BY ACCIDENT [ h.s. fanfiction cz ]

ep 7

Ten polibek. To bylo to jediné, na co jsem dokázala následujích několik týdnů myslet. Strávila jsem nespočet dnů duchem nepřítomná, stále si přehrávající ten pocit, co ve mě vyvolal. Jak moc se mi ten kluk dostal pod kůži..

Nemohla jsem se dočkat dne, kdy mě pustí na víkend domů. A ono je to konečně tady!

Bohužel se dostavilo zklamání, když před vchodem stála pouze červená rachotina a u ní Cass. Samozřejmě, že jsem ji ráda viděla, ale byl někdo, koho bych viděla ještě radši.

„Ahoj zlato." pozdravila mě s úsměvem a krátce obejmula. „Sluší ti to."

Za kompliment jsem jí poděkovala úsměvem a nasedla na místo spolujezdce.

„Připravená?" Cass nastartovala a krátce se na mě podívala. "Užijeme si super víkend, kočko."

-

-

„Už jdu!" zakričela jsem, odkopla krabici s pizzou a doskákala ke dveřím.

„Ahoj." Harry se na mě usmál takovým způsobem, že by snad každá padla do kolen. Trvalo mi několik sekund, než jsem si uvědomila, že před ním stojím rozcuchaná, ve vytahaných teplákách a líčení jsem taky hodně dlouho neviděla. Už tě viděl i v horších situacích, blbko.

„C-co tu děláš?"

„Hlídání." pokrčil rameny stále se usmívající.

Zakoulela jsem očima a pustila ho dál.

„Nečekala jsem společnost," rychle jsem z gauče odklidila časopisy a několik fixek. „Tak sorry za ten binec." V rychlosti jsem se snažila uklidit alespoň tak, aby si měl kam sednout.

„Co to je?" otočila jsem se, abych zjistila o čem mluví a když jsem viděla, že se dívá to počítače, rychle jsem mu laptop vytrhla a zavřela ho.

Vyýznamně zvedl obočí a čekal na vysvětlení.

Vzdychla jsem. „Fajn," posadila jsem se vedle něj. „Hledám si práci."

„Vážně?" na obličeji se mu objevil mile překvapený výraz.

Přikývla jsem.

„Víš, že nemusíš, pokud se na to ještě necítíš." najednou tu byl zase ten starostlivý Harry.

„Je to jenom na poloviční úvazek," pokrčila jsem rameny. „Zbývají už jen 4 týdny léčení a pak bych měla začít Cass pomáhat s domáctností. Udělala toho pro mě tolik, budu jí to muset splácet celý život." Usmála jsem se. „Neboj, na výdaje za léčení taky myslím. Splatím ti to."

Odmítave zavrtěl hlavou a pohodlně se opřel. „Víš," překřížil si ruce na hrudi. „Jsem si ale téměř stoprocentně jistý, že ta otevřená stránka stránka byla webovka nějaké univerzity."

„Jo." Sakra.

„Chceš jít na vysokou?"

„Nemám na to teď zrovna peníze, takže ne." Smutně jsem se pousmála. „Spíš jsem přemýšlela o nějakých večerních kurzech."

„Pokud jsou peníze problém, můžu-"

„Nemůžeš!" zasmála jsem se a hodila po něm polštář.

Atmosféra se konečně uvolnila. On mi to vrátil, já jemu, on mě. Oba jsme se hrozně smáli a to vlastně naprosto bezdůvodně. Takový na mě má vliv.

Pak se mi zničeho nic zamotala hlava a já věděla, že je špatně.

-

-

Ležela jsem Harrymu v náruči a zhluboka oddechovala. Bylo mi jedno, že ležíme na podlaze koupelny a že mě před chvíli viděl při naprostém zhroucení, nemluvě o opakovaném vyprazdňování mého žaludku. Jediné co mě zajímalo, bylo to, že je tu semnou a nemá v plánu nikam odejít.

„Je ti líp?" zašeptal, aniž by mi přestal svou velkou dlaní přejíždět po zádech.

Zamumlala jsem něco na znamení souhlasu a zase nachvíli zavřela oči. Nechtěla jsem rušit to uklidňující ticho.

„Děkuju, že si tu pro mě byl." zašeptala jsem. „Věřím, že se dá pátek strávit i lepším způsobem."

I když se nedíval na mě, ale někam před sebe, viděla jsem jak se pousmál a taky dva roztomilé ďolíčky, které se mu objevily na tvářích. „Budu to pro tebe, kdykoliv řekneš."

„Omrzí tě to." vzlykla jsem tiše. „Řešit za mě moje problémy, musíš mít taky svůj vlastní život."

„Nech toho." Jeho ruce mě k sobě přitiskly o něco silněji.

„Já nechci být sama." slzy se mi začaly drát z očí ven. „Ale nemám na výběr, nemůžu chtít, aby si semnou klesl na dno. "

„Nebudeš sama." odpověděl jen a o ještě o trochu víc mě zmáčkl v náruči.

Nestěžovala jsem si, jen jsem tam s ním ležela a jednoduše si užívala to, že se o mě někdo stará.

„Co kdybych tě zítra pozval na rande?"

„Ptáš se mě teď, protože si myslíš, že nejsem ve stavu, kdy bych tě poslala do háje?" pokusila jsem se o vtip, ale zábavnější než to byl určitě i můj téměř neslyšitelný hlas.

Zasmál se. „A pošleš?"

„Ne."

-

-

„Takže si mě nechala na pospas Harrymu, jen abys mohla jít na rande jo?" nasadila jsem vyčítavý tón, ale bylo poznat, že si z ní jen utahuju.

Harry tu ztvrdl až do 9té, zůstal tu i po návratu Cassie.

„Je to můj kolega!" opraví mě. „Ale kdybys ho viděla." zasní se. „Kvůli němu by člověk skočil z okna."

„To není nic moc tak zvláštního, obě víme, že já to dělávám docela často." zasměju se, i když mi to vlastně moc vtipné nepřijde. Kam zmizel můj smysl pro humor?

„A je to vážný?"

„Prosím tě, měli jsme jednu schůzku," zakroutí hlavou, zatímco skládala nádobí do myčky.„A vlastně to byla spíš pracovní schůzka."

„A proto s ním jdeme zítra na bowling?" zvednu obočí a zabořím do ní pohled.

Cass dnes už po několikáté zrudla, rychle zakroutila hlavou a utekla se schovat se v koupelně. Nemohla jsem jinak, než se smát.

-

-

Ráno nebylo zrovna růžové, protože jsme měli trošku náročnější noc, ale po pár hodinách a několika donutech jsem se cítila líp. Navíc, chtěla jsem Cassie udělat radost, byla nadšená z toho, že mi Coltona představí. Ten nas vyzvedl okolo 11té a vzal na oběd.

No... pokud se s každým kolegou zdraví půlminutovým francouzákem, chci být zdravotní sestřička!

Colton byl fajn, milej a inteligentní a taky se na něj rozhodně dobře dívalo.. a byl to doktor. Naše malá Cassie má sexy doktora, hh.

Doufala jsem, že oběd bude stačit, ale bohužel naše hrdličky chtěli jít i na bowling. Sporty mi nikdy nešly, takže nebylo žádné překvapení, že jsem prohrávala na plné čáře.

„Hele Iz," drbla mě Cass do žeber. „Není támhle to Harry?" podívala jsem se stejným směrem jako Cass.

Sakra.

V.A.: tak joo, další díl co jsem vyhrabala při uklízení notebooku .. příště snad bude novej díl u destroyed, teda doufám, že se k tomu dokopu :-D Lau xx