Lady Thálie McKenzie Tashnunnson

19

Plahočivá chůze, vyschlé hrdlo a oči téměř zavřené. Chodbu pohltila tma. Bez loučí jsme se všichni mohli spolehnout jen na vlastní smysly a tajně doufat, že neselžou.
Křečovitě jsen svírala Jaydenovu paži a snažila se dýchat potichu.
"Slečno?"
Vzhlédla jsem za hlasem který se potichu vydral z hrdla mého věrného společníka.
"Nepotřebovala by jste předstávku, či vodu?"
Pokroutila jsem hlavou na nesouhlas.
"Nestrachuj se, Skotské ženy vydrží leccos narozdíl od tich Anglických." Pronesla jsem na muj vkus až příliš nadřazeně a následně jsem se za to zastyděla.
"To zní, že Anglii nemáte příliš v lásce.." Ale pak se zastavil. "Omlouvám se, neuvědomil jsem si jakými okolnostmi byl propleten váš pobyt."
"To je v pořádku, mne samotné to doposud nedochází."
"Za malý moment už budete v bezpečí.. spolu se svým manželem."
Věnovala jsem mu malý usměv, jen takový který jsem si jako unavená a prochladlá žena mohla dovolit.

"Má paní.." Začal zepředu řeč muž , jehož slovo platilo na všechny.
Muž z jehož výrazu sršela samozřejmá oddanost.
"Je mi ctí vám povědět, že jsme téměř na konci téhle cesty, je mi ctí že budu moci povědět vašemu manželovi, že já a všichni moji muži, jsme vás přivedli do bezpečí. Teď se prosím držte uprostřed všech, očima sledujte cestu pod vašimi chodily, nikoliv okolo - ať se bude dít cokoliv, nemuselo by to na vás jako křehkou dámu pusobit dobře. Pujdeme podhradními cestami, neměli by tam být žádní muži ale nic není jistota. Vy dva..."
Ukázal na dva mužně stavěné mladíky postávající vedle nás.
".. se budete držet před lady a nehnete se od ní, ani na krok, mluvím dost jasně!?" Optal se zvýšeným hlasem.
Přikývli.
"Dobře, všichni ostatní kdož šli doposud vpředu, pujdou vzadu a současně budou krýt záda nám všem. Nezapomeňte že bráníte svou budoucnost, to nejcennější."

"Pokud dojdeme bezpečně, všichni, slibuji vám odměnu a to nejlepší postavení ve dvoře."
Pronesla jsem.

Muži vítězoslavně hlesli, ale jen tak, aby na náš shluk nepřipoutali pozornost nechtěných hostí.

"Nyní tedy vpřed, buďte čestní a spravedlivý." Zvolal, jako velitel.

Vykročili jsme obrovskými vraty a náhle na celou mou osobu dolehl svit. Pohledem jsem zavadila o zamračenou oblohu. Sivé mraky pluly sem a tam a občas se objevily příjemně hřející paprsky slunce.

"Thálie, i přes to že zde máte nespočet ochráncu, držte se u mne, prosím." Jayden se snažil udržet svuj chraplavý hlas v tichosti.

"Já ti děkuju, za všechno."
Přikývl a přivinul mne jednou rukou blíž k jeho tělu.

Muži přidali do kroku a já byla nucena se přizpusobit, ačkoliv bylo nad mé síly srovnat se s jejich rychlostí , snažila jsem se zustat silná.
Ruce připravené na pochvě meče, odhodlané výrazy. To bylo vše co vyplňovalo muj okolní svět.
Modlila jsem se za nás všechny, za všechny životy, aby jsme se dostali pryč z tohohle pekla.
Vrátili se zpět k rodinám a zapomněli na tyhle hnusné chvíle.

"Ochraňuj nás všechny, veď nás, a doveď nás ke šťastnému konci." Řekla jsem si potichu svou modlitbu.

Tráva pod bosýma nohama byla studenější než jak ve skutečnosti vypadala. Šel do mě chlad pomalu s tmavnoucí oblohou a nepříjemným vetrem.
Rudé vlasy se mi mihotaly ve větru jako krev. Krev příštící se o utesy nebezpečných vod.

Jaydenova ruka mne objímala a byl to jediný zdroj tepla proudící do mého prochladlého těla.

Z jižní strany se vydral skřek a cinkot nožu, vyřítili se čtyři ozbrojení muži, jejichž osudy byli díky naší přesile okamžitě spečetěni. I přes to s jakou krutostí na nás mířily, i přes to jak krvelační byli a i přes to, že byli zásadně proti všem ženám jsem jich litovala. Čtyři nevinné duše navždy upsané ďáblu.
Za jejich životy jsem se pokřižovala.
"Pane odpusť těm nebohým hochum, že se přidali na špatnou stranu."

"Thálie, jste neuvěřitelně hodná duše, modlíte se za muže, kteří chtěli prolít vaši krev."

"Nemohou za to."

"Jen oni se mohli rozhodnout mezi stranou dobra a zla."

"A vybrali si špatně, omyli by se měli promíjet."

"Jen ty malé."

"Trestat je lidské, odpouštět však božské."

"Měla byjste být vzorem všech, slečno."

"Každý člověk by měl mít takový názor."

"Má duše už shořela na popel."

"V jaké chvíli?"

"V době, kdy jsem ukončil lidský život."

"Občas nás život staví před věci, kde není čas se rozhodovat, ale jednat. Tvoje duše není na popel, jsi dobrý člověk Jaydene, jen se podívej co vše pro mne děláš."

"Pomáhat ostatním a zároveň hodným lidem je samozřejmost."

"Samozřejmost, kterou vnímají jen dobré duše, věř mi."

Usmál se a to mne zahřálo u srdce.