Problems || Zayn Malik

🔹 Chapter_11

Faith's point of view

Spokojeně se usměju, když Zayn zastaví v garáži našeho domu. Na nic nečekám a vystoupím z auta. Hned po mně vystoupí Zayn, garáž zavře na dálkové ovládání a rozejdeme se ke dveřím, které vedou do chodby domu. Chci chytnout za kliku, ale Zayn mě zastaví s tím, že je zamčeno a tak odemkne. Zvláštní. Vždycky se zamykal jen hlavní vchod, zřejmě je to jen malé pojištění. Pokrčím nad tím rameny a vstoupím dovnitř. Je tak skvělé být zase doma.

„Konečně doma," vydechnu, a vejdu do obýváku, kde se valí několik flašek od alkoholu, cigarety jsou všude po konferenčním stolku i po zemi. Všimnu si pytlíčku, ve kterém je bílý prášek a hned se otočím na Zayna. „Ty...ty jsi v tom znovu?" Poukážu na pytlíček. Je tři roky čistý, nechci aby do toho spadnul znovu. Nikdy dřív jsem sice neviděla, že by si píchal nebo šňupal například kokain, no vlastně jednou jsem ho viděla, jak byl zfetovaný. Možná to bral, ale nevěděla jsem o tom. Jenže teď vím, že je čistý a já nechci, aby byl znovu závislý.

„Ne!" vyhrkne. „Jen jsem si vzal tohle svinstvo s sebou domů v přesvědčení, že to potřebuju. Když jsem přišel domů tak jsem to raději nechal být. Nechci se k tomu vracet." Přiblíží se ke mně a položí svou dlaň na mou tvář.

„Nechci, aby jsi v tom byl znovu, je to svinstvo," skoro šeptám. Je to svinstvo, které akorát ničí lidi a já nechci, aby to zničilo i Zayna. Už tak je toho na něj dost.

„Já vím, holčičko," přejede palcem po mých rtech. „Miluju tě."

„Já miluju tebe," usměju se. Miluji ho víc, než koholi jiného na světě. On je můj život, můj důvod, proč žít.

„Vím, že ti nemůžu dát krásný život, který si zasloužíš. Vím, že kvůli mně jsi v těchto sračkách, ale jsem moc sobecký na to, abych tě nechal jít, protože ty jsi jenom moje."

„Já mám s tebou krásný život, Zee. Nechci být s nikým jiným než s tebou. A víš co?" Mou tvář neopouští úsměv.

„Co?"

„Já jsem sobecká na to, abych odešla, protože by sis mohl najít jinou a já tě chci mít jenom pro sebe." A to, je zatraceně pravda. On má na lepší holku, rozhodně ano, ale já neodejdu, protože je můj a jsem prostě sobecká. Nikdo nebude sahat na něco, co patří jen a pouze mně.

„Toho se bát vůbec nemusíš, protože já tě odejít nenechám." Přitiskne své rty na mé a já hned spojím ruce za jeho krkem. Zayn mi zaryje nehty do boků a natiskne si mě na sebe, což s otevřenou náručí vítám. Miluji, když jsme si tak moc blízko jako teď.

🔹🔹🔹

Sedím na kuchyňské lince a pozoruji Zayna, který se snaží něco upéct. Prý upeče muffiny a já z toho mám samozřejmě velkou srandu. Šéf nejobávanější gangu, kterého se bojí i policajti, stojí v kuchyni, v ruce drží vařečku a je celý od mouky. V míse má těsto, které by se dalo přiřadit spíš k blátu a všechno to probodává pohledem, což mě rozesmívá ještě víc.

„Nemám to udělat?" zeptám se, když se uklidním a setřu si slzy smíchu. Nikdy by mě nenapadlo, že Zayna uvidím celého od mouky.

„Ne, já si to udělám sám!" prskne po mně a píchne do těsta vařečkou, načež do toho nasype celý pytlík mouky, snažím se nesmát, ale je to horší, než jsem si doposud myslela.

„Lásko, vidíš, že to moc neovládáš," směju se. Zvedne ke mně svůj rozzlobený pohled a tak si ho za tričko přitáhnu k sobě a políbím ho. Obmotám nohy kolem jeho boků a přitáhnu si ho tak k sobě mnohem blíž. Naše jazyky se proplétají a vzniká tak malá válka. Cítím, jak mi zajede rukou do vlasů, kterou má celou upatlanou od mouky, a tak ho od sebe odstrčím a zamračím se. „Děláš si srandu?!" vyhrknu, když se začne smát. Oh, takže pán chce válku? Dobře, má ji mít.