Lady Thálie McKenzie Tashnunnson

12

Po slyšení jeho milých slov jsem upadla do hlubokého spánku.
Do chvíle, kdy se mi opět vracely i ty nejzlejší vzpomínky. 
Moje mysl nebrala ohledy na mé zkroušené pocity, jen mi neustále ukazovala dětství spojené se spoustou volnosti.
I ve spánku stojím sama proti sobě a všem.
Nevím z jakého důvodu, ale nikdy nejsem úplně celá v nic netušícím stavu, když spím, vnímám i okolí, ne lidi, ani obrazy, ale pocity. 
Vnímám strach, radost, zděšení, a něco podobného mne pokaždé ze snění budilo.
Mísí se to vše dohromady.
Mé pocity, sny a pocity okolních lidí.
Cítila jsem se zmatená, nepotřebná a využitelná zároveň, ztracená a nalezená, polapená a vypuštěná.

_______

‚'Thálie, podívej se pořádně.''‚
'Já se dívám tatínku.'' Zapištěla dívka se zrzavými vlasy postávající těsně nad kopretinou, na kterou se chystal přistát nádherný pestře zbarvený motýl. 

‚'Pozoruj, s jakou ladností to křehké stvoření dosedá na právě rozkv-‚' Než to ten muž stačil doříci, dívka natáhla k právě usedajícímu motýlovi.

‚'Nedotýk-'' Znovu nestihl dívku upozornit, protože se stalo něco, co se jemu nikdy nepodařilo, navázat s motýly mírumilovný kontakt.

‚'Tatínku podívej.'' Dívka švitořila s nadšeným výrazem ve tváři.

‚'Má drahá, srdéčko, vzpomínáš si na jeho jméno?''

‚'Modrásek tatínku.''

‚'Chválím tě, kytičko moje nejdražší.''Ale stále ji pozoroval se zadumaným výrazem, jakoby po ni něco vyžadoval.Ale ona ho chápala, věděla, co si přeje a sama pátrala v paměti po cizím slově, které ji její otec před pár dny prozradil.

‚'Laugpsyco.'' Pohlédla na jeho náhlý úsměv.Skutečný a srdečný úsměv, kterým jí naznačoval, že něco udělala špatně ale i přes to je poctěn tím, že se snažila.

‚'Glaucopsyche, Thálie.''Pohladil ji po hlavě na důkaz toho, že si jí neuvěřitelně cení, tak jak to dělával vždy.Jeho dotek, jakoby ji dodával sílu, sílu se snažit ve všem co dělá, sesílal více radosti do její veselé hlavičky.Něco takového malé děvčátko nesmírně těšilo.Byla ráda za každý okamžik strávený pozorováním motýlů.Svůj pohled znovu obrátila na okřídlené tělíčko spočívající na prstu její pobledlé ruky.Tolik vznešenosti v jediném tvorečkovi, přišlo jí, jakoby ji na ruku usedl celý svět.Jeho tíhu pociťovala, bála se, aby modráskovi neublížila jediným pohybem, téměř se bála nadechnout, jen aby ho nesetřásla.Veliká křídla měl spokojeně spojená za zády, nepohyboval se, skoumal Thálii přesně tak, jako ona skoumala jeho - se zaujetím.Bylo to neobyčejné setkání, takových odlišných bytostí, avšak v sobě neslo tolik štěstí malé dívenky a nové poznání motýla.

‚'Motýlku, motýlku, můžeš vidět celičký svět, spousty druhů nádherných kytiček, poznávat ostatní motýlky, přála bych si být taková jako ty, teď uleť než ti stihneme ublížet, pozdravuj ode mne všechny kouty světa, i ty nejmenší.''Pošeptala dívenka motýlkovi a jemně foukla.Motýlova křídla se pozvedla, nabrala vítr a on se beze zvuku vznesl do výšin, vysoko nad Tháliinu hlavu, i nad výšku jejího ohromeného otce.