You Are My Star!

Chapter 65

~Louis~
Zasedl jsem na sedačku a pustil si písničky. V tom mi v kapse začal vibrovat telefon. Bože.. Harry... *„Jo?" *„Louisi.. V klidu si promluvíme ok?" *„Tak říkej..." *„Chci vědět jak na tom jsme.. Jsme spolu?" *„Já jsem konec nedal. .." *„Já taky ne.." *„Já vím..." *„Za jak dlouho se vrátíš?" *„Nevím.. Asi ještě 3 měsíce na tour.." *„To je dlouhá doba, Harry..." *„Takže si myslíš že to bude lepší ukončit?" *„Neříkám že to bude lepší, ale jak si sám řekl.. Nechceš, abych byl u tebe a nechceš mě vidět ne?" *„Ale já to tak nemyslel!" *„To je fuk, Harry.." *„Takže je konec?" *„Já nevím..." *„Takže ano..." *„Užívej si života a mnou se vůbec nezabývej..." *„Ale budu, Louisi! Já tě totiž miluju!" *„Vážně? Podle toho co si řekl, to tak nevypadalo..." *„Nemyslel jsem to tak..." *„Ahoj Harry.. Budu tě milovat, i přes to co si mi řekl a budeš mi moc chybět..." tipl jsem to. Zase.. Zase brečím jak malá holka! Ale sakra! Ono to vážně bolí!!

~Harry~
Nemůžu uvěřit, že je konec! Hodil jsem mobil na protější stěnu a chytil se za vlasy..

Po asi 15 minutách jsem vyšel. Rob stál u pódia. *„Je konec.." řekl jsem, když jsem procházel. Vykulil na mě oči. *„Jak konec?" zakřičel. *„Můžeme Paule?" utřel jsem si oči a zase začal nacvičovat.

*„Takhle se mi to líbí, Harry!" kývl jsem a sbalil si věci. *„Vyspi se na zítřek. Bude to bomba!" usmál se. Vzal jsem si tašku a šel do auta za Robem.

*„Kdo dal konec?" řekl, když jsem nasedl. *„Oba.. Tak nějak.." *„Až skončíš, určitě se k sobě vrátíte a bude to v pohodě, věř mi." *„To říkáš pořád a je to jen horší." dal jsem ruce na prsa. *„Promiň že se tě snažím povzbudit." zakroutil hlavou.

*„Promiň, Robe." řekl jsem po chvilce. *„Nemyslel jsem to tak..." *„Já vím.. V pořádku..." *„Jo.. A rozbil jsem si mobil, koupíš mi prosím novej?" usmál jsem se. *„Samozřejmě. Běž teď nahoru a já pro něj ještě zajedu." *„Děkuju." zalezl jsem rychle do hotelu a pak do pokoje, kde jsem si lehl a usnul. Byl jsem po tom nacvičování děsně unavenej.

~Louis~
Ležel jsem na sedačce a brečel, když v tom zazvonil zvonek. Ajo, sakra Fizzy! Já na ni úplně zapomněl. Šel jsem tedy šouravým krokem otevřít. *„Ahoj Louisi!" skočila mi kolem krku. *„Ahoj Fizzy.. Promiň, já zapomněl že máš přijít, jinak bych to tady uklidil. Pojď dál." *„To je v pohodě." sedla si na na sedačku a já naproti ní do křesla. *„Tak povídej.. Jak na tom jste?" *„Je konec..." *„Cože?! Vážně?!" *„Jo..." *„To nemyslíš vážně?" rozbrečela se. *„Nemáš důvod brečet, Fizzy... Osud nám to prostě nepřál.." *„Neplácej kraviny! Vy jste byli dokonalej pár! Kdo dal kruci konec?" *„Asi oba.. Nebo spíš já? Já nevím.." sklopil jsem hlavu a zkoušel zadržet slzy. *„A co se stalo že tak najednou?" *„Řekl mi, že mě nechce mít u sebe a už nechce vidět. Poslal mě vyloženě domů..." *„Ale tak to musí mít nějaké racionální vysvětlení ne?" *„Mele pořád něco o tom, že pro moji bezpečnost, nebo co. Ale když se ho zeptám, jakou bezpečnost.. Řekne, že mi to nemůže říct..." *„Bože, to je kokos!"