youtuber člověk ?

34-cesta,autobus,Roman?!

RÁNO**

Probudil nás zároveň zvonící budík ,připadalo mi jako bych spala tak dvě minuty. Podívala jsem se na Honzu a vypadal stejně unaveně jako já.

S tím rozdílem že on je vždy i po ránu strašně roztomilej. "Ahoj" zašeptal a dal mi pusu na tvář. Jen jsem se usmála a snažila se vstát z postele.

On mě ale chytl za boky a přitáhl zpět k sobě. "Lásko, musíme se nachystat" zakňučela jsem. Neochotně mě pustil ,sedla jsem si ke stolu a snažila se zamaskovat kruhy pod očima.

"Vezmeš si na sebe tyhle?" podíval se psíma očima Honza a v ruce držel letní, hodně krátké,tmavě modré šaty .

"Co bych pro tebe neudělala" vstala jsem a začala se do nich oblékat.

Když jsme se oblíkli a nachystali šli jsme do obýváku za ostatními . Tam už všichni čekali jen na nás. Mamka měla připomínky k mým šatům"a nebude ti takhle zima?".

Na což Honza pohotově odpověděl "od toho jsem tu já "a chytl si mě kolem pasu.

Mamka ho jen projela pohledem,nebyl čas to řešit museli jsme ještě odvést Bonnyho k dědovi na hlídání a pak rovnou na nádraží kde už na nás čekal autobus.

Postupně jsme všichni nastoupili do autobusu. Mamka řekla, že si sedne k dospělým do předu a my že máme jít za mladýma dozadu.

Bylo mi to celkem jedno tak jsme si s Honzou sedli do předposlední řady. Nechala jsem ho sedět u okna a hádejte kdo si sedl za nás. Když se všichni usadili řidič autobusu měl nějakou řeč ohledně bezpečnosti a podobně.

Přibližně po patnácti minutách se autobus rozjel. Jízda měla trvat necelých deset hodin a my už během první půl hodiny mohli nudou umřít.

Zpěv„dospělých" ozývající se ze předu autobusu nám taky moc nepomáhal. Alespoň že v autobuse byla wifi a zásuvky na mobil nebo notebooky. Ať už jsme ses Luckou a Katkou nesnášeli sebe víc ,měli jsme společný cíl, umlčet ten zpěv.

Když autobus po hodině a půl cesty , konečně zastavoval na benzínce všichni jsme se okamžitě rozběhli ven.

„Vyrážíme za dvacet minut" křičel za námi řidič. Šli jsme si koupit něco k pití do automatu.

„my máme na ty benzínky nějaký štěstí" ozvalo se za mnou známým hlasem.

„tati ,co ty tu?"zeptala jsem se když jsem se k němu utočila.

„kvůli práci ,však to znáš"řekl a začal se rozhlížet kolem sebe.

„mamka je u autobusu jestli ji hledáš"řekla jsem a ukázala směrem k ní.

„nejsem sebevrah, ta by mě roztrhala,ani bych nestihl pozdravit" řekl se smíchem v hlase.

Já „ani se jí nedivím"

táta „jo, no rád jsem tě viděl ,měl bych asi jít" .

Rozloučili jsme se„dobrý?" zeptal se Honza.

Já „jo v pohodě ,už jsem si zvykla".

Vzal mě kolem ramen a vrátili jsme se k autobusu kde stála moje mamka s Luckou ,Katkou a nějakým chlapem.

„co po vás ten chlap chtěl?" zeptala se Lucka ,myslela tím mého tátu.

Já „ale nic"

mamka „jak nic? Kdo to byl?" přimíchala se do konverzace.

já„to je jedno"

Do našeho rozhovoru se přidal i muž stojící vedle mé mamky „tak odpověz mamce ne?".

„a vy jste kdo?!" zeptal se Honza.

Mamka „to je Roman známe se z práce ,Romane moje dcera Amy a její kamarád Honza".

Roman „jo ,slyšel jsem o tobě"

já „to je zvláštní ,já ale neslyšela nic o vás" probodávali jsme se navzájem pohledy.

„Tak co jsme všichni? Můžeme jet?" ptal se řidič a hnal nás zpátky do autobusu.

Sedli jsme si na naše místa a modlili se ,aby zase nezačali zpívat.

Lucka „ty toho chlapa neznáš?"

já „Romana? Ne ,vidím ho poprvé"

Katka „to je divný ,mamka říkala že se s ním tvoje mamka zná až moc dobře" řekla zmateně.

Já „cože?!" nechápala jsem už naprosto nic.

Volala mi Linda. **

Linda „ahoj ,tak co? Jaká je cesta?"

já „jedeme teprve necelý dvě hodiny a já zjistila že má moje mamka nejspíš chlapa" vyhrkla jsem ze sebe.

Linda „co?To bude nějakej kec ne?"

já „nevím ,doufám v to protože toho kreténa doma nechci"

Linda „to se vysvětlí"

já „no snad"

Linda „a co ten můj bratr ,je hodnej?"

Já „nejhodnější"

Honza „víš že tě slyším?!"

Linda „no tak pomlouvat tě budeme někdy jindy no"

Já „vy jste strašní"

Honza „byl u nás už Tomáš nebo kluci pro ty klíče od studia?"

Linda „jo byli tady ,Tomáš říkal že se ještě staví"

Tomáš "jako že už tu nejsem nebo jak to mám chápat?!"

Honza „to sem vědět nemusel"

já "takže kdo všechno sakra ten hovor slyší?!"

Linda "jsme tu sami ,doufám"

Já „užijte si to"

Linda „vy taky"

Tomáš „tak se zatím mějte"

já „jojo, pak ti ještě zavolám"

Ukončili jsme hovor a všimli si že kolem nás všichni spí. Položila jsem hlavu Honzovi na rameno a přikryla si nohy dekou.

„Je ti zima?" zeptal se.

Já „trošku".

Vzal deku a přikryl s ní i sebe „chceš zahřát?" ,nenechal mě odpovědět, ruku mi položil na stehno a uličnicky se usmál.

Jeho ruka jezdila po vnitřní straně mého stehna a párkrát zajel i pod lem mých šatů.

„tady nemůžeme" snažila jsem se ho neúspěšně zastavit.

Cítila jsem, jak se jeho prsty dotkly mých kalhotek, což mě donutilo skousnout si spodní ret.

„to nemyslíš vážně" potichu jsem zavzdychala když mi prstem oddělával látku z kalhotek na stranu a následně do mě dvěma prsty vnikl.

„ty to snad nechceš?" zašeptal mi do ucha a skousl mi ušní lalůček.

Prsty pohyboval dovnitř a ven a já cítila, že už brzy budu. Strašně moc jsem chtěla vzdychat na celý autobus ,ale moje stydlivá povaha mi v tom bránila díky bohu.

Ještě párkrát zahýbal prsty a jak jsem už zmiňovala za chvíli jsem se udělala. Vytáhl prsty, ale ruku nechal na mém stehně.

„mám to u tebe" řekl a vzal mě rukou kolem ramen. Poslušně jsem přikývla a rozhlédla se kolem sebe abych se ujistila že nás nikdo neviděl. Opřela jsem se o Honzu a zavřela oči, asi jsem usnula ,protože když jsem je otevřela autobus stál na další benzínce a většina lidí byla venku.

#really anonymous∞