call me daddy 3 » h.s.

214.

"Kdy už budeme doma?" zamumlala unaveně Zoe ze zadní sedačky. Před dvěma dny měla Zoe páté narozeniny. Jeli jsme k Lise a Mikovi, protože oni nemohli přijet k nám. Dvojčata byla nemocná.

"Za chvíli, vydrž." odpověděla jsem a otočila se k ní čelem, zavírala se jí očíčka.

Když jsme po několika minutách dorazili domů, Harry vzal Zoe a uložil jí rovnou do postele, protože už spala. Já jsem vzala všechny tašky, které byly v kufru a odnesla je domů.

Hned potom jsem si udělala rychlé jídlo a posadila se s ním ke stolu. Zanedlouho přišel Harry dolů, tvářil se tak zvláštně. Všimla jsem si toho už včera na oslavě, kterou Zoe měla.

"Harry?" oslovila jsem ho a čekala, že se na mě aspoň otočí když s ním mluvím, ale nic. Neudělal to. "Děje se něco?"

"Mělo by snad?" zamumlal.

"Nevím, už včera na té oslavě jsi nebyl ve své kůži. Poznala jsem to." zamračila jsem se a vzhlédla na něj. "Usmíval jsi se jen před Zoe."

"Jsem v pohodě, nevím co to vykládáš." vydal ze sebe a konečně se na mě otočil. Jeho výraz byl neutrální, nedalo se z něj nic vyčíst.

"Co se děje?"

"Říkám, že nic." odeskl a byl na odchodu. "Všechno je v pořádku."

"Harry." vyslovila jsem jeho jméno, čekala jsem, že se třeba zastaví a vrátí se zpět, ale neudělal to. Prostě odešel.

Když jsem dojedla tak jsem uklidila nádobí a šla za Harrym nahoru.

"Proč jsi takový?" zamračila jsem se zatímco jsem si sedala k němu na postel. "Proč se ke mě tak chováš?"

"Nerozumim." pokrčil rameny. V tu chvíli jsem se cítila jako kdybych ho svojí přítomností obtěžovala.

"Udělala jsem něco špatného? Nebo já nevím - stalo se něco?" myslela jsem, že jsem udělala třeba něco špatně, ale ničeho jsem si nebyla vědoma.

"Ne, neudělala." odpověděl mi a hlasitě si povzdechl.

"Mluvila jsem s tebou, proč jsi odešel?" optala jsem se a čekala na jeho odpověď.

"Vážně teď chceš řešit takovou pitomost?" Harry zněl tak sobecky.

"Pitomost?" pozvedla jsem obočí a odmlčela jsem se.

"Jo pitomost."

"Než jsme přijeli domů choval jsi se úplně normálně. Bum, přijedeme domů a ty se ke mně chováš jak kdybych tě otravovala."

"Říkáš nesmysly." vydal ze sebe a zakroutil hlavou. To on vykládal nesmysly, chtěl mě oblbnout.

"Ne to teda neříkám. Poznám když se něco děje." odporovala jsem.

"Jdu spát, dobrou noc." řekl bez jakýchkoliv zájmu a zhasl lampičku. Pak se ke mně otočil zády a šel spát.

Hlasitě jsem si povzdechla, byla jsem na něj naštvaná. Věděla jsem, že se sakra něco děje, ale nevěděla jsem co přesně.

Teď bych dala všechno za to, abych to nikdy nezjistila.