Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 13

Nemůžu uvěřit, že jsem utekla a teď mě čeká jít to říct na policii, čeká mě možná cesta domů, nejlepší na tom je, že to ví Niall, ví, kde jsem a kdyby mi tu třeba nevěřili tak vím, že si mě Niall najde - tedy doufám. Ne, určitě mě najde, musím tomu věřit.

„Vážně sis myslela, že mi zdrhneš?!" ozve se za mnou a já zalapám po dechu. Ne, prosím, že to není on..

Otočím se a když ho uvidím za sebou jak naštvaně stojí s rukama založenýma na hrudi tak se otočím zpátky a rozeběhnu se k policejní stanici. Teď teprve začíná boj o život.

„Kurva, Faith, stůj a nic se ti nestane!" křičí na mě, ale já ho ignoruju. Nechci se vrátit do toho domu a do toho strašného pokoje, nemůžu se tam vrátit. Cítím se tam jako v kleci, zcvoknu se tam.

Když přidám na rychlosti, tak zakopnu a dopadnu na zem, dost slušně si odřu celou ruku a cítím jak neuvěřitelně to pálí. Pokouším se zvednout na nohy, ale nedaří se mi to. Otočím se a když se ke mně Zayn blíží tak zavřu oči. Dělej něco! Nemůžu tady jen sedět se zavřenýma očima a nechat Zayna, aby mě zase odvezl zpátky, musím odtud pryč.

„Neutečeš mi," ozve se blízko mě a v tu chvíli mi z očí vyhrknou slzy.

„Nechci se tam vrátit. Prosím pusť mě!" zakřičím když na mě sáhne, okamžitě otevřu oči a setkávám se s těmi jeho, ve kterých je vidět zloba. „Udělám cokoliv!" vyhrknu a zároveň syknu když mě chytí za mou odřenou ruku. Udělám cokoliv, co se nebude týkat sexu.

„Cokoliv?" Zopakuje a ruku mi ještě víc stiskne. Přivřu oční víčka a syknu bolestí.

„Ano! Udělám cokoliv, když mě pustíš domů, chci se vrátit k Niallovi," řeknu mezi vzlyky. Musím se k němu vrátit, je to můj nejlepší kamarád, vždycky mi pomohl a já se snažila pomáhat i jemu, což nevím, jestli se mi povedlo, ale myslím, že jo. Cítím se u něj v bezpečí, musím se k němu vrátit.

„K Niallovi se už nikdy nevrátíš, rozumíš?!" zařve, zvedne mě na nohy a vrazí mi facku až se mi hlava otočí na stranu. Začnu vzlykat a naříkat ještě víc. „Cokoliv uděláš i tak! Já se tě kurva ptát nebudu!" řve a táhne mě do auta.

Tohle se mi tedy nepovedlo. Věděla jsem, že Zayn zjistí, že jsem utekla, ale doufala jsem, že to zjistí až když to nahlásím na policii. Možná kdybych nevolala Niallovi a běžela dál k policii, tak jsem teď mohla být v bezpečí, ale jsem ráda, že jsem Nialla slyšela. Jsem ráda, že ví kde jsem a tak mě může najít. Věřím, že mě najde.

„Zayne, prosím, já s tebou nikam nechci jít!" Snažím se z jeho sevření dostat, ale proti jeho síle nemám ani nejmenší šanci. Nemůžu se tam vrátit, nechci.

„Já se tě kurva ptát nebudu!" vykřikne, zastaví se a otočí se na mě. V očích má vidět zlost z které mám ještě větší strach, nevím, čeho všeho je schopný, ale vím, že by mu nedělalo problém mě tady jen tak odprásknout.

„Pusť!" vyhrknu a snažím se z jeho sevření opět dostat. Drží mě neuvěřitelnou silou a za tu ruku, kterou jsem si odřela. Slzy mi smáčejí tváře, nesnažím se jim bránit, nesnažím se bránit ani vzlykům, je mi jedno, že se před ním ponižuju. Chci prostě jenom od něj pryč.

„Faith, pokud budeš dělat to, co chci, tak nebudou žádný zkurvený problémy!" vyhrkne a z auta vystoupí Liam, který mě opět chytne zezadu kolem ramen a k ústům mi přiloží kus látky a já zase upadám do tmy.

###

Vzbudím se v místnosti kde je neuvěřitelná tma, myslím, že jsem v té místnosti kam mě předtím zamknul, vsadím se, že tu světlo pořád nesvítí. Pomalu se posadím, opřu se o chladnou zeď a ruku si přiložím k čelu, neuvěřitelně mě bolí hlava, potřebovala bych kafe, které jsem neměla už opravdu dlouhou dobu. Doufám, že mě teď Niall hledá.