Tisíce tajuplných podobenství můžeš mít,
Klamat svým zevnějškem smysly i city budeš chtít,
Pak ale jako rozpolcený světem budeš se toulat.
Jednou tě tvá vlastní duše donutí se kát.
Sám před sebou nemůžeš se věčně skrývat.
Jednou pohlédneš a spatříš sebe jako pouhý klam.
Snažil ses být mocným pánem, ale pořád jsi jen kmán.
Proč snažit se být stále jiný, proč snažit se všechny zmást?
Vždyť tvé pravé já je lepší než ty, kterými se snažíš stát.
Zapomeň na plané touhy, jež rozervaly tvé srdce.
Zapomeň na mlžné hrady a snové světy, které omámily tě sladce.
Staň se zas tím, kým jsi kdysi byl, a zpátky zas vrať se.
Můžeš být, čím budeš chtít,
Jen když o tom pořád nebudeš jen snít.
