BY ACCIDENT [ h.s. fanfiction cz ]

ep 3

„Dobré ráno." vejdu do nemocničního pokoje, kde ještě v současnosti bydlí můj kudrnatý přítel.

No přítel je silné slovo, nemůžete se jen tak spřátelit s někým, kdo vás přizabil. Jsme jen dva známí. Jo, to zní líp.

„Kde si byla včera?" zeptal se mě místo pozdravu.

„Vím, že každý ráno nadrženě čekáš, až si s tebou přijdu zahrát piškvorky, ale no tak, chodím sem už víc než 3 týdny. Jeden den jsem vynechala, no bóže. Mám i svůj vlastní život." převrátím očima.

„Koukám, že někdo tu má po ránu dobrou náladu." zašklebí se na mě.

„To víš, tak nádherný ráno." procedím skrz zaťatý zuby.

Dnešní ránorozhodně nebylo dobré ráno. Jsem čistá už třetí den a dneska v noci jsem ani na chvilku neusnula. Není tak, že bych se rozhodla, že s tím skončím. Jen mě bydlení s Cassie rozptyluje a já si zapomněla něco zařídit - takže, moje smůla. Myšlenky se mi pořád točí k tomu, jak je všechno na hovno a jak bych měla skočit pod vlak. Vím, že ta může ta droga, vím to. Pořád si to opakuju, ale bohužel, tyhle slova nějak ztrácí na významu...

Včera jsem nepřišla, protože jsem byla v otřesným stavu. Cassie si dokonce vzala volno v práci a zůstala semnou, nechtěla jsem, aby u toho byla, ale bohužel jsem tomu nedokázala zabránit. Byla zoufalá. Tak zoufalá, že v jednu chvíli byla i ochotná volat mýmu dealerovi a sehnat mi dávku..

Harry se jen tak koukal z okna, na kapičky deště bubnující do okenního parapetu.

„Děje se něco?" zeptám se. Nebývá takhle tichý.

„Ale nic. Já jen, že mě zítra propouští." odpoví, aniž by se přestal dívat z okna.

„Jo?" pokusím se o lhostejný tón. „Tak proč si jak papuč, jedeš zas oblbovat holky hraním na kytaru, nebo ne?"

„Nemá cenu se s tebou dohodovat," povzdychne si. „Takže pokud tím oblbováním myslíš, že jedem na tour, tak máš pravdu."

„Stejně si myslím, že ta tvoje kapela je vymyšlená a ty zpíváš jedině ve sprše." popíchnu ho.

„Už mě to ani neuráží." pousměje se na mě.

„Ja vím." ohnu spodní ret. „Měla bych vymyslet nový urážky."

Normálně by se mému chabému pokusu o vtip zasmál, ale dneska bylo něco špatně.

„Vím, že se teď zachovám jako hajzl, ale rozmyslel jsem si to."

„Cože?" nervózně se zasměju. „O čem to mluvíš?"

„Chci něco za to, že jsem lhal policajtům."

„Jestli semnou chceš spát, dá se toho dosáhnout i jinak, než vydíráním." pokusím se o vtip na odlehčení situace.

„Mluvím vážně, Izabello."

„Proč to vytahuješ teď, tak najednou?" Vyjeknu. Zhluboka se nadechnu a zašeptám. „Fajn. Co chceš?"

Dlouze se na mě zadívá, až se pod jeho pohledem ošiju. „Půjdeš na odvykačku."

„To se nestane." absurdně se zasměju.

„Bello, nech toho. Chci ti jenom pomoct."

„Co si kurva myslíš? Že když si semnou pokecáš hoďku denně, tak mě zázračně vyléčíš?" zvednu se ze židle a za chůze si vezmu kabelku.„Jdi do hajzlu, Harry. Nestojím o to."