BY ACCIDENT [ h.s. fanfiction cz ]

ep 4

harry's pov

Poslala mě do háje. Nechtěla semnou mluvit, nechtěla mě vidět. Dala mi to jasně najevo. Snažil jsem se na svoji stranu obrátit Cassie, ale ani to nezabralo. Nemohl jsem čekat, až se uráčí semnou mluvit, musel jsem odletět do Ameriky, kde jsme s klukama pokračovali v našem turné.

Byl jsem rád za dva týdny volna, po několika měsících. Vím, že bych měl jet za mámou a vidět se s rodinou, ale něco mě prostě táhlo k ní. Věděl jsem, že na mě začne křičet, ať vypadnu, ale upřímně? Stačilo mi slyšet její hlas, potřeboval jsem prostě vědět, že je v pořádku.

Stoupl jsem si ke dveřím a ještě dřív, než jsem stihl zazvonit, ozval se z bytu hlasitý řev. Nečekal jsem ani sekundu a do dveří narazil. Jednou, dvakrát. Na potřetí se konečně rozletěly. Šílený řev se ozval ještě hlasitěji, já prostě běžel za ním.

To co jsem uviděl, bylo ještě horší než to, co jsem si představoval.

Cassie seděla opřená o stěnu koupelny a v náruči svírala Izabellino zesláblé tělo, které se nepřirozeně třáslo. Když se podívala mým směrem, viděl jsem, jak jí po tvářích stékají slzy.

„Tady nemůžeš být." řekla mi jednoduše.

Ignoroval jsem její poznámku a posadil se na zem. Nevěděl jsem, co dělat. Cass jen seděla, držela ji a čekala. Napodobil jsem ji.

Místností se ozval další výkřik plný bolesti, trvající ještě déle než ten poslední. Č ervenovláska přivřela oči a víc Bellu sevřela. Ta si při tom zaryla nehty do kůže tak moc, že jí po pažích začaly téct dva pramínky rudé krve. Všiml jsem si, že má podobné škrábance i na obličeji a ramenech, jen je většina téměř zahojená. Bylo naivní myslet si, že se tohle stalo poprvé. Uvědomil jsem si, jak celá místnost strašně páchne a když jsem si všiml několika kaluží zvratků, pochopil jsem proč. Řekla mi, že přestat nechce, tak proč? Pomohl bych jí, všechno by bylo lepší než tohle.

Nevím, jak dlouho to trvalo. Ale Bellino tělo se nakonec uklidnilo, přestala křičet a ubližovat si, místností se ozývali jen její hluboké nádechy a výdechy, ze kterých byla jasná úleva.

Chytil jsem ji do náruče a přenesl do vany. Bože, byla tak vyhublá, i přes oblečení jsem cítil její vystouplé kosti. Cassie ji začala zbavovat oblečení, zatím co já čekal u dveří a snažil se jim dát potřebné soukromí. Ale nedalo mi to, nemohl jsem od ní odtrhnout zrak. Ne, kvůli jejímu obnaženému tělu, ale kvůli tomu jak zlomeně na mě působila. Seděla ve vaně, nohy přitažené k tělu a rukama si objímala tělo. Měla naprosto nepřítomný výraz a jen civěla do stěny před sebou. Bál jsem se o ni. Šíleně jsem se bál.

„Prosím, odneseš ji do postele?" vyrušila mě z přemýšlení Cass.

Přikývl jsem na znamení souhlasu a červenovláska ji oblékla do volné košile, i přes její stále mokrou kůži, abych ji nenesl úplně nahou.

Opatrně jsem ji vzal do a odnesl ji do její ložnice. Když jsem ji pokládal na bílé prostěradlo, všiml jsem si jak strašně nepřirozenou barvu má. Skoro splývala.

„Harry?" zamumlala.

„Jo." sedl jsem si k ní a zastrčil jí pramen mokrých vlasů za ucho.

„Co tu děláš?" zašeptala a zabodla do mě svoje modrá očka, které ztratily tu jiskru, co mívaly.

„To probereme zítra, ano?"

„Děkuju, že ses pro mě vrátil." zamumlala a zavřela oči. Jen jsem ji přikryl a bez dalších slov odešel z místnosti.