám již nevěnovali pozornost, ale vzápětí se otočili a nebyli schopni jakéhokoliv slova.‚'Notak, copak u sebe nikdo nenosíte whiskey?''Jediný Jayden byl schopný reakce, začal sahat do vnitra na svém opasku.Vytáhl koženou bandasku a podal mi ji.Celý odtržek z mých šatů jsem polila nápojem z bandasky a přiložila to na zranění.
Zasýpal bolestí a vrhl po mě vražedný pohled.Byla to jen malá řezná rána, ale i přes to jsem udělala patřičné kroky, pro mou jistotu a pro jeho zdraví.

______________________
Už jsem se nemohla koukat na to, jak má Thálie zeje prázdnotou a tak jsem byla samasebou donucena sem zveřejnit část, se kterou sice absolutně nejsem spokojená, ale alespoň něco, díky bohu. :D
Mimochodem JÁ JSEM TEĎ NAPROSTO HAPPY, PROTOŽE JSEM ZJISTILA, ŽE THÁLIE JE ČTVRTÁ V SEKCI HISTORICKÝ ROMÁN A JÁ TO PROSTĚ NEMŮŽU DOSTATEČNĚ POBRAT A TO JE SAMOZŘEJMĚ TAKÉ DŮVOD, KVŮLI KTERÉMU ZVEŘEJŇUJI TUTO ČÁST. 
Začínám znovu psát, tím pádem se můžete těšit na víc dílů za týden, u všech mých příběhů.
Mějte krásný den, večer, nebo ráno, to je jedno. :)