Kočkou proti své vůli

Kapitola 7

"Vstáváme, vojáci! Odchod za dvacet minut!", křičel novopečený král Azar popojíždějíc na koni ležením.

Královna a její doprovod byla už připravena na koních a jen se čekalo až se zformuje armáda k pochodu na bitevní pole.

"Blíží se k nám průzkumná jednotka temné armády. Rozvědčíka Erlatina zajali, dost drsně ho vyslýchali, ale díky temnému démonu v jeho hlavě explodoval", přistál drak před královnou tak jemně, že se probral i ten poslední voják, kterého nechtěla propustit kocovina ze svých spárů.

"Čekala jsem, že vydrží víc. Aspoň, že zafungovala ta autodestrukce", pokyvovala hlavou Albína.

"A sakra, co teď?", přemýšlela královna nahlas. "Příliš nehodí rozdrobovat naše už tak hubené síly"

"Vyberu ty nejlepší muže a zneškodníme je a ty jeď s armádou, jak je naplánováno", rozhodl Azar.

Vojsko už bylo kompletně připraveno na přesun a jednotliví velitelé jen čekali na rozkazy.

"To je práce přesně pro mě", seskočila Jana z koně. "Jeďte s vojáky a my vás pak s Tarbedorem doženeme. A ty Albíno dej pozor na Elišku."

"S Tarbedorem?" divila se kočka.

"Se mnou?" divil se drak.

"Jste si jistá, paní Jano?", ptala se královna.

"Ano, s drakem je rozpráším dřív, než si toho stačí vůbec všimnout", nedala se Jana odbýt. V tomhle světě jsem teď přeci bojovnice. Jana Bojovnice, říkala si v duchu.

"Bude mi velkou ctí, Jano", sklonil drak hlavu před Janou, která stála rozhodnutá s rukama překříženými na prsou před královnou a králem. "Ani by mě to nenapadlo, ale když teď o tom přemýšlím, tak máte pravdu."

"Jé, mami, můžu ti pomoct ?" seskočila Eliška ze svého koně.

"Eliško, není s čím. Jeď s ostatními a Albína na tebe dohlídne, já tě hned doženu."

Eliška vytvořila grimasu, ze které vyzařovala směsice zklamání a vzteku a drápala se zpátky do sedla. Drak přiblížil svou hlavu k Janině a šeptal ji do ucha: "Vemte ji sebou, to nevadí, že něco zkazí nebo to bude trvat dvakrát tak dlouho, ale mládě se jinak nenaučí novým věcem. Já to dělám s Mraphem taky tak. A jak mu to svědčí. Ostatně ani mě nenapadlo, že by Mraph nešel se mnou."

"Dobře, Eliško, zavolala Jana po chvíli přemýšlení dceru. "Přeci jen bude lepší mít pomocníka." Eliška s naprosto nefalšovanou radostí vyndala nohu z třmenu a utíkala k Mraphovi, kterému se uvelebila na hřbetě.

"Fajn, jsme domluveni, jeďte s armádou podle plánu a my vás pak doženeme", Jana nečekala na souhlas královny, nasedla na draka a než se vznesl, ještě jí vyskočila do klína Albína.

"Dobrá, ať je po vašem, Jano. Drahý," obrátila se Théra na manžela, "vel na pochod," Azar tak učinil a armáda se v čele s nimi dala do pohybu.

Oba draci už byli dávno několik desítek metrů nad zemí a Janě se při pohledu dolů zamotala hlava. Zato Eliška byla přímo nadšená a křičela na Albínu, že vojáci vypadají jako průvod mravenců.

Tarbedor byl velmi potěšen Janinou přízní. To že si ho vybrala ke spolupráci napřímilo jeho dračí ego takovým způsobem, že se mu oheň v hrdle proměnil v atomovou výheň.

•••

"Jak je to ještě daleko, Tarbedore?, zeptala se Jana, když si zvykla na let. "Královskou armádu máme už dávno z dohledu a poslové temna nikde!" Takhle z výšky jí napadlo, která z jejích bývalých kamarádek může říci, že někdy v životě letěla na drakovi. Ale ty nyní asi prožívaly jiné veselé kratochvíle, třeba otročily v kybernetickém těle v nějakém dole, či bojovaly za mimozemšťany. Nebo jsou dávno mrtvé.