Hudba o nás

5. kapitola

Když mi bylo 6, tak jsem si zlomil nohu,
Jak jsem utíkal před bráchou a jeho kamarády
Poznal jsem na rtech sladkou vůni horský trávy, když jsem se kutálel dolů
To jsem byl mladší, vezmi mě zpátky do těch časů,
Kdy jsem tu poznal a zlomil vlastní srdce, skamarádil se s lidmi, který jsem časem ztratil

Mám takový pocit v kostech
Elektrizuje, když ho zapnu
Skrz mé město, skrz můj dům
Letíme nahoru, žádný strop, když jsme v naší zóně
Mám slunce v kapse
Dobrou duši v nohou

A čekám na milý život
Nebudu shlížet dolů, neotevřu oči

Hledím jen na cíle, nevěřím v neúspěch
Protože dobře vím, že i nejslabší hlásek toho může hodně povědět
Mám kolem sebe svojí partu, alespoň ty, kteří chtěli
A pokud se nepotkáme předtím, než odejdu
Doufám, že se uvidíme později

Vzpomínám si když, vzpomínám si, vzpomínám si
když jsem ztratil rozum
V tom výrazu tváře bylo něco příjemného.
Dokonce tvoje emoce se ozývají
na tak velkém prostoru.

A když jsi tam venku
bez starostí
jo, byl jsem nedotčený
ale to nebylo protože bych nevěděl dost
já právě že věděl příliš mnoho

Mám se z toho zbláznit
Mám se zbláznit
Mám se zbláznit
Možná

A doufám, že se máš tak dobře jak ještě nikdy předtím.
Ale promysli si to raději dvakrát
To je moje jediná rada

Měla jsi pravdu. Nejsme sami. Potřeboval jsem to připomenout a ty jsi tu byla pro mě. Promiň, že s odepisováním vždycky otálím, ale je tak těžké najít text, který by dával smysl.

Tohle mi stačilo, aby se mi na rtech usadil úsměv. Tři dny jsem měla starost, jestli jsem situaci spíš nezhoršila, ale nakonec se tímto ukázalo, že ne.

Ale měl pravdu v tom, že já jsem naprosto bez starostí?

Až budeš starší, prostší, rozumnější
Budeš si pamatovat všechno to nebezpečí
Ze kterého pocházíme?
Hoříme jako uhlíky, padáme, jemně
Toužíme po dnech bez vzdávání
Před lety
A ty budeš vědět¨

Někteří lidé mají opravdové problémy
Někteří lidé nemají štěstí
Někteří lidé myslí že je napravím
Pane na nebi
Jsem jen člověk, jsem jen člověk