Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 10

•Pohled Julie•

Snad ani nedokážu popsat, jak moc se ve mně v tu chvíli vařila krev. Nevím, jestli víc z toho, že jsme na sebe zase náhodně narazili, a nebo z toho, že má ještě tu drzost si zase honit triko, jak je šarmantní, zatímco se tahá s několika holkama zároveň.

,,Julie!" uslyšela jsem za sebou. Jelikož jsem na nás nechtěla zbytečně upoutávat pozornost, zastavila jsem a počkala jsem, až mě doběhne.

,,No?" prskla jsem a zkřížila jsem si ruce na prsou.

Láďa mlčel. Zvedla jsem obočí jako výzvu, ať začne mluvit. Pokud totiž nespustí do sekundy, opravdu už odejdu definitivně. Přijde mi, že začínám být součástí něčeho, čehož součástí být nechci. Odkašlal si. ,,To není tak, jak to vypadá," řekl.

,,Originální," pokývla jsem uznale.

,,Nemůžem jít někam jinam?" zeptal se, přičemž se pořád rozhlížel kolem sebe. ,,Tohle není úplně ideální místo, kde bysme to měli řešit," zhodnotil.

Sice jsem z principu nechtěla, ale zároveň jsem chápala vážnost situace. Někdo nás vyfotí a bude z toho nepříjemnost i pro mě. S tím obvazem na hlavě jsem totiž nenápadná jak sáně v létě a věřím, že by si to lidi dali dohromady. ,,Fajn, můžem k nám," připustila jsem. Táta byl v práci a přišlo mi to jako nejlepší řešení, jelikož bydlíme kousek odtud a já k němu znovu nechci.

Oba dva jsme zaplatili své nákupy a setkali se v garážích. Nasedli jsme do auta a jeli k nám domů. Láďa se ani neptal kudy, už jel na jisto. V autě jsme celou dobu mlčeli. Ta cesta, která běžně trvá pět minut, mi díky tomu přišla, že trvá hodinu. Když jsme zaparkovali, vystoupila jsem z auta, vzala jsem svůj nákup a vydala se ke vchodovým dveřím. Láďa byl v momentě u mě a nákup mi rval z rukou se slovy, že mě s tím nenechá tahat.

Když jsme se dostali nahoru, mířila jsem rovnou do kuchyně nákup vyskládat. Láďa byl v mém závěsu. Stále jsem mlčela, protože jsem chtěla, aby konverzaci začal on. Tak se taky stalo. ,,No takže, abych ti to vysvětlil," rozmluvil se opatrně. Byl opřený o linku a házel si s jabkem, které vzal z mísy nedaleko něj. Jeho hlava se otáčela tam, kam jsem se pohybovala já. ,,To rande vymyslela Sabina, Ka..."

,,Karova holka, vím," přerušila jsem ho. Linda se zblázní, až jí potvrdím její teorii.

Přikývl. ,,Ta její kámoška je ze mě prý hotová, a tak to Sabina domluvila. Já ani nevěděl, že tam bude," řekl. ,,Chvilku po tom, cos odešla, mi volal Kara, co dělám, že jestli s ním a se Sabinou nechcu jít na večeři," mluvil. ,,No a když jsem tam přišel, zjistil jsem, čeho jsem součástí."

Musím říct, že ta situace mi přišla legrační. ,,A byla fajn?" zeptala jsem se už klidněji, když jsem ukládala potraviny do lednice.

,,Ta večeře? Ale jo," řekl. ,,Musel jsem si dát jen salát, protože jsem byl furt narvaný tím Mekáčem," zasmál se.

Já s ním. ,,Myslela jsem tu holku," upřesnila jsem.

Láďovi se zablesklo v očích. ,,Karovi jsem řekl, že už ji vidět nechci, takže," odpověděl a konec nechal otevřený.

,,To bych neřekla, že Karabec něco takového spáchá," přiznala jsem nahlas. Vždy jsem měla pocit, že holky fotbalistů jsou oddané a poslouchají je na slovo, aby je nikdo v tom jejich dream životě nenahradil. Nenapadlo by mě, že budou fotbalisti skákat podle holek. Kromě toho na mě Adam působí velmi mile.

Láďa mykl rameny. ,,On ji má fakt rád a je hrozně hodný," zhodnotil situaci. ,,Tak dělá, co jí na očích vidí." 

Chápavě jsem přikývla. Zatímco jsme s Láďou rozebírali jeho včerejšek, připravovala jsem oběd. Dala jsem vařit vodu na těstoviny a ohřála omáčku ze skleničky. ,,Dáš si se mnou?" nabídla jsem mu.

