PornStar

Epilog

O půl roku později:

Harry:

Zrovna jsem přebíral od Louiho objednávku a začal připravovat palačinky. Je to skoro půl co nás Sam opustil. Dlouho potom jsem se z toho nemohl dostat. Začal jsem pít a to ve velkém. Louis se se mnou rozešel a odstěhoval se. Dlouhé dny jsem nevycházel z domu, skoro ani z ložnice. Byla ze mě troska. Nakonec mě z toho vytáhl Louis. Celou dobu, co jsem nebyl schopný postavit se skoro na nohy, a to myslím doslovně, vedl naše bistro on. Po asi měsíci se mu mě zželelo a vytáhl mě z postele. Vyhodil všechen chlast, co jsem si za tu dobu nastřádal a dal mě dohromady. Vrátili jsme se k sobě a už spolu zase bydlíme. Je fajn mít někoho na koho se můžu obrátit a spolehnout. Louis je prostě moje naděje na lepší život. S pornem jsme neskončili ani jeden, ale jsme něco jako externisti. Občas, asi jedno za čtrnáct dní jdeme točit video. Je to spíš něco jako koníček a oddych od každodenního provozu v bistru. Louis si pořád na to stěžuje, ale v hloubi duše se mu to zamlouvá stejně jako mě. Nicméně teď stojí za pultem a flirtuje s nějakým chlápkem. Asi je na čase ukázat, komu ta hezká prdelka patří. Sundal jsem si zástěru a prohrábl si vlasy. Jo, nechal jsem si je zkrátit. Zase vypadám jako frajer. Umyl jsem si ruce a došel k Louimu. Chytil jsem ho kolem pasu a do ucha mu pošeptal, zda nezavřeme dneska o něco dřív. Lehce jsem ho při tom kousal do ucha a Louis se napínal. Jen přikývl a vydechl, když jsem si bral další objednávku. Už už jsem chtěl jít zpět do kuchyně, když mě Louis zastavil a lehce kývl na chlápka, který na nás celou dobu zíral. „Co si přejete?" Zeptal jsem se a narovnal se do své výšky. Byl jsem o dost vyšší než muž co se na mě nedůvěřivě koukal. Byl mi dost povědomý, jen si tak vzpomenout. „Ahoj Harry. Hodně jsi se změnil." Zamračil jsem se, naklonil hlavu na stranu a najednou mi svitlo. „Okamžitě odejdi z mého bistra." Křikl jsem a frustrovaně si prohrábl vlasy. „Jen mě vyslechni, než mě vyhodíš." „Ne! Copak vy jste mě vyslechli, než jste mě odsoudili a vykopli? Okamžitě odejdi." „Harry, prosím." „Ne!" Ukázal jsem na dveře a čekal až odejde. To gesto mi připomínalo jeho, když vyhazoval mě z našeho domu. „Jsi v pořádku? Kdo to byl?" Přitulil se ke mně Loui a objal mě oběma rukama kolem pasu. „To byl můj otec. A nejsem v pohodě. Z ničeho nic se tady po tak dlouhé době objeví a myslí si, že všechno smažu a budu dělat, že se nic nestalo? Tak to v žádném případě." Byl jsem naštvaný a chtěl jsem házet věcmi, ale snažil jsem se to rozdýchat. Louis mezitím obsloužil posledního zákazníka a podle plánu jsme zamkli dřív. Napsal jsem ceduli, že z mimořádných důvodů se zavírá o hodinu dřív a zamkl jsem dveře.

Louis:

Harry byl naštvaný a nervózní. Bylo zrovna něco kolem půl osmé, když jsme měli uklizeno a vydali jsme se domů. „Co kdybychom si udělali hezký večer? Napustíme si vanu, zapálíme svíčky, pustíme hudbu a otevřeme si nějaké dobré víno, co ty na to?" Ptal jsem se s lehkým úsměvem. „Lou, víš, že od jisté chvíle nepiju, sám jsi mi to zakázal." „Jedna sklenička ti je povolena. Stejně si myslím, že se k vínu ani nedostaneme." Zasmál jsem se a natáhl se pro polibek. „Když myslíš. V tom případě, by jsme si měli hodně rychle pospíšit, protože se nemůžu dočkat." Zmáčkl mi při tom zadek, až jsem vypískl. Harry se začal smát a celou cestu mě objímal. Už jsme stáli před hlavními dveřmi do paneláku, když jsem svou rukou zajel do jeho kalhot a lehce mu zmáčkl chloubu. Harry vzdychl a nedokázal se trefit klíčem do zámku. Nadával a prosil, ať toho nechám. Z ničeho nic se za námi vynořila postava a já se tak lekl, až jsem zase zakřičel. Vytáhl jsem ruku z Harryho kalhot a pevně se ho chytil. Harry se postavil přede mě a Napřímil se. „Řekl jsem ti snad jasně, abys mě nechal na pokoji." Zahřměl svým hlubokým hlasem, až se mi vytvořila husina po celém těle. „Harry, ani mě nepředstavíš tvé společnosti?" „Ne." Muž byl Harrymu podobný. Mám takové tušení, že tohle je jeho otec. „Harry, je to nutné. Prosím vyslechni mě." Harry si povzdechl a zase si prsty projel vlasy. „Máš dvě minuty. Potom nám dáš pokoj." Muž přikývl a nadechl se. „Harry, je nám líto, co jsme ti řekli a udělali. S maminkou si to přejeme vzít zpět, ale nejde to. Prosím odpusť nám. Taky jsme ti odpustili." „Vy jste odpustili mě? Děláš si legraci? Vyhodili jste mě na ulici. Hodně dlouho jste si o mě nechtěli ani kolo opřít a teď si myslíš, že vám odpustím? Já jsem nic neudělal. Potřeboval jsem peníze, to ty jsi ale moc dobře věděl. Když jsem za vámi přišel, poslali jste mě někam. Co jsem podle vás měl dělat? Odejdi. Tvé dvě minuty jsou pryč. A vyřiď matce, že vás už nikdy nechci vidět." Harrymu se třepal hlas a místy i přeskakoval, nevím jestli to bylo tím, že křičel, nebo že se mu do očí derou slzy. Odemkl jsem dveře a přidržel je pro Harryho. Rozsvítil jsem na chodbě a čekal až Harry vstoupí. Když tak udělal, zabouchl jsem za ním dveře a zamkl je. Muž na mě stále koukal a v očích měl prosbu. Harry byl mezitím už v mezi patře a nejspíš na mě čekal. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou a odvrátil se od muže. Vyběhl jsem schody až k Harrymu, který ke mně stál zády a byl opřený o stěnu. Vpletl jsem prsty do jeho a oba jsme se vydali k našemu bytu. Nejeli jsme výtahem, Harry se potřeboval protáhnout a tak jsme šli až do podkroví, což je v osmém patře, pěšky.