1. kapitola

814 65 0
                                    


Pokaždé, když se pokouším létat,
Zřítím se, bez svých křídel se cítím tak malá.
Myslím že tě potřebuji zlato.
A vždycky když tě vidím ve svých snech,
Vidím tvoji tvář a to mě pronásleduje.
Myslím že tě potřebuji zlato.

Já věřím, že jsi tady.
Je to jediný způsob jak vidět jasně.
Co jsem to udělala?
Zdá se, že ty se dostáváš dál snadno.

.

.

.

A tahle píseň je mou omluvou.

Ahoj cizinče,

Moje namol opilá kamarádka mě donutila poslat nějaký dopis. Pochybuju, že se někam dostane a naopak doufám, že se mi vrátí.

Dejme tomu, že ne. Že se ti otevře na mailu...

Poznal jsi tuhle písničku? Je známá...

Každý má někoho, komu se chce omluvit, koho potřebuje. Já svoji omluvu vykřičím do internetového éteru.

A možná až vystřízlivím tak si ji pustím před spaním a budu myslet na lidi, které tak potřebuju a zároveň zraňuju.

Ale vzhledem k tomu, že jsem vylitá jak váza, asi si nic nepustím. Udělej to aspoň ty.

P.S.: Přeju si, aby bylo jen a jen líp. 


To byl můj mail. Odpověď jsem našla ve své mailové schránce hned ráno...

Hudba o násWhere stories live. Discover now