8. kapitola

525 37 1
                                    

Četla jsem to několikrát. Při pohledu na obrazovku jsem nevěděla, ani jak se jmenuju. Mozek mi naprosto vypnul a nehodlal se jen tak nahodit. A co jsem měla cítit? Štěstí, že mi napsal? Smutek z toho co mi napsal tehdy? Měla jsem něco cítit?

Chvilku jsem na to jen zírala a následně jsem překlikla na další.

Přišel jsem za tebou, říct ti, že mě to mrzí.
Ani nevíš, jak jsi půvabná.

Musel jsem tě najít
Říct ti, že tě potřebuji.
Říct ti, že jsi pro mě výjimečná.

Řekni mi svá tajemství.
A ptej se mě na co chceš.
Ach, vraťme se na začátek.

Běhání v kruzích.
Dohánění konců.
Vede k odloučení se.

Nikdo neřekl, že je to jednoduché.
Je škoda, že se loučíme.
Nikdo neřekl, že je to jednoduché.
Nikdo nikdy neřekl, že to bude tak těžké.

Ach, vezmi mě zpět na začátek.

Jenom jsem odhadoval.
V číslech a cifrách.
Odděloval od sebe dílky skládačky.

Otázky vědy.
Vědy a pokroku.
Nemluví tak nahlas, jako mé srdce.

Běhání v kruzích.
Pronásledování našich konců.
Nás vrací k tomu, kým jsme.

Nikdo neřekl, že je to jednoduché.
Je škoda, že se loučíme.
Nikdo neřekl, že je to jednoduché.
Nikdo nikdy neřekl, že to bude tak těžké.

Vracím se zpět na začátek.

Jak se mám zachovat? Co je to dobré rozhodnutí? Myslím, že mě velmi jistě poslal na patřičná místa, ale tohle je opět jiné. Nevyznám se v něm. Ve schránce mi leží ještě jeden dopis, ale nemám na to asi energii. Nebo odvahu?

Mám se ho ptát, na co chci? Na co se ho mám sakra ptát? Proč najednou napíše tak hnusný věci a pak obrátí kartu? Že mu chybím? Že mě potřebuje? Neměl si to uvědomit dřív?

Hudba o násWhere stories live. Discover now