call me daddy 3 » h.s.

184.

Když jsme dojeli k tomu domu, kde se toho tolik stalo, nevěděla jsem co očekávat. Doufala jsem, že otevře. Zoe a Conor byli v autě, chtěla jsem tam jít napřed sama.

Zaklepala jsem na dveře a čekala, byla jsem z toho všeho hodně nervózní. Ve chvíli kdy se ty dveře otevřeli jsem stuhla na místě.

"Přejet- " hned co se podíval kdo stojí před ním, ztichl. "Nicol."

"A - ahoj." vydala jsem ze se a odstoupila. Vypadal jako někdo úplně jiný. Měl ostříhané vlasy, celkově byl úplně jiný, pohublý. "Já -" najednou jsem nevěděla co říct.

"Ahoj." jeho výraz byl - nevím, neusmíval se, nemračil se. Pak zahlédl opodál auto, věděl kdo to je. Sklopil pohled k zemi.

"Můžeš na chvíli?" optala jsem se, podíval se na mě, ublíženě.

"Asi - asi jo." pokýval hlavou a ustoupil abych mohla vstoupit dovnitř​ do domu.

"Proč si se neozval?" zamumlala jsem když jsme seděli v obýváku, posadil se naproti mě a mlčel. "Proč Harry?"

"Měl - měl jsem moc práce a- " vymlouval se jako malé dítě.

"Moc práce? Tady jde o Zoe a ty se vymluvíš na práci? Dva zpropadený měsíce jsem o tobě nic nevěděla, neodpovídal si na zprávy, měla jsem strach. Myslela jsem, že se ti něco stalo sakra."

"Omlouvám se." zamumlal, byl nešťastný.

"Omluvy jsou k ničemu." vydechla jsem.

"Je tu s tebou i Zoe?" řekl a  vzhlédl na mě. Přikývla jsem. "Můžu jí vidět?"

"Kvůli tomu jsem přijela, celou domu se na tebe ptá. Trápila se kvůli tobě." hned co jsem to dořekla, jsem se zvedla a šla pro Zoe.

"Počkáš chvíli?" promluvila jsem na Conora, zatímco jsem brala Zoe z auta. Přikývl. "Těšíš se na tátu?"

"Strašně." odpověděla mi, usmívala se tak moc, že ukázala ďolíčky, které měla po Harrym.

Hned co jsme vkročily dovnitř se Zoe rozeběhla a skočila mu do náruče.

"Princezno moje." zašeptal Harry a nepřestával jí dávám malé pusinky na čelo. "Stýskalo se mi, strašně moc."

Když se ti tolik stýskalo, proč jsi se neozval?

Nechala jsem je tam o samotě a šla do vedlejšího pokoje. Zhluboka jsem se nadechla a posadila se, po tvářích mi začali stékat slzy, ani jsem se nepokoušela je zastavit.

Trvalo snad patnáct minut než jsem se zvedla a šla za nimi. Nešla jsem tak úplně za nimi, zastavila jsem se a poslouchala. Podívali si.

"Proč nejsi s námi?" zaslechla jsem hlas Zoe, nezněla šťastně.

"Pamatuješ si jak jsem ti říkal, že každá princezna má prince, který si jí najde?"

"Jo."

"Občas se stane, že ten princ, který si jí najde není ten pravý." byl tichý, oni oba byli.

"A proč?"

"To bys nepochopila, někdy ti to vysvětlím, dobře?" mohla jsem slyšet jak si povzdechl.

Když jsem neslyšela nic, šla jsem za nimi do obýváku.

"Už asi - asi bychom měli jít." zamumlala jsem.

"Asi." podíval se na mě Harry a povzdechl si.

"Zoe půjdeme." podívala jsem se ní, museli se spolu rozloučit.

Harry nás šel doprovodit, pousmál se na Zoe. Už jsme byly na odchodu, ale Harry mě chytil za ruku. Otočila jsem se k němu a podívala se na něj.

"Jsi s ním šťastná?"

When he opens his arms and holds you close tonight,
It just won't feel right,
'Cause I can love you more than this,
When he lays you down,
I might just die inside,
It just don't feel right,
'Cause I can love you more than this,
Can love you more than this