Kapitola 29

424 23 2
                                    

•Pohled Ládi•

,,To je poprvý, cos mi tak řekl," uculila se na mě Julie. Nervózně si prohrábla vlasy a usmívala se na celé kolo. Její naštvání bylo rázem tu tam a z rozzlobené čivavy se stalo malé rozkošné štěně. ,,Zopakuj to," rozkázala mi.

Uchechtl jsem se. ,,Co za to?" zeptal jsem se laškovně. Tato hra nás baví oba.

,,Co to melu," zasekla se najednou. ,,Já jsem pořád hrozně naštvaná!" vyjekla. ,,A hladová," dodala. ,,Proč riskuješ svůj život tím, že tady stále stojíš a nejedeme jíst?" rozhazovala rukama.

Nemohl jsem se ubránit smíchu nad tím, jaká je to herečka. Od té doby, co jsme spolu, su hrozně šťastný a neustále pozitivně nabitý. Nonstop se smějeme, když jsme spolu. ,,Su odvážnej kluk," odpověděl jsem jí. ,,Myslel jsem, že tě nakrmím láskou."

,,Jeď nebo tě z lásky nakopnu," zamrmlala vážně.

Poslechl jsem ji a rozjel se. Radši. ,,Jak si přejete, madam."

,,Vážně si mě s tou Karolínou nasral," prskla po chvilce. ,,Jak jsi tomu vůbec mohl uvěřit?" položila mi řečnickou otázku. Trochu jsem doufal, že to přejdeme a po tom, co jsem jí téměř vyznal lásku, už se to nebude dál omílat.

Hlasitě jsem vydechl. ,,Su debil," zhodnotil jsem. ,,Je mi to fakt líto a slibuju, že se to nebude opakovat. Odpustíš mi?" zeptal jsem se jí a nasadil jsem ten, dle mého názoru, nejlepší psí pohled, který umím.

,,Až se najim," prskla, ale poznal jsem, že jsem ji obměkčil. Jestli na ni něco funguje, jsou to moje ďolíčky. Z těch roztaje i ledová královna.

Zaparkovali jsme v centru Prahy a ruku v ruce kráčeli Pařížskou směr Staromák. ,,Jsi nádherná," usmál jsem se na Julii. Měla na sobě dlouhý černý kabát do půlky lýtek, zpod kterého čouhaly černé silonky a na nohou měla kožené boty. Vlasy měla stažené do vysokého culíku a tvář měla doladěnou jen lehkým líčením tak, jak to nosí vždy. Teda vždy, když se namaluje. Většinu času ju totiž znám nenamalovanou a tak ju mám stejně nejradši. Procházka nebyla jak z filmu, jelikož všude kolem nás proudily davy turistů obdivující vánoční Prahu. Nicméně jsem byl šťastný, že spolu jdeme jako každý jiný pár centrem města bez stresu. Julie se tomu pořád dost brání a často kvůli tomu vyvádí.

,,Děkuju," usmála se na mě vřele. ,,Ale to proto, že mám sebou hezký doplňek," řekla. Nechápavě jsem se na ni zamračil. ,,No přece tebe," zakoulela nade mnou očima.

,,Takže já jsem tvůj doplněk?" zalapal jsem po dechu. ,,Nemělo by to být naopak?" zeptal jsem se se smíchem.

Julie zakroutila hlavou. ,,Ne."

,,Tak když jsme u těch doplňků," začal jsem. V podstatě mi nahrála na to, na co se jí chci zeptat. Julie na mě se zájmem otočila hlavu a čekala, co řeknu. ,,Půjdeš se mnou jako doprovod na vánoční večírek Sparty?" zeptal jsem se jí napřímo. Doufal jsem, že mi odpoví ano a já ji konečně budu moct všem představit. Někteří kluci mi doteď nevěří, že nějakou holku mám.

,,Ráda," odpověděla a usmála se na mě. Musím uznat, že jsem byl překvapený. Myslel jsem si, že se bude ošívat. ,,Asi je na čase ukázat se světu," uchechtla se.

Zastavil jsem na místě a přitáhl ji k sobě. Bylo mi jedno, že je kolem nás milion lidí. ,,Jsi skvělá," řekl jsem. ,,Mám tě moc rád," dodal jsem ještě a krátce ji políbil.

,,Já tebe taky," přitakala. Přirozeně jsme pokračovali v cestě k restauraci. Tam jsme za pár chvil došli, jelikož jsme se Staromáku šikovně vyhli.

Pomohl jsem Julii z kabátu po tom, co se nás číšník okamžitě ujal. ,,Jsem moc rád, že jsi souhlasila," přerušil jsem ticho při vybírání jídla. Juli na mě zvedla pohled. ,,S tím večírkem," upřesnil jsem.

,,Bude to pro mě stresující, ale chci to udělat kvůli tobě," vysvětlila. ,,Vím, že ti na tom záleží."

Chytl jsem její ruku, jež volně ležela na stole. ,,Ale taky mi záleží na tobě, takže pokud by ti tam cokoliv nebylo příjemné, okamžitě mi to řekneš," otočil jsem řeč. ,,Jasný?" ujistil jsem se. Souhlasila a dál se věnovala menu.

Julie nezklamala a objednala si předkrm, polévku i hlavní chod. Mně stačila pasta jako hlavní jídlo a o dezert jsme se solidárně podělili. ,,To jsem se ale krásně napapkala," vyfoukla a pohodlně se opřela do židle. ,,Teď budu muset držet dietu."

,,Proč?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Musím po tvém boku vypadat skvěle," odpověděla mi.

Po tom, co jsme zaplatili, jsme se vydali zpět k autu. ,,Chceš kouknout na trhy?" navrhl jsem.

Julie zakroutila hlavou. ,,Ani ne," odpověděla mi upřímně. ,,Když vidím, kolik je tam lidí," vysvětlila mi, ale ani nemusela. Bylo mi to totiž naprosto jasné.

,,Tak pojedem ke mně?"

Přikývla. ,,Musíme vymyslet, co si obleču na tu slávu," řekla. ,,Tam to bude asi hodně formální, viď?"

,,Jo, bude," odpověděl jsem jí. ,,Tak koukej v Pařížský do výloh, třeba se ti něco zalíbí," pobídl jsem ji.

Julie na mě vykulila oči. ,,Zbláznil ses?" vyhrkla. ,,Já spíš zajdu s Lindou do nějakého obyčejného butiku," zhodnotila. ,,Víš, že já ke štěstí potřebuju úplně jiné věci než drahé šaty."

Pohladil jsem ji palcem po hřbetu ruky. ,,Vím," souhlasil jsem. ,,Nechám to na tobě. Stejně budeš nejkrásnější," zalichotil jsem jí.

,,Aspoň máme s Lindou záminku jít nakupovat," nadskočila nadšeně.

Musel jsem se nad ní uculit. Su z ní fakt úplně hotový. Ať udělá nebo řekne cokoliv, nutí mě to neustále se smát. ,,Jestli jí tě půjčím."

,,Pf, naštěstí jsi často pryč," mávla rukou. ,,Kdyžtak ti uteču," mrkla na mě významně. Naštěstí jsme už byli u auta, kam jsme oba zapluli.

Automaticky jsem si zapl pás a nastartoval, aby auto okamžitě začalo topit. Viděl jsem na Julii, že po cestě sem prochladla. ,,To bych ti nedovolil,"  odpověděl jsem jí, až jsme seděli uvnitř auta. Ona se ke mně natáhla a spojila naše rty. Jestli je něco, co bych mohl dělat celé dny mimo vyhrávání zápasů, je to líbání s ní. Její rty jsou měkké a s těma mýma se dokonale doplňují. ,,Už ať jsme doma," zasmál jsem se jí do rtů.

,,A co bude doma?" otázala se nejistě.

,,Pokračování."

Mimo ligu - LK37 [CZ] Where stories live. Discover now