youtuber člověk ?

93-Zoe,Gettin,park

Ráno** 

Tedy ne přímo ráno, spíše pět hodin ráno** 

Probudil mě Honza, když vstával z postele. 

Já "kam jdeš?" rozespale jsem se rozhlížela kolem. 

Honza "nechtěl jsem tě vzbudit, na záchod a pak ti sem pošlu Terku" usmál se. 

Já "proč?" pořád jsem na půl spala. 

Honza "nemusela by nás tady ráno najít Sophie" dal mi pusu a s rozloučením odešel. 

Moc jsem to neřešila, hned jsem zase usnula.

 Ráno** 

Jak Honza předpovídal, přišla nás vzbudit Sophie, z toho jsem měla opravdu radost, vážně takhle šťastnou mě po ránu ještě nikdo neviděl. 

Já "tak jakej byl včerejšek?" musela jsem se zeptat, když Sophie odešla. 

Terka "nic nebylo.." usmála se.

já "jenom?" 

Terka "jenom co?"

já "po téhle frázi většinou přijde věta jenom jsme se líbali, nebo jenom jsme se drželi za ruce" snažila jsem se to z ní dostat. 

Terka "jenom jsme si povídali a pak usnuli...spolu" poslední slovo skoro zašeptala, ale já ho slyšela. 

Já "jů, myslíš že z toho něco bude?" zapištěla jsem.

Terka "nechme toho"červenala se. 

Tak, tak jsme se stihli převléknout a přišli kluci. Dnešní den probíhal podobně, jako ten včerejší. Prošli jsme se kolem Big Benu,London Eye, Tower Bridge, The Tower of London, Greenwich a líbilo se nám i u nultého poledníku. 

Na večer procházka parkem a zase zpátky k rodinám. Najedli jsme se při čekání na autobus, takže jsme se vyhnuli i společné večeře u Smithů doma. Rovnou jsme se přesunuli do pokoje a odpočívali po dlouhé procházce po Londýně.

Po večerce**

Tentokrát jsem já šla s Honzou ke klukům a ti dva zůstali u nás. Honza ležel na boku, já vedle něj na zádech a povídali jsme si. Něco zašramotilo u dveří, byla tam tma a moc jsme si toho nevšímali. Honza se podepřel lokty a lehl si víc nad mě. 

Já "copak?" 

Honza "dostanu pusu?" pousmál se. 

Dala jsem mu pusu a jak to už u nás bývá zvykem, vzniklo z toho líbání. Zase jsem uslyšela nějaký zvuk. Trošku jsem Honzovy uhnula a koukala po pokoji. On to ale nevnímal a pořád mě líbal. Nic jsem neviděla, usoudila jsem, že se mi to zdálo a zase se věnovala Honzovi. Jenže ten zvuk se ozval zase. 

Já "počkej" odstrčila jsem ho od sebe. 

Honza "co je?"

já "slyšel jsi to?" 

Honza "co?"

já "něco tam je" dívala jsem se do tmy. 

Honza "nic tam není zlato" zase si mě přitáhl k sobě. 

Já "lásko.." nechtěla jsem se s ním líbat, když jsem byla přesvědčená, že tady nejsme sami. 

Honza "něco se ti zdá" uklidňoval mě.

Teď spadla ze židle Honzova mikina a Honza mi konečně věřil. Byla jsem celkem vyděšená, celou dobu jsem k němu byla přitisknutá strachy. Sedl si a rozsvítil lampičku vedle postele. K našemu překvapení, naproti posteli na židli seděla Zoe.