BY ACCIDENT [ h.s. fanfiction cz ]

ep 8

Opravdu to byl on, právě prošel vstupními dveřmi. Vypadal úžasně jako vždy, srdce mi začalo hlasite tlouct. To, co mě znervóznilo výjmečně nebyl fakt, jak dobře vypadá, ale početná skupinka přicházející s ním.

„Nepůjdeme ho pozdravit?" Cassie byla nadšená.

„Ne, nepůjdeme." zavrčím jejím směrem. „Hraj prosím."

Jediné, co mě teď trochu uklidňovalo, byl fakt, že jakmile Cass hodí poslední kouli, hra končí a jdeme domů. Jenže to jsem nevěděla, že dráha se pronajímá na čas, takže se automaticky spustila další hra.

Vážně, chtěla jsem vypadnout. Potřebovala jsem vypadnout! Natočila jsem hlavu tak, abych periferně viděla Harryho. Zrovna se bavil s nějakým blonďákem a něčemu se hrozně smály. Pf, jen doufám, že mu nevypráví o tom, jak strávil den s holkou, co měla absťák.

„Iz?" Colton do mě šťouchl. „Tak skočíš pro to pití?"

„Ehm, a to musím?" pokusila jsem se z toho vykroutit.

„Prohrála si, takže platíš. Jen jdi." povzdechla jsem si a vydala se směrem bar. I když jsem neměla cestu kolem Harryho, přecházela jsem přes skoro celé centrum, nebyla šance, že by si mě nevšiml. V duchu jsem si děkovala, že jsem se na naléhaní Cass nakonec namalovala a oblekla si i trochu slušnější oblečení, protože teď bych si v legínách a vytahaném svetru připadala ještě hůř.

„Bello?" uslyšela jsem za sebou chraplák, jakmile jsem se opřela o bar a čekala na obsloužení od barmana.

„Ahoj." otočila jsem se na něj.

„Co tu děláš?" vypadal dost překvapeně.

„Cassie mi chtěla představit svého přítele."

„Říkala si, že tenhle víkend neopouštíš dům."

Pokrčila jsem rameny. „Mám dobrej den, tak proč by ne." odpověděla jsem a otočila se zpátky na bar, kde už stál číšník a čekal na moji objednávku.

„Hej, stalo se něco?" pohladil mě po zádech. „Zníš trochu podrážděně,"

„V pohodě," setřásla jsem jeho ruku. „Jen je tady ta tvoje kámoška, co mě nechce vidět v tvojí blízkosti. Takže bys měl radši jít."

„Lou to tak nemyslela, jak jsi odešla, přiznala, že to přehnala."

„Jo, to určitě." uchechtnu se.

Harry mě chtěl určitě ještě chvíli přesvědčovat, ale naši konverzaci vyrušil hnědovlasý kluk, který se najednou přiřítil.

„Obtěžuje tě?" položí otázku mým směrem. „Promiň, to on dělává často." věnuje mi omluvný pohled. „V cvokhausu nám řekly, ať ho moc nepouštíme mezi lidi, ale copak to jde, podívej se na ten úsměv." lehce ho zatáhne za tvář. „No tak Harry, nezlob, jinak půjdeš zpátky do kazajky." řekne kluk s naprosto vážným výrazem.

„Louisi, prosímtě." povzdechne si. „Tohle je Bella."

Natáhnu k němu ruku a potřeseme si. „Nemyslela jsem si, že můžeš mít i zábavný kámoše." Usmála jsem se na něj.

„To víš, protiklady se přitahují. Musím to zvládat za nás oba." pokrčil rameny a postavil se vedle mě k baru, aby si mohl taky objednat.

„Jsem Louis, mimochodem."

„Izabella."

„Izabella?" pozastaví se nad mým jménem. „Jakože, ta Izabella?"

„Ano, jako ta drogová magorka, co ho srazila a ještě ke všemu ho teď táhne ke dnu."