Láďovi se na tvářích objevily výrazné ďolíčky a začal přikyvovat. ,,Rád," odpověděl. Pak jsme chvilku mlčeli. ,,Nemyslíš si, že už je fakt velká náhoda to naše potkávání?"

Podala jsem mu do ruky sklenici s vodou a sama se napila z té své, kterou jsem si připravila. Opřela jsem se o linku stejně jako on tak, že se naše boky lehce dotýkaly. ,,Normální to není," uchechtla jsem se a podívala se na něj. Musela jsem si skoro vykroutit krk, jelikož náš výškový rozdíl byl markantní.

,,Popravdě jsem nebyl v pohodě s tím, že už bychom se neviděli," hlesl pološeptem. Díval se mi do očí a já jsem nebyla daleko od toho, abych ho snědla. Šlo na něm vidět, že je v rozpacích a o jeho citech se mu nemluví lehce.

V tu ránu se ozval rachot klíčů v zámku. Nejistě jsem se podívala na Láďu, jehož výraz neskryl značnou dávku překvapení. Za pár chvil se v kuchyni objevil táta, jemuž se na obličeji vystřídaly snad všechny možné barvy, když uviděl svého hrdinu Krejčího ve svém vlastním domě.

,,Dobrý den," pozdravil Láďa mého tátu jako ten největší vzorňák a opatrně položil na linku skleničku, kterou doteď držel v ruce. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy.

,,No dobrý," řekl nedůvěřivě taťka. ,,Můžeš mi tuto situaci nějak vysvětli, Juli?"

,,Hmmm," zahučela jsem. ,,Tady Ladislav se mě snažil najít na Instagramu, aby se mi omluvil za ten incident na stadionu," spustila jsem. ,,No a dnes jsme se náhodně potkali v obchodě, když jsem byla nakoupit."

Táta na mě vykuleně hleděl. ,,To nevysvětluje, proč stojí v mé kuchyni."

,,Já-já jsem Julii pozval někam jako omluvu, ale s tím obvazem nechtěla," pomohl mi s vysvětlováním. ,,Tak mě pozvala k vám na těstoviny s omáčkou ze skleničky," shrnul to se smíchem. Jsem ráda, že pochopil, že tu část, že už jsme se párkrát náhodně potkali, chci vynechat. Táta jen mlčel. ,,Já teda asi půjdu," dodal Láďa nakonec.

,,Ale kam bys chodil, chlape," rozzářil se táta. ,,Mít Krejčího v kuchyni, to je sen každýho Sparťana,"  zastavil ho. ,,Juli, musíš nám udělat fotku."

,,Můžeš ho tu mít každý den. Určitě se mu líbím, tak kdybych ho sbalila...,"prohodila jsem ironicky, když jsem slévala vodu z těstovin. Tím jsem Láďu rozesmála. Jelikož mám s tátou docela přátelský vztah, mohla jsem být svá i před ním. A být svá v této situaci znamenalo být sarkastická.

,,Julie," napomenul mě táta. Táta missed the joke. Nevadí. Táta byl jak dvanáctiletá puberťačka, která právě vidí svého idola. Nepřestával na něho zírat. To, že byl Krejčí u nás doma, byl pro něj životní zážitek. ,,Moc mě to mrzí, ale budu se muset vrátit do práce," řekl. ,,Tak si dejte hezky oběd a v neděli se uvidíme v Hradci, Láďo," tokal táta. ,,Jedeme s chlapama na výjezd," vysvětlil mu.

Protočila jsem očima. ,,Tati, běž, přijdeš pozdě," připomenula jsem mu. Už jen chybělo, aby Láďu začal objímat.

Táta přikývl. ,,Tak čau," odbyl mě stroze. ,,Měj se Láďo, jsi borec," řekl mu ještě a poplácal mu po ramenou. ,,Zase se někdy stav!" nemohl se od něj odtrhnout. ,,To mi chlapi neuvěří," slyšela jsem, jak si řekl pro sebe, když odcházel.

Plácla jsem se do čela. ,,Promiň, já vůbec netušila, že sem přijde. Normálně se domů takhle nevrací," začala jsem koktat, a protože jsem se cítila trapně, zabořila jsem hlavu do země. Teď vypadáme jako nějaká fanatická rodina.

Láďa ke mně přišel, hlavu mi zvedl, a tak spojil naše pohledy. ,,Vždyť se nic nestalo, táta má zážitek a já aspoň vím, že to mám s tchánem do budoucna dobrý, když se mě teda budeš snažit sbalit," zazubil se.