Oneshoty

Autořina

Otevřu webovou stránku pro tvůrce. Hledám postavy a projíždím nabídkami. V dnešní době jsou lidé, včetně mě samotného, příliš přehlcení, než aby opravdu sami vymýšleli každou píď svého výtvoru. A to platí pro všechno od filmů po knihy. Já dostávám zaplaceno za příběh, ne za jednotlivé charaktery nebo místa v něm. Na to jsem poleno. Mnohem lépe pracuji, pokud dostanu předem určené dějiště a herce. Hned mě pak napadá, co by s nimi šlo vykouzlit.

Kliknu na malou dvoječku na konci stránky. Zatím nic užitečného. Dobrou postavu, ať už záporáka, hrdinu nebo vedlejšáka, to já poznám! Ale takové diamanty se na smetištích těžko hledají. Musí se počítat s tím, že se nad výběrem stráví několik hodin, v horším případě dnů, než se objeví něco použitelného.

Dnes však na svůj poklad narážím rychle. Nabídka stará sotva dvacet minut mi padne do oka už na dvanácté stránce.

Prodám postavu do knihy, popis viz níže. Cena dle domluvy, vzhledem ke kvalitě zpracování neklesne pod deset tisíc.

Autor má jasno, to se mi líbí. Rozkliknu popis. Jedná se o ženu, střední věk, hezká figura i obličej, ale ne příliš vyumělkované. Poměrně normální člověk, v popisu nechybí ani detailně rozvedené názory, záliby, podivnosti (jeden z nejdůležitějších aspektů každého činitele v příběhu) a životní rutiny. Vlastnosti té ženy jsou vybarveny tak důkladně, že ji hned vidím před očima. Kdo to je a jak se projevuje.

Ale to, co mě ze všeho nejvíc přesvědčí, že je to dobrá volba (za tu cenu), je styl, jakým tvůrce svou postavu představuje. Vypiplal ji, je to znát. Je jako jeho dítě a já jí chci věnovat život.

Rovnou na nabídku odpovím, že se mi zalíbila a kolik jsem ochotný dát. Autor odpovídá hned, je to muž. Bude to asi podobný pracant jako já.

Než mi ji prodá, chce znát účely. Z toho kouká kvalita, protože když nějaký příběh převálcuje stovky dalších a dostane se do popředí alespoň v jedné zemi, uvádí se v něm všichni, co se na projektu podíleli. A ti pak zasluhují pořádné jmění. Když tvoří i nadále, stávají se z nich jedničky oboru. A tenhle na jednu takovou vypadá.

Dodává mi to motivaci a už za týden mu píši znovu. Vyklápím mu celý svůj námět a ani se nebojím, že by si ho přivlastnil. Přihazuji odkazy dalších nabídek, které mi pomáhají vybudovat ten můj vymyšlený svět. On oceňuje můj um vyhmátnout si hvězdy mezi jiskřičkami a vypadá, že mi své dílo svěří. Jako já poznávám jeho úroveň, i on si všímá té mé. Oba chceme něco víc. Vložit do toho celé srdce a mysl. Oddat se tomu.

Navrhne mi pár menších úprav v příběhu, které přijímám. Týkají se jeho postavy, kterou on zná lépe než já. Dodává tomu větší šťávu, aniž by mi narušoval hlavní body.

I s ostatními domlouvám detaily a najednou zase všichni pracujeme na jednom díle. To je druhá fáze. Ve třetí jsem zase sám. Nehledě na to, kolik lidí se podílelo na přípravách, je pouze má práce, provést naše hosty příběhem. Naším světem, s našimi figurkami a zápletkami.

A když skončí třetí fáze, nastává čtvrtá. Vydavatelství. Obal knihy, struktura a případné obrázky. Všechny tyhle maličkosti, které se mě už netýkají.

Fáze pět. Čekání. A fáze šest, velké oslavy, nebo nový projekt. Díky mému novému příteli, který mě zve ven, velké oslavy poprvé neprobíhají osamotě. On navíc nepřestává obdivovat mé schopnosti. A já zase ty jeho. 

My dva jsme se hledali, až jsme se našli. Nebyl to ani jeden z nás, kdo přišel s převratem. Oba jsme jen přispěli svou troškou do mlýna. Bylo to spojení nás dvou, tam se objevil zlatý důl.