Hudba o nás

13. kapitola

Celou noc jsem brečela jako želva. Nakoplo mě poznání. Teď už vím, co mělo znamenat těch pár nesnesitelných mailů. Dozvědět se verdikt smrti by i se mnou zamávalo.

Našli jsme se. Ať už to bylo náhodou nebo ne, našli jsme se. A já nejsem připravená to nechat jít.

Plán byl jasný. Nechci ztratit ani jednu minutu z času, který nám zbývá.

.

.

.

Jedenáct měsíců, čtyři týdny, dva dny a osm hodin. Přesně tolik času jsme měli od chvíle, kdy jsem si nedovolila utéct po proplakané noci. Další ráno začal úplně nový život.

Přerušila jsem školu, abych mohla udělat jednomu klukovi ty nejlepší poslední hodiny a dny života.

Nebylo to lehké. Po nějaké době se začaly objevovat psychické problémy, které mi bránily poznat toho kluka přes internet. Byla jsem svědkem toho, jak se jeden člověk dokáže změnit na někoho naprosto jiného.

Nastěhovala jsem se do domu jeho rodičů. Pomáhala jsem jim a stala se součástí rodiny. Byla jsem jim oporou.

Naše poslední noc se mi zažrala do paměti už navždy. Leželi jsme v posteli a zatím, co já jsem koukala do stropu, chlap mého života vedle mě spokojeně oddechoval. Nikdy nemluvil ze spaní, ale tu noc se stala výjimka.

„Pod postelí v krabici."

„Co?" otočila jsem se na něj.

„Krabice." Ujistila jsem se, že spí a opravdu jen blouzní. Normálně bych to ignorovala, ale z nějakého důvodu jsem se pod postel koukla. A opravdu tam byla krabice. Vytáhla jsem ji na postel.

„Můj pohřeb. Vše potřebné."

Otevřela jsem ji. Bylo tam všechno. Naplánoval si i poslední obřad do posledních detailů. Všechno bylo zaplaceno. 

„Miluju tě na měsíc a zpátky." S těmito slovy usnul. Nebo zemřel. Ráno jsem se probudila a on nedýchal.

Neplakala jsem, nebyla jsem panická. Postupovala jsem bod po bodu z jeho manuálu, který byl v krabici. Zařídit pohřeb bylo jednodušší, než jsem si myslela. Všechno totiž bylo hotové.

„Nebuď smutná." Objal mě kolem ramen jeho otec před branou hřbitova.

„Je divný, že nejsem? Že netruchlím?"

„Ale truchlíš. Jen nad jinou osobou, než do jaké ses zamilovala. Náš syn je pryč už mnohem déle."

Na jeho pohřbu jsem měla promluvit. Ale z mé hlavy jsem nemohla nic vydolovat. Proto jsem se uchýlila k tomu, jak jsme se poznali.

Vždy si budu pamatovat,
že to bylo pozdě odpoledne
Trvalo to navždy
a skončilo moc brzy
Byl jsi úplně sám
zírající na tmavě šedou oblohu
Změnila jsem se

V místech by nikdo nenašel
tvé pocity hluboko uvnitř (hluboko uvnitř)
Byl to ten, kdy jsem si uvědomila
že navždy jsi měl v očích
moment, kdy jsem tě viděla plakat
plakat...moment, kdy jsem tě viděla plakat

Bylo pozdě v září
a já už jsem tě předtím viděla (a ty jsi)
Ty jsi byl vždycky ten chladný
ale nebyla jsem si tím jistá
Byl jsi úplně sám
zírající na tmavě šedou oblohu
Změnila jsem se

V místech by nikdo nenašel
tvé pocity hluboko uvnitř (hluboko uvnitř)
Byl to ten, kdy jsem si uvědomila
že navždy jsi měl v očích
moment, kdy jsem tě viděla plakat

Chtěla jsem tě držet
Chtěla jsem tě zbavit se toho
Chtěla jsem tě znát
Chtěla jsem aby u tebe bylo vše v pořádku
Vždy si budu pamatovat...
Že to bylo pozdě odpoledne
V místech by nikdo nenašel...

V místech by nikdo nenašel
tvé pocity hluboko uvnitř (hluboko uvnitř)
Byl to ten, kdy jsem si uvědomila
že navždy jsi měl v očích
moment, kdy jsem tě viděla plakat

(moment, kdy jsem tě viděla plakat)

Moment, kdy jsem tě viděla plakat
Chtěla jsem tě znát

Můžu upřímně říct,
Byl jsi v mé mysli
Proto jsem se dneska probudila, ještě dnes
Dívala jsem se na tvou fotku po celou tu dobu
Ty vzpomínky se vracejí do života
a nevadí mi to

Pamatuju si, když jsme se políbili
Pořád to cítím na svých rtech
Čas kdy jsi se mnou tancoval
Když hudba nehrála
Pamatuji si ty jednoduché věci
Pamatuju si, jak jsem brečela
ale jednu věc bych ráda zapomněla
Vzpomínka na kterou chci zapomenout
je sbohem

Probudila jsem se dnes ráno
A hráli naši píseň
A přes své slzy jsem ji zpívala
Zvedla jsem telefon, jenže
jsem ho položila
Protože vím, že tak plýtvám časem
a nevadí mi to

Pamatuju si, když jsme se políbili
Pořád to cítím na svých rtech
Čas kdy jsi se mnou tancoval
Když hudba nehrála
Pamatuji si ty jednoduché věci
Pamatuju si, jak jsem brečela
ale jednu věc bych ráda zapomněla
Vzpomínka na kterou chci zapomenout

Náhle mi vyzvání mobil
tvým vyzváněním
váhám, ale nakonec odpovím
zníš tak sám
A jsem překvapená, že říkáš

Pamatuju si, když jsme se políbili
Pořád to cítíš na svých rtech
Čas kdy jsi se mnou tancoval
Když hudba nehrála
Pamatuješ si ty jednoduché věci
Mluvili jsme dokud jsme nebrečeli
Řekl jsi, že tvá největší lítost
je ta, kterou si přeješ zapomenout
je říct sbohem

Říct sbohem
oh, sbohem