Emily
Byla jsem v šoku a zároveň měla strach. Proč má sakra pistol? „Emily, to není..." ne. „Pravdu Justine" chtěl říct, že není jeho, ale to bych mu fakt nevěřila. Byl zaskočenej stejně jako já a věděl, že mi to musí říct, i kdyby nechtěl, což nechce. „Ukradl jsem ji tvýmu tátovi" zamračila jsem se. Teď mi asi řekl pravdu, ale proč jí ukradl? Mám se ho vůbec ptát? Musím, protože to chci vědět, chci vědět s kým jsem se málem vyspala dobrovolně.
„A proč?" Justin ke mně přistoupil a tu pistol mi vzal z ruky. Na sucho jsem polkla a dívala se, jak jí tam uklízí zpátky. „Je to příběh, který je vysvětlení i k tomu, proč jsem v podmínce" podíval se na mě. Takže mi to neřekne. „Nechci se o tom bavit, ale nemusíš se bát, nikoho nezabíjím" na tváři se mu objeví úšklebek. Jak může bejt tak klidnej, když jsem to našla? No asi protože to je Justin Bieber. „Věděl o tom Sam?" zeptala jsem se ho. „Věděl, ale jenom věděl, nedal bych mu to do ruky" přikývla jsem.
„Nesmíš to nikomu říct" zvedla jsem pohled k němu. Nemám v plánu to nikomu říct. „Máš jí nelegálně, že jo?" přikývl. „Navíc je kradená, Emily opravdu to nesmíš nikde vyzvonit" povzdechla jsem si. „Neudělala bych to" Justin se zamračil. „Jakou mám jistotu?" sama nevěřím, že to teď řeknu, ale musím. „Protože i když je to neuvěřitelný, tak mi na tobě záleží" nemůžu tomu uvěřit, opravdu jsem to řekla? Justin na mě samozřejmě čuměl jako na debila. „Myslíš to vážně?" kývla jsem. Chtěla jsem něco říct, ale najednou mi začal zvonit mobil. TÁTA. Musela jsem to vzít už jenom proto, protože jsem řekla, že se domů vrátím a teď tam nejsem.
„Ahoj tati" řekla jsem a podívala se na Justina. „Kde jsi?" v jeho hlas byl slyšet strach. A teď mi došlo, že mu nemůžu říct, kde opravdu jsem. „No, jsem u Freda" původně jsem chtěla říct Petera, ale ten by nebyl nadšenej z toho, že jsem byla celou noc s Justinem. „Maminka o tebe měla strach, mohla jsi aspoň napsat, že vůbec nepřijdeš" to bych musela vědět, co dělám. „Omlouvám se" mám z toho špatný svědomí. „Hlavně, že jsi v pořádku, vrátíš se vůbec domů?" měla bych. „Přijedu se převléknout, a pak pojedu zase na dráhu" odpověděla jsem. Justin náš rozhovor poslouchal, byl slyšet, protože stál vedle mě. „Dobře, tak jeď opatrně" přikývla jsem, a pak mi došlo, že mě vlastně nevidí. „Neboj se" řekla jsem. „Zatím" „Zatím" a zavěsila jsem.
„Proč jsi lhala?" zamračil se Justin. „Víš, moje rodina mě varovala ať si na tebe dávám pozor, zvlášť táta, takže kdybych mu řekla, že jsem s tebou, nevim, co by mi na to řekl" tohle asi nečekal. „Možná by ses ode mě měla držet dál" cože? „Já? To ty za mnou pořád lezeš" musela jsem zvýšit hlas. To on se za mnou pořád objevuje, tak co to plácá? „Ale měla bys mě odkopnout" říká to, jako bych s ním chodila. „Tohle nemá cenu řešit Justine, odvezeš mě prosím tě domů?" jinak bych musela jít pěšky a kousek to není. „Tak běž" pochopila jsem, že odpověď je ano.
**
„Je ti 18, ale pořád ne 21, takže takhle by to nešlo" hned jak jsem přišla domů po mě máma začala řvát. „Jsem doma, tak se snad nic hroznýho nestalo ne?" zamračila se. „Emily to nemyslíš vážně, měla jsem o tebe strach" sklopila jsem hlavu. Asi měla pravdu. „Omlouvám se" řekla jsem. „Nebudu ti dávat žádný trest, ale příště mi aspoň napíšeš, že nepřijdeš ano?" přikývla jsem. Dřív věděla, že jsem byla se Samem, takže to bylo v pohodě, ale teď to je jiný.
„Emily pojď sem na chvíli" zavolal mě táta. Šla jsem za ním do pracovny a posadila se na židli. „Co se děje?" táta vypadal vážně. „Caleb mi řekl, že viděl včera Freda s nějakou holkou" ale to ne. „Dokonce spolu odešli pryč společným autem" proč to směřuje tam kam nemá? „Takže, kde jsi opravdu byla? A nepokoušej se lhát" sklopila jsem hlavu. To jsem nemohla říct přeci jen, že jsem byla u Petera?